Jacques Tati

Jacques Tati
(c) Willy Pragher, CC BY 3.0 de
Rodné jméno	Jacques Tatischeff
Narození	9. října 1907 Le Pecq, Yvelines
Úmrtí	4. listopadu 1982 (ve věku 75 let) Paříž
Místo pohřbení	Starý hřbitov v Saint-Germain-en-Laye
Choť	Micheline Winter (1944–1982)
Děti	Sophie Tatischeff
Rodiče	George Emmanuel Tatischeff a Marcelle Claire van Hoof
Významné role	pan Hulot
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Tati (9. října 1907, Le Pecq – 5. listopadu 1982, Paříž), vlastním jménem Jacques Tatischeff, byl francouzský režisér, scenárista, herec a komik.

Život

Tati byl francouzsko-rusko-nizozemsko-italského původu. Jeho otec Georges Emmanuel Tatischeff, narozen roku 1875 v Paříži, byl synem Dmitrije Tatiščeva (rusky Татищев), ruského ambasadora v Paříži, a Francouzky Rose Anathalie Alinquantové. Jeho matka Marcelle Claire van Hoffová byla italsko-nizozemského původu.

Dílo

Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat. Jeho režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevila také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. O čtyři roky později, v roce 1953, přišel Tati s dalším celovečerním filmem Prázdniny pana Hulota, v němž sám ztvárnil hlavní postavu milého pana Hulota (výsl. [ilot]), která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 natočil vynikající komedii Můj strýček, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dalším jeho celovečerním filmem bylo Playtime v roce 1967, které ale úspěchu Mého strýčka nedosáhlo. Playtime byl nejnáročnějším a nejnákