Jānis Poruks

Jānis Poruks
Narození	13. října 1871 Prēdeļi Ruská říše nyní Lotyšsko
Úmrtí	25. července 1911 (ve věku 39 let) Tartu Ruská říše nyní Estonsko
Příčina úmrtí	neurologická porucha
Místo pohřbení	Rižský lesní hřbitov
Povolání	spisovatel
Národnost	lotyšská
Alma mater	Polytechnikum Riga (do 1892) Rižský polytechnický institut (do 1905)
Žánr	poezie
Manžel(ka)	Ernestīne Pētersonová
Děti	Karmena Valavanidesová
Rodiče	Jēkabs Poruks, Lize Krastiņová
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jānis Poruks (13. října 1871 Prēdeļi, Ruská říše – 25. července 1911 Tartu, Ruská říše), byl lotyšský spisovatel, básník a dramatik, lze jej považovat za zakladatele romantické větve lotyšské literatury.

Život

Jānis Poruks se narodil v rolnické rodině Jēkabse Porukse (1846) a Lizy rozené Krastiņové (1847–1934), ve farnosti Druviena, v Ruské říši (nyní Lotyšsko). Jeho sourozenci byli: Kārlis (1874), Anna (1876) Jūlijs (1878), Emīlija (1880) a Jēkabs (1883). S manželkou Ernestīne rozenou Pētersonovou (1875–1956) měl dceru Karmenu Valavanidesovou (1903–1954).^[1]

Své vzdělání začal v místní farní škole Druviena. Později studoval také ve farní škole Liezēre a v městské škole v Cēsis. Chtěl se věnovat hudbě a tak r. 1893 odešel do Německa, kde začal studovat na konzervatoři v Drážďanech. Ukázalo se, že mu scházel hudební sluch, a proto se oddal literatuře.^[2] V Drážďanech vydal svou první knihu, sbírku esejů v německém jazyce Religion der Zukunft. Poruks se vrátil domů v roce 1894, když mu došly peníze. Začal studovat chemii na polytechnickém institutu v Rize, ale později se přesunul do obchodu. Začal také pracovat v novinách Mājas Viesis. V tomto období napsal většinu svých nejslavnějších děl a často je podepisoval pseudonymy.

Po roce 1905 se začalo zhoršovat jeho duševní zdraví, byl léčen v psychiatrických léčebnách v Rize, Strenči a Tartu. Od roku 1909 do roku 1910 žil ve spisovatelském domě Burtnieku nams v Rize. Zemřel 25. července 1911 v léčebně v Tartu (nyní Estonsko). Byl pohřben na hřbitově Cēsis, v roce 1924 byly jeho ostatky pohřbeny na lesním hřbitově v Rize.

První Poruksova publikace byla povídka Purvaiņos, která vyšla v novinách Dienas Lapa v roce 1888. Napsal 13 příběhů, jeden román, jednu sbírku poezie a jednu hru. Ve svých prozaických dílech používal prvky romantismu, realismu a symbolismu, někdy i vše v jednom díle. Jeho poezie byla velmi intimní a romantická. Lotyšský skladatel Emīls Dārziņš složil hudbu k několika jeho básním.

Dílo

• Purvaiņos – 1888
• Religion der Zukunft – Dresden
• Belaja odežda: razskazy – Moskva: Poĺza, 1913?
• Realistiski stāsti – Rīga: Latvijas Valsts izdevniecība, 1953
• Zabavnyj denek: rasskazy – Moskva: Chudožestvena literatura, 1978
• Kāpēc Sinepīts nodeva savu balsi Šekspīram: komiskā proza – Rīga: Liesma, 1985
• Mājās un ceļā – Rīga: Liesma, 1989
• Ir daudz pie debesīm zvaigžņu-- – Rīga: Rīgas Paraugtipogrāfija, 1997
• Zelta naglas: dzejas izlase 1890–1909 – Rīga: Nordik, 2006

V češtině

• Bílý květ – přeložil O. S. Vetti; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 15. Praha: J. R. Vilímek, 1911
• Dvě lotyšské povídky: ze školského života před válkou [Bitva u Knipsky; Obnovitelé Říma] – př. Hanuš Entner. Praha: Československo-lotyšská společnost, 1937

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jānis Poruks na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jānis Poruks na Wikimedia Commons