Jacques-Yves Cousteau
Jacques-Yves Cousteau | |
---|---|
Jacques-Yves Cousteau | |
Narození | 11. června 1910 Saint André de Cubzac, Francie |
Úmrtí | 25. června 1997 (ve věku 87 let) Paříž, Francie |
Příčina úmrtí | akutní infarkt myokardu |
Alma mater | Námořní škola Stanislavova kolej |
Povolání | zoolog, objevitel, filmař, inovátor, fotograf, ochránce přírody, oceánograf, spisovatel, vynálezce, scenárista, důstojník francouzského námořnictva, mořský biolog, inženýr, biolog, filmový režisér, světoběžník a umělecký producent |
Ocenění | Oscar za nejlepší celovečerní dokumentární film (1955) Oscar za nejlepší krátkometrážní hraný film (1958) Zakladatelova medaile (1963) Howard N. Potts Medal (1970) komandér Řádu čestné legie (1972) … více na Wikidatech |
Choť | Simone Melchior (1937–1990) Francine Cousteau (1991–1997) |
Děti | Philippe Cousteau Jean-Michel Cousteau Diane Cousteau Pierre-Yves Cousteau |
Rodiče | Daniel Cousteau a Elizabeth Cousteau[1] |
Příbuzní | Pierre-Antoine Cousteau (sourozenec) Philippe Cousteau mladší a Alexandra Cousteau (vnoučata) |
Funkce | ředitel muzea (Musée océanographique de Monaco; 1957–1988) 17. křeslo Francouzské akademie (1988–1997) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jacques-Yves Cousteau ([žak ív kustó]; 11. června 1910, Saint André de Cubzac u Bordeaux – 25. června 1997, Paříž) byl francouzský námořní důstojník, oceánograf, vynálezce, ochránce přírody, fotograf a filmař zabývající se výzkumem, ochranou a popularizací života moří a oceánů.
Život
Pocházel z rodiny advokáta, ale od dětství ho zaujalo létání a moře. Od roku 1930 navštěvoval Námořní školu v Brestu, roku 1933 vstoupil do Francouzského válečného námořnictva, v němž sloužil až do roku 1956, nakonec jako korvetní kapitán. Zasloužil se o zřízení oddílů vojenských potápěčů a vynalezl pro ně první vodní skútr. Přání stát se pilotem se po těžké autonehodě musel vzdát. Roku 1937 se oženil se Simone Melchior a měl s ní dva syny. Za druhé světové války se podílel na odboji a roku 1943 byl vyznamenán Řádem čestné legie.
Už před válkou se zabýval potápěním, postavil si vodotěsné pouzdro na kameru a roku 1942 natočil svůj první podmořský film. Se dvěma spolupracovníky vynalezl dýchací přístroj aqualung (1942), po válce konstruoval výzkumné ponorky a hlubokomořské kamery. Roku 1950 získal vyřazenou britskou minolovku a přestavěl ji na výzkumnou loď RV Calypso, které pak velel a na první výpravě do Rudého moře roku 1952 natočil první podmořský barevný film. Stal se prezidentem Francouzské oceánografické společnosti a ředitelem Oceánografického institutu v Monaku. Roku 1975 objevil v Egejském moři vrak britské lodi HMHS Britannic, potopené 1916. Po roce 1980 dal postavit novou výzkumnou loď Alcyone, která stále slouží výzkumům Cousteauovy společnosti. Natočil přes 100 filmů a publikoval mnoho knih. Vytvořil také populární seriál Podmořský svět Jacquese Cousteaua.
V jeho odkazu pokračuje syn Jean-Michel Cousteau a vnoučata Fabien a Celine.
Ocenění
Jeho film Svět ticha získal roku 1956 Zlatou palmu v Cannes a roku 1957 Oscara za nejlepší dokumentární film, stejně jako filmy "Příběh červené rybky" (1959), a Svět bez slunce (1965). Roku 1979 získal čestný doktorát Harvardovy univerzity a roku 1965 nejvyšší americké vyznamenání, Prezidentskou medaili svobody. Od roku 1988 byl členem Francouzské akademie.
Jméno Jeancousteau nese planetka 6542, kterou roku 1985 objevil Antonín Mrkos na Kleti.
Bibliografie v češtině
- Svět ticha. Praha: Mladá fronta, 11959, 21960. (s Frédéricem Dumasem)
- Dech moře. Praha: Mladá fronta, 11964, 21966.
- Žralok. Praha. Mladá fronta. 1973 (s Philippem Cousteau)
- Poklad na stříbrné mělčině. Praha: Mladá fronta, 1977. (s Philippem Diolé)
- Tři dobrodružství lodě Calypso. Praha: Orbis, 1977. (s Philippem Diolé)
- Velryba. Vládce moří. Praha: Mladá fronta, 1977.
- Delfíni. Praha: Mladá fronta, 1979. (s Philippem Diolé)
- Život na konci světa. Praha: Mladá fronta, 1983. (s Yvesem Paccaletem)
- Tuleni. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-081-2
- Tučňáci. Praha: Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-079-0
- Delfíni. Praha: Slovart, 1994. ISBN 80-7145-082-0 (fotopublikace odlišná od knihy z r. 1979)
- Tajemství mořských hlubin. Praha: Slovart, 1995. ISBN 80-85871-29-7
- Člověk, orchidej a chobotnice: objevování a ochrana našeho přírodního světa. Praha. Mladá fronta, 2010 ISBN 978-80-204-2109-8
Na motivy knih J. M. Cousteau vycházely komiksové příběhy s názvem Slavné vraky v časopise ABC.
Galerie
- Loď Calypso
- Ponorka SP-350
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacques-Yves Cousteau
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-Yves Cousteau na Wikimedia Commons
- Osoba Jacques-Yves Cousteau ve Wikicitátech
- Životopis na stránkách Francouzské akademie (francouzsky)
17. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Jean Delay | 1988–1997 Jacques-Yves Cousteau | Nástupce: Érik Orsenna |
Média použitá na této stránce
Autor:
This illustration was made by Peter Potrowl.
Please credit this with : © Peter Potrowl in the immediate vicinity of the image. A link to my website sitemai.eu would be much appreciated but isn't mandatory. An email to Peter Potrowl would be appreciated too. Do not copy this image illegally by ignoring the terms of the license below, as it is not in the public domain. If you would like special permission to use, license, or purchase the image please contact me Peter Potrowl to negotiate terms. More free pictures in my website. Donations are accepted here and here. |
The Calypso, boat of Commandant Cousteau, in La Rochelle.
Autor:
- Původní dílo: Jacques-Yves Cousteau
Signature of Jacques-Yves Cousteau
Cousteau's Diving Saucer SP-350 Denise ("SP" for soucoupe plongeante -French for "Diving Saucer"- and "350" for "350 metres", her maximum depth)
Autor: Hans Peters for Anefo ., Licence: CC0
Commander Cousteau in C.E.1972 in The Hague for a conference. Royalty-free photo. Archives of the Netherlands. Anefo