Jürgen Klinsmann
Jürgen Klinsmann | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Jürgen Klinsmann (2013) | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 30. června 1964 (60 let) | ||||||
Místo narození | Göppingen, Západní Německo | ||||||
Výška | 182cm | ||||||
Přezdívka | Klinsi | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | útočník | ||||||
Mládežnické kluby | |||||||
| |||||||
Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
Další informace | |||||||
Děti | Jonathan Klinsmann | ||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jürgen Klinsmann (* 30. července 1964, Göppingen) je německý fotbalový trenér a bývalý hráč, který hrál za mnoho předních evropských klubů a byl členem německé fotbalové reprezentace která vyhrála mistrovství světa ve fotbale 1990. Byl jedním z nejvýznamnějších německých útočníků během 90. let 20. století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[1] V sezóně 1987/88 se stal s 19 góly nejlepším střelcem německé Bundesligy.[2]
Jeho synem je fotbalový brankář Jonathan Klinsmann.[3][4]
Klinsmann spíše než na fyzické predispozice spoléhal na herní inteligenci a „čich“ na góly.[5]
Klubová kariéra
V klubu Stuttgarter Kickers debutoval Klinsmann mezi profesionály v 17 letech. V roce 1984 odešel do klubu městského rivala s názvem VfB Stuttgart, který hrál nejvyšší německou ligovou soutěž, Bundesligu.[6] V té se stal v sezóně 1987/88 nejlepším střelcem, v roce 1988 německým hráčem roku a v sezóně 1988/89 s týmem premiérově dokráčel do finále Poháru UEFA, kde ale Stuttgart prohrál s Neapolí.[5][6] Klinsmann srovnával v první půli druhého (domácího) finálového duelu na 1:1, avšak zápas dopadl nerozhodně 3:3 a v součtu s prvním zápasem 4:5.[7] Celkově za Stuttgart nastřílel 94 gólů ve 186 zápasech napříč soutěžemi.[8]
Roku 1989 přestoupil do týmu italského velkoklubu Interu Milán, kde pod trenérem Giovanni Trapattoniho působili dva němečtí fotbalisté Lothar Matthäus a Andreas Brehme.[5] Zkraje svého milánského působení si připsal triumf v italském superpoháru Supercoppa italiana.[6] „Klinsi“ skóroval už ve svém druhém utkání v italské lize, a to na půdě Bologni. Nato se prosadil proti Juventusu v Derby d'Italia a přispěl k výhře 2:1. Na Veroně si připsal první a zároveň poslední hattrick této sezóny.[5] Klinsmann se s 15 góly stal nejlepším střelcem mužstva, italský titul ovšem brala Maradonova Neapol.[5]
Sezónu 1990/91 zakončil se 14 ligovými góly.[9] Inter skončil podruhé za sebou znovu třetí, tentokráte ale vybojovala titul Sampdoria Janov.
Po Interu si Klinsmannovy služby zajistil klub AS Monaco hrající ve francouzské lize. V průběhu první sezóny vsítil čtyři góly do sítě Auxerre a pomohl k zisku druhého místa,[10] které platilo za překvapivé.[11] Protože mistrovská Marseille se kvůli korupčnímu skandálu nemohlo účastnit Ligy mistrů, dostalo Monako možnost ji nahradit. Klinsmann patřil ke hlavním strůjcům historického postupu do semifinále, zde ale on ani jeho spoluhráči nestačili na AC Milán, jenž soutěž vyhrál.[12] Postup vyvažovala situace v lize, kde Monako skončilo ve středu tabulky.[13] Atmosféra v kabině se zhoršila, Klinsmann se dostal do pře s některými spoluhráči kvůli jejich výkonnosti a nakonec odešel do Anglie.[11]
Klinsmanna za částku dvou milionů liber koupil londýnský celek Tottenham Hotspur, jemuž se nedařilo dosahovat nejvyšších příček a končíval těsně pod pomyslným vrcholem. Anglický tisk jej ale vykresloval negativně, díky jeho sklonům „simulovat“ pády při zákrocích soupeře a i díky jeho účasti na vyřazení jejich reprezentace na MS 1990.[14] Klinsmannovi se zdařil debutový zápas proti Sheffieldu Wednesday, ve kterém po centru Andertona přesně zacílil hlavou a vítězným gólem rozhodl o výsledku 4:3 pro Tottenham. Při oslavě gólu prokázal smysl pro humor, když se vrhl na trávník a předváděl jemu vytýkané simulování. Po srážce s obráncem soupeře zápas nedohrál, ale to se obešlo bez následků. Andrew Anthony píšící pro The Guardian napsal v době jeho příchodu článek Proč nesnáším Jürgena Klinsmanna, na což sám o pár měsíců později navázal dalším článkem Proč miluji Jürgena Klinsmanna.[14]
Německý forvard utvořil útočné duo s „Teddym“ Sheringhamem a oba v celkovém součtu nastříleli v sezóně Premier League 1994/95 39 gólů (Klinsmann 21 a Sheringham 18).[15] Klinsmann k tomu přidal pět gólů napříč šesti zápasy v tažení Pohárem FA (FA Cup), přičemž se podepsal pod vítězným gólem ve venkovním čtvrtfinále proti Livepoolu (2:1). Semifinále ovšem dopadlo porážkou 1:4 s Evertonem.[15]
Reprezentační kariéra
Klinsmann byl v roce 1988 nominován na Západním Německém pořádané Mistrovství Evropy. Ve druhém skupinovém zápase s Dánskem otevřel skóre a Německo nakonec vyhrálo 2:0,[10] postoupilo a bylo v semifinále vyřazeno pozdějším vítězem Nizozemskem.
Pod vedením Franze Beckenbauera se Západní Německo vydalo na Mistrovství světa, jenž roku 1990 pořádala Itálie. Proti Jugoslávii zvyšoval „Klinsi“ na 2:0 tzv. rybičkou (angl. diving header).[10] Také zásluhou dvou gólů Lothara Matthäuse vyhráli Němci 4:1 a zvládli i další zápas proti Spojeným arabským emirátům.[16] To nejprve nahrál na gól partnerovi v útoku, Rudimu Völlerovi, sám pak z hlavičky přidal druhý a podílel se na celkové výhře 5:1 nad nováčkem turnaje.[17] Po remíze 1:1 s Kolumbií čekalo v osmifinále Nizozemsko. Po přibližně 20 minutách byl na každé straně jeden vyloučený, Klinsmann tak zápas dohrával v útoku sám, přesto podal jeden z nejlepších výkonů na šampionátu a podle tehdejšího plátku Süddeutsche Zeitung ten vůbec nejlepší.[18] Třetím gólem v Itálii podpořil postup do čtvrtfinále po výhře 2:1.[10] Proti Československu padl jediný gól, jehož autorem byl z penalty opět Matthäus. Klinsmann se dostal mezi dva obránce, spadl na zem a rozhodčí uznal celou situaci jako penaltovou.[19] Proti Anglii v semifinále jej důsledně bránil Des Walker, samotný zápas pak po 120 minutách a stavu 1:1 dospěl k penaltovému rozstřelu. V tom uspělo Německo a ve finále se mělo střetnout s Argentinou.[17] Uspělo.
Roku 1996 se Klinsmann zúčastnil svého třetího a posledního Mistrovství Evropy, kdy v mužstvu plnil roli kapitána.[20] Ještě předtím v kvalifikaci zaznamenal 9 gólů, tedy třetinu gólů vstřelených hráči Německa.[20] První skupinový zápas turnaje pořádaného Anglií nemohl z důvodu disciplinárního trestu nastoupit, ale Německo navzdory jeho absenci vyhrálo 2:0 nad Českou republikou. Ve druhém zápase skupiny „C“ se dvakrát trefil proti mužstvu Ruska při výhře 3:0. Mimo jiné se stal prvním fotbalistou, který skóroval na třech Mistrovstvích Evropy za sebou.[20] Po remíze 0:0 s Itálií postoupilo Německo bez obdrženého gólu do čtvrtfinále. Ve 20. minutě otevřel z penalty skóre v zápase proti Chorvatsku, ale po sérii několika soupeřových zákroků ve 40. minutě kvůli potížím s lýtkovým svalem střídal.[20] Německo nakonec vyhrálo zápas 2:1, ale v semifinále proti domácí Anglii se muselo bez Klinsmanna opět obejít. Pořadatele vyřadilo německé mužstvo v penaltovém rozstřelu a ve finále čelilo podruhé České republice. Týmový lékař Klinsmannovi povolil nastoupit a ten pomohl rozhodnout finálové prodloužení nahrávkou na zlatý gól útočníka Olivera Bierhoffa.[20]
Reprezentační góly
Gól | Datum | Místo | Soupeř | Skóre | Výsledek | Soutěž |
---|---|---|---|---|---|---|
Góly za Západní Německo | ||||||
1 | 27. dubna 1988 | Fritz-Walter-Stadion, Kaiserslautern, Západní Německo | Švýcarsko | 1–0 | 1–0 | Přátelský zápas |
2 | 14. června 1988 | Parkstadion, Gelsenkirchen, Západní Německo | Dánsko | 1–0 | 2–0 | Mistrovství Evropy ve fotbale 1988 |
3 | 4. října 1989 | Westfalenstadion, Dortmund, Západní Německo | Finsko | 3–0 | 6–1 | Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1990 |
4 | 25. dubna 1990 | Neckarstadion, Stuttgart, Západní Německo | Uruguay | 3–2 | 3–3 | Přátelský zápas |
5 | 10. června 1990 | Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie | Jugoslávie | 2–0 | 4–1 | Mistrovství světa ve fotbale 1990 |
6 | 15. června 1990 | Spojené arabské emiráty | 2–0 | 5–1 | ||
7 | 24. června 1990 | Nizozemsko | 1–0 | 2–1 | ||
Góly za Německo | ||||||
8 | 10. října 1990 | Råsunda, Stockholm, Švédsko | Švédsko | 1–0 | 3–1 | Přátelský zápas |
9 | 31. října 1990 | Stade Josy Barthel, Lucemburk, Lucembursko | Lucembursko | 1–0 | 3–2 | Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1992 |
10 | 18. června 1992 | Ullevi, Göteborg, Švédsko | Nizozemsko | 1–2 | 1–3 | Mistrovství Evropy ve fotbale 1992 |
11 | 20. prosince 1992 | Estadio Centenario, Montevideo, Uruguay | Uruguay | 4–0 | 4–1 | Přátelský zápas |
12 | 14. dubna 1993 | Ruhrstadion, Bochum, Německo | Ghana | 3–1 | 6–1 | |
13 | 5–1 | |||||
14 | 10. června 1993 | Robert F. Kennedy Memorial Stadium, Washington, USA | Brazílie | 1–3 | 3–3 | U.S. Cup |
15 | 3–3 | |||||
16 | 13. června 1993 | Soldier Field, Chicago, USA | Spojené státy americké | 1–0 | 4–3 | |
