J. B. S. Haldane

J. B. S. Haldane
J. B. S. Haldane.jpg
Narození5. listopadu 1892
Oxford, Anglie, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí1. prosince 1964 (ve věku 72 let)
Bhuvanéšvar, Urísa, IndieIndie Indie
PobytSpojené království
Spojené státy americké
Indie
Národnostbritská (do roku 1961)
indická
Alma materOxfordská univerzita
PracovištěUniverzita v Cambridgi*
Kalifornská univerzita v Berkeley
University College London
Indian Statistical Institute
Oborbiologie
Známý díkypopulační genetika
enzymologie
OceněníDarwinova medaile (1952)
Darwinova–Wallaceova medaile Linného společnost v Londýně (1958)
Manžel(ka)Charlotte Haldane (1926–1945)
Helen Spurway (od 1946)
RodičeJ. S. (John Scott) Haldane a Louisa Kathleen Trotter
PříbuzníNaomi Mitchison[1] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Burdon Sanderson Haldane FRS (5. listopadu 1892 Oxford – 1. prosince 1964 Bhuvanéšvar) byl britský genetik a evoluční biolog, který později emigroval do Indie a získal indické občanství. Spolu s Ronaldem Fisherem a Sewallem Wrightem je zakladatelem populační genetiky.[2] V roce 1952 získal Darwinovu medaili od Královské společnosti a v roce 1958 Darwinovu–Wallaceovu medaili od Linného společnosti v Londýně.

Biografie

Pocházel ze skotské aristokratické rodiny.[3] Vystudoval Eton College a poté New College v Oxfordu. Během první světové války sloužil v Britské armádě. Známé jsou také jeho pokusy, které prováděl sám na sobě s dusivými bojovými plyny. Byl dokonce propagátorem jejich využití – považoval je za humánnější, než výbušné či palné konvenční zbraně[4].

Mezi lety 1919 a 1922 pracoval na Oxfordu a poté na Univerzitě v Cambridgi, kde učil do roku 1932.[3] Během této doby se zabýval enzymy a genetikou, a to hlavně matematickou stránkou genetiky.[3] Poté přijal místo profesora genetiky na University College London (UCL), kde strávil většinu své akademické kariéry.[3] O čtyři roky později se na UCL stal profesorem biometrie.

Velkým dílem přispěl k rozvoji lidské genetiky a byl jedním ze tří hlavních zakladatelů populační genetiky. Většinou je z těchto tří (zbylí dva jsou Ronald Fisher a Sewall Wright) považován za nejméně důležitého. Jeho nejdůležitějším příspěvkem byla série deseti prací na téma „matematická teorie přírodního a umělého výběru“. Jeho výzkum později ovlivnil moderní evoluční syntézu, která vysvětlila přirozený výběr pomocí Mendelových zákonů dědičnosti.

V roce 1956 se odstěhoval do Kalkaty, kde začal pracovat na Indian Statistical Institute (ISI).[5] Jeho odchod do Indie měl několik příčin, např. nebyl spokojený s aktivitou britské vlády (konkrétně s účastí na Suezské krizi). Mezi důvody patřila i pracovní příležitost a víra, že mu prospěje teplé klima.[6]

Nakonec získal indické občanství.[5] Zajímal se o hinduismus a stal se vegetariánem.[6]

Měl dvě ženy, v roce 1926 si vzal novinářku Charlotte Franken a po rozvodu v roce 1945 si vzal Helen Spurway. Zemřel 1. prosince 1964 na kolorektální karcinom.

Známý je jeho citát: " Nejenom že je vesmír podivnější než si myslíme, je dokonce podivnější, než si dokážeme představit. "

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. B. S. Haldane na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ Population Genetics [online]. Stanford Encyclopedia of Philosophy, 2006-09-22. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d ACOTT, C. JS Haldane, JBS Haldane, L Hill, and A Siebe: A brief resume of their lives.. South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 1999. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-27. ISSN 0813-1988. (anglicky)  Archivovaná kopie. archive.rubicon-foundation.org [online]. [cit. 2011-07-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-27. 
  4. ↑ https://dinosaurusblog.com/2014/12/11/paleontologie-za-prvni-svetove-valky/
  5. ↑ a b India After Gandhi: The History of the World's Largest Democracy, Ramachandra Guha, Pan Macmillan, 2008, pp. 769 - 770
  6. ↑ a b Krishna R. Dronamraju. On Some Aspects of the Life and Work of John Burdon Sanderson Haldane, F.R.S., in India. Notes and Records of the Royal Society of London. 1987, s. 211–237. Dostupné online. DOI 10.1098/rsnr.1987.0006. PMID 11622022. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce