Jacobus Henricus van 't Hoff

Jacobus Henricus van 't Hoff
Narození	30. srpna 1852 Rotterdam
Úmrtí	1. března 1911 (ve věku 58 let) Berlín
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Dahlem Cemetery
Alma mater	Univerzita v Leidenu Utrechtská univerzita Univerzita v Bonnu Delftská technická univerzita Pařížská univerzita
Povolání	chemik, profesor, fyzik, inženýr, geolog, vysokoškolský učitel a stereochemist
Zaměstnavatelé	Utrechtská univerzita (1874–1878) Amsterdamská univerzita (1877–1878) Amsterdamská univerzita (1878–1895) Univerzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně Humboldtova univerzita
Ocenění	Davyho medaile (1893) zahraniční člen Královské společnosti (1897) Nobelova cena za chemii (1901) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1901) Helmholtz-Medaille (1910) … více na Wikidatech
Choť	Johanna Francina Mees
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacobus Henricus van 't Hoff (30. srpna 1852 – 1. března 1911) byl nizozemský chemik. Tento ve své době velice vlivný teoretický chemik získal jako první člověk v roce 1901 Nobelovu cenu za chemii.^[1][2]

Biografie

Narodil se v Rotterdamu jako syn lékaře. Už od útlého věku se zajímal o přírodní vědy. Oproti přáním svého otce začal se studiem chemie. Studovat začal na Delftském polytechnickém institutu, potom na leidenské univerzitě, následně v Bonnu v Německu, kde studoval s Friedrichem Kekulé, poté v Paříži a dostudoval na univerzitě v Utrechtu, kde dostal doktorát v roce 1874. V roce 1878 se van't Hoff oženil s Johannou Francinou Meesovou. Měli spolu čtyři děti, dvě dcery a dva syny.

Ještě před obdržením doktorátu zveřejnil svůj první příspěvek do organické chemie. V roce 1874 usoudil, že chemické vazby mezi atomy uhlíku směřují do rohů pravidelného čtyřstěnu. Tuto myšlenku sdílel s francouzským chemikem Josephem Le Belem. V roce 1884 publikoval své výzkumy z chemie pojmenované Études de Dynamique chimique. O rok později byl jmenován členem Nizozemské královské akademie věd. V roce 1886 dokázal podobnost mezi chováním zředěných roztoků a plynů. Van't Hoff se stal profesorem chemie a fyziky v Utrechtu. Poté začal pracovat jako učitel chemie, mineralogie a geologie na univerzitě v Amsterdamu, kde pracoval téměř 18 let. V roce 1896 se odstěhoval do Německa se stal profesorem na Pruské univerzitě v Berlíně. V roce 1901 se stal první nositelem Nobelovy ceny za chemii. Toto ocenění získal za objev zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích.

Ve své době byl snad nejlepším chemikem celého světa. Je považován za jednoho z největších chemiků všech dob společně s Francouzi Antoinem Lavoisierem, Louisem Pasteurem a německým chemikem Friedrichem Wöhlerem. Rok 1901, ve kterém získal Nobelovu cenu, je považován za vrchol jeho kariéry. Tento velikán organické a fyzikální chemie zemřel 1. března 1911 ve Steglitzi u Berlína.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacobus Henricus van 't Hoff na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Van t'Hoff v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacobus Henricus van 't Hoff
• Stereochemie, 1892 – kniha W. Meyerhoffera upravená podle van't Hoffovy Dix Années dans l'histoire d'une Théorie, která byla digitalizována v rámci služby eBooks on Demand v Národní technické knihovně v Praze