17 | 19. června 1993 | Silverdome, Pontiac, USA | Anglie | 2–1 | 2–1 | |
18 | 23. března 1994 | Gottlieb-Daimler-Stadion, Stuttgart, Německo | Itálie | 1–1 | 2–1 | Přátelský zápas |
19 | 2–1 | |||||
20 | 2. června 1994 | Ernst-Happel-Stadion, Vídeň, Rakousko | Rakousko | 3–0 | 5–1 | |
21 | 17. června 1994 | Soldier Field, Chicago, USA | Bolívie | 1–0 | 1–0 | Mistrovství světa ve fotbale 1994 |
22 | 21. června 1994 | Španělsko | 1–1 | 1–1 | ||
23 | 27. června 1994 | Cotton Bowl, Dallas, USA | Jižní Korea | 1–0 | 3–2 | |
24 | 3–0 | |||||
25 | 2. července 1994 | Soldier Field, Chicago, USA | Belgie | 2–1 | 3–2 | |
26 | 16. listopadu 1994 | Qemal Stafa, Tirana, Albánie | Albánie | 1–0 | 2–1 | Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 |
27 | 14. prosince 1994 | Stadionul Republican, Kišiněv, Moldavsko | Moldavsko | 2–0 | 3–0 | |
28 | 18. prosince 1994 | Fritz-Walter-Stadion, Kaiserslautern, Německo | Albánie | 2–0 | 2–1 | |
29 | 29. března 1995 | Boris Paichadze Stadium, Tbilisi, Gruzie | Gruzie | 1–0 | 2–0 | |
30 | 2–0 | |||||
31 | 7. června 1995 | Národní stadion Vasil Levski, Sofie, Bulharsko | Bulharsko | 1–0 | 2–3 | |
32 | 11. října 1995 | Cardiff Arms Park, Cardiff, Wales | Wales | 2–1 | 2–1 | |
33 | 15. listopadu 1995 | Olympiastadion, Berlín, Německo | Bulharsko | 1–1 | 3–1 | |
34 | 3–1 | |||||
35 | 24. dubna 1996 | Feijenoord Stadion, Rotterdam, Nizozemsko | Nizozemsko | 1–0 | 1–0 | Přátelský zápas |
36 | 4. června 1996 | Carl-Benz-Stadion, Mannheim, Německo | Lichtenštejnsko | 8–1 | 9–1 | |
37 | 16. června 1996 | Old Trafford, Manchester, Anglie | Rusko | 2–0 | 3–0 | Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 |
38 | 3–0 | |||||
39 | 23. června 1996 | Chorvatsko | 1–0 | 2–1 | ||
40 | 4. září 1996 | Ernest Pohl Stadium, Zabrze, Polsko | Polsko | 2–0 | 2–0 | Přátelský zápas |
41 | 9. října 1996 | Stadion Hrazdan, Jerevan, Arménie | Arménie | 2–0 | 5–1 | Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1998 |
42 | 10. září 1997 | Westfalenstadion, Dortmund, Německo | 1–0 | 4–0 | ||
43 | 2–0 | |||||
44 | 5. června 1998 | Carl-Benz-Stadion, Mannheim, Německo | Lucembursko | 2–0 | 7–0 | Přátelský zápas |
45 | 15. června 1998 | Parc des Princes, Paříž, Francie | Spojené státy americké | 2–0 | 2–0 | Mistrovství světa ve fotbale 1998 |
46 | 25. června 1998 | Stade de la Mosson, Montpellier, Francie | Írán | 2–0 | 2–0 | |
47 | 29. června 1998 | Mexiko | 1–1 | 2–1 |
Trenérská kariéra
Byl i trenérem německé reprezentace, se kterou obsadil třetí místo na Mistrovství světa 2006. 12. července 2006 oficiálně oznámil, že na post trenéra národního týmu rezignuje. Novým trenérem se stal jeho asistent Joachim Löw.
Později trénoval v sezóně 2008/09 Bayern Mnichov, pět ligových kol před koncem byl však propuštěn.
Po odmlce se stal v roce 2011 trenérem reprezentace USA, se kterou v roce 2013 po „nijakém“ začátku angažmá zaznamenal sérii 12 po sobě jdoucích výher. Vítězná série protkala i mezinárodní turnaj v podobě Zlatého poháru CONCACAF, na kterém Američané roku 2013 triumfovali.[6] Následující rok dovedl na Mistrovství světa americký výběr ze skupiny smrti k postupu do osmifinále, avšak ve kterém nestačil na Belgii. V roce 2016 dovedl Američany ke čtvrtému místu na Copa América Centenario, výročním (jiho)americkém turnaji. V listopadu roku 2016 byl odvolán poté, co jeho svěřenci prohráli první dvě kvalifikační utkání na Mistrovství světa 2018, a to včetně toho proti Mexiku, proti kterému Američané prohráli na domácí půdě vůbec poprvé.[6]
V listopadu roku 2019 byl oznámen trenérem Herthy Berlín, ale toto angažmá trvalo „pouhé“ tři měsíce.[6]
Individuální ocenění
- 2× Fotbalista roku (Německo) [21][22]
- Západní Německo (1988)
- Německo (1994)
- 1× Fotbalista roku anglické ligy podle FWA (1995) [23]
- 1× Hráč měsíce anglické ligy (srpen 1994) [24]
- člen FIFA 100 [1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
- ↑ (West) Germany - Top Scorers, RSSSF.com (anglicky)
- ↑ Duda a Pekarík majú v Herthe nového spoluhráča zvučného mena, Profutbal.sk, cit. 12. 7. 2017 (slovensky)
- ↑ Cal’s Klinsmann Wins CONCACAF, Golden Glove with U.S. U-20's, calbears.com (anglicky)
- ↑ a b c d e SCHOLES, Tom. A trinity like no other: Matthäus, Brehme and Klinsmann at Inter. These Football Times [online]. 2017-08-03 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f AUGUSTYN, Adam. Jürgen Klinsmann. Encyclopædia Britannica [online]. Rev. 2020-10-19 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Stuttgart-Napoli 1988 History. UEFA.com [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Klinsmann mit VfB in Gesprächen. sport1.de [online]. 2019-08-15 [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ MARIANI, Maurizio. Italy Championship 1990/91. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2000-10-31 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d TANSEY, Joe. Ranking USA Coach Jurgen Klinsmann's 20 Greatest Goals as a Player. Bleacher Report [online]. 2014-06-18 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MILIN-ASHMORE, James. Jürgen Klinsmann: the grand talent who may now be lost to football. These Football Times [online]. 2016-12-06 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Jürgen Klinsmann returns to Louis II [online]. AS Monaco FC, 2019-08-05 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [1], cit. 2020-11-25
- ↑ a b GIBBS, Matthew. Names of the Nineties: Jürgen Klinsmann. These Football Times [online]. 2019-09-13 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Classic transfer: Tottenham sign Jurgen Klinsmann from Monaco in 1994. talkSPORT.com [online]. 2015-07-29, rev. 2018-05-30 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [2], cit. 2020-11-25
- ↑ a b Matt Oldfield; Tom Oldfield. Klinsmann [online]. 2018-05-31 [cit. 2020-11-25]. Kapitola Chapter 14: World Cup 1990. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ West Germany's 1990 winners in numbers. FIFA.com [online]. 2020-07-08 [cit. 2020-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-21. (anglicky)
- ↑ ŠINDELÁŘ, Jaroslav. ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1990: Nejošklivější finále všech dob a zrod nového římského císaře. Lidovky.cz [online]. 2018-07-12 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e KLINSMANN in 1996 EUROPEAN CHAMPIONSHIP. geocities.ws [online]. [cit. 2021-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ José Luis Pierrend, (West) Germany - Footballer of the Year, RSSSF.com, cit. 17. 5. 2013 (anglicky)
- ↑ "Fußballer des Jahres" seit 1960: Die Siegerliste [online]. kicker Online, 8 August 2010 [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ COOPER, Thomas. Jurgen Klinsmann and the Top 20 Foreigners to Star in the Premier League. Bleacher Report [online]. 2011-10-18 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jürgen Klinsmann. PremierLeague.com [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jürgen Klinsmann na Wikimedia Commons
- Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
- Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
- Jürgen Klinsmann v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
An icon that represents a gold medal
An icon that represents a bronze medal
An icon that represents a silver medal
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Finská vlajka
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Liechtenstein
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Autor: Steindy (talk) 21:31, 22 November 2013 (UTC), Licence: CC BY-SA 3.0
Friendly-match Austria vs. USA (1:0) in the Ernst-Happel-Stadion in Vienna at 2013-03-22. – The photo shows the teamchef of USA Jürgen Klinsmann.