Jacob Ferdinand Voet

Jacob Ferdinand Voet
Autoportrét Jacoba Ferdinanda Voeta z roku 1681
Narození	1639 Antverpy, Spojené provincie nizozemské Spojené provincie nizozemské
Úmrtí	26. září 1689 (ve věku 49–50 let) Paříž, Francouzské království Francouzské království
Povolání	malíř
Významná díla	Portrét Marie Manciniové Colonnové
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacob Ferdinand Voet nebo Jakob Ferdinand Voet^{[pozn. 1]} (cca 1639 – 26. září 1689) byl vlámský portrétista.^[1] Jeho mezinárodní kariéra ho přivedla do Itálie a Francie, kde maloval portréty pro elitní klientelu. Voet je považován za jednoho z nejlepších a nejmódnějších portrétistů vrcholného baroka.^[2]

Životopis

O Voetově mládí, výchově a kariéře se zachovalo jen málo podrobností. Narodil se v Antverpách jako syn malíře Eliase Voeta.^[1] Byl jedním z patnácti dětí; jeho starší bratr Carlo se přestěhoval do Amsterdamu a v roce 1661 se oženil s dcerou bohatého obchodníka Joana Coymanse a Sophie Tripové. Jacob opustil rodné Antverpy a odcestoval do Říma, kde pobýval v letech 1663 až 1680. Stal se členem Bentvueghels, sdružení převážně holandských a vlámských umělců působících v Římě. Všechny členy nakreslil uhlem na bílou zeď hostince v Římě, který byl oblíbeným místem setkávání této skupiny. Obraz byl natolik cenný, že nikdy nebyl přemalován.^[3]

V Římě bylo Voetovo portrétování velmi žádané u papežského dvora a římské aristokracie, včetně prominentních rodů Colonnů a Odescalchiů.^[4] Patronkou se mu stala Kristina, královna švédská, která tehdy sídlila v Římě. Namaloval její portrét i portrét jejího přítele, kardinála Azzolina.^[5] Angličané a další Evropané navštěvující Řím na své kavalírské cestě si Voetovy portréty objednávali také.^[5]

V letech 1671 až 1672 dostal Voet od kardinála Chigiho pověření malovat portréty mladých, v římské společnosti prominentních žen. V letech 1672 až 1678 vytvořil pro jídelnu kardinála Chigiho v jeho paláci v Ariccii (v Albanských kopcích mimo Řím) první sérii 37 portrétů nejkouzelnějších žen Říma („Galleria delle Belle“). Později sérii zkopíroval a dokonce rozšířil pro další římské a italské šlechtické rodiny.^[2] To odstartovalo smršť objednávek na portréty mladých žen z Říma i ze zahraničí.^[6]

V Římě žil Voet s malířem a rytcem Cornelisem Bloemaertem. Z města ho vykázal papež Inocenc XI., který byl pobouřen Voetovými portréty žen s neslušným dekoltem. Řím proto opustil a v roce 1680 byl zaznamenán v Miláně. V roce 1681 byl ve Florencii, kde pracoval pro rodinu Medicejů.^[7] Následně v letech 1682 až 1684 pobýval v Turíně. Do Antverp se vrátil v roce 1684.^[1] Podle životopisce Arnolda Houbrakena z 18. století se Voet vydal na zpáteční cestu do Antverp z Turína společně s nizozemským malířem Janem van Bunnikem, se kterým se setkal již v Římě ve společnosti Cornelise Bloemaerta.^[3] Z Turína se vydali do Lyonu, kde se setkali s malíři Adriaenem van der Kabel, Pieterem van Bloemen a Gillisem Wenixem. Následně ve společnosti třetího malíře, Jacoba van Bunnika, bratra Jana van Bunnika, odcestovali někdy mezi lety 1684 a 1686 do Paříže.^[3] Byl jmenován dvorním malířem a zemřel tam v roce 1689,^[1] žijící na Quai de Guénégaud. V Paříži se stal portrétistou politických a vojenských osobností jako například Michel Le Tellier, François-Michel le Tellier a markýz z Humières.^[7] Jeho žákem byl pravděpodobně Jacques d'Agar.

Práce

Jacob Ferdinand Voet se specializoval na malování portrétů. Raný holandský životopisec Houbraken poznamenal, že Voet maloval historické obrazy i krajiny, ale úspěch si zajistil svými královskými, církevními a třídními portréty.^[3] V současnosti jsou mu připisovány pouze portrétní malby a ani jedna historická malba či krajinomalba.

Voet se specializoval na portréty od pasu nahoru, ve kterých se veškerá pozornost soustředí na téma, které vystupuje z neutrálního tmavého pozadí. Voetovy předměty mají obvykle reflexivní výraz a velmi nápadné, zapamatovatelné oči, vždy velké a evokující. Soustředil se na dekorativní prvky, jako jsou vlasy a oblečení postav.^[7] Zdá se, že jeho obrazy byly provedeny s nenucenou přesností a plynulou lehkostí. Byl také známý jako malíř miniaturních portrétů.^[1]

Voetova díla byla šířena prostřednictvím kopií římského malíře Pietra Veglii a rytin vlámského rytce Albertuse Clouweta. Římský nakladatel Giovanni Giacomo Rossi zařadil Voetovy portréty kardinálů do publikace Effigies Cardinalium nunc viventum.^[7]

Galerie

• 

  Autoportrét, 1681

• 

  Portrét gentlemana s krajkovým límcem, cca 1660–1670

• 

  Hortense Manciniová a její sestra Marie, cca 1670–1700

• 

  Clelia Cesarini Colonnová, vévodkyně ze Sonnina, jako Kleopatra, 1675

• 

  9. vévoda z Medinaceli, cca 1684

• 

  Portrét dámy, tradičně označované jako členka rodu Colonnů, cca 1660–1700

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacob Ferdinand Voet na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Ferdinand Voet na Wikimedia Commons

Literatura

• PETRUCCI, Francesco. Ferdinand Voet (1639–1689) detto Ferdinando de' Ritratti. Roma: Ugo Bozzi Editore, 2005. ISBN 88-7003-039-3. (italsky)