Jacob Botta-Adorno

Jakob markýz Botta-Adorno
Zemský velitel pro Moravu a Slezsko
Ve funkci: 1784 – 1799
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Hodnost	polní maršál (1790), polní zbrojmistr (1785), polní podmaršál (1767), generálmajor (1760)
Narození	1729 Cremona
Úmrtí	17. ledna 1803 (ve věku 73–74 let) Brno
Příbuzní	Joseph Marquis Berganzo Botta-Adorno (sourozenec)
Profese	důstojník
Ocenění	Vojenský řád Marie Terezie (1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jakob Johann Baptist markýz Botta-Adorno (italsky Giacomo Giovanni Battista marchese Botta d'Adorno) (1729 Cremona – 17. ledna 1803 Brno) byl italský šlechtic a voják ve službách Habsburků. V císařské armádě sloužil od roku 1745 a byl účastníkem dynastických válek druhé poloviny 18. století. Svou kariéru završil jako zemský velitel pro Moravu a Slezsko (1784–1799). V roce 1790 dosáhl nejvyšší armádní hodnosti polního maršála.^[1]

Pocházel ze starého šlechtického rodu z Lombardie, z nějž pocházela čtyři janovská dóžata. Narodil se do početné rodiny, měl dvanáct sourozenců, jeho rodiči byli markýz Alessandro Botta dAdorno (1681–1764) a Isabella, rozená Torriglia.^[2] Strýc Anton Otto Botta-Adorno (1688–1774) byl polním maršálem a diplomatem ve službách Habsburků. Jacob po vzoru několika příbuzných vstoupil v šestnácti letech do císařské armády a na konci války o rakouské dědictví byl již poručíkem (1748). Poté postupoval v hodnostech (major 1755, podplukovník 1757, plukovník 1758), získal také titul císařského komořího. Bojoval v sedmileté válce a za účast v bitvě u Kolína obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie při první řádové promoci od jeho založení (1758).^[3][4] Poté byl velitelem pěšího pluku č. 29 dislokovaného v Brně a v roce 1760 dosáhl hodnosti generálního polního vachtmistra (respektive generálmajora).

V době nepřítomnosti maršála Laudona byl dvakrát zastupujícím velitelem na Moravě (1773 a 1774–1775), mezitím byl jmenován polním podmaršálem (1767). Za války o bavorské dědictví byl pověřen velením armádního sboru určeného pro obranu Moravy a Slezska.^[5] Nakonec byl dlouholetým zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (1784–1798).^[6] V roce 1785 byl povýšen na polního zbrojmistra a nakonec se v roce 1790 stal polním maršálem.^[7][8] Jako moravský zemský velitel byl v listopadu 1790 pověřen přivítáním a doprovodem neapolského krále Ferdinanda IV. při jeho návštěvě Brna.^[9] Do výslužby odešel v lednu 1799 po patnácti letech ve funkci zemského velitele na Moravě, mezitím byl v roce 1798 jmenován čestným majitelem pěšího pluku č. 1 umístěného v Prostějově.^[10] Po odchodu do penze zůstal v Brně,^[11] kde také zemřel.

Jeho jméno jako nositele Řádu Marie Terezie je zapsáno mezi účastníky bitvy u Kolína na památníku v Křečhoři.^[12]

Starší bratr Josef (Giuseppe) (1725–1799) sloužil také v císařské armádě a do výslužby odešel v roce 1772 v hodnosti generálmajora.^[13]

• Životopis na webu Encyklopedie města Brna
• Životopis in: Deutsche Biographie
• Životopis na webu napoleon-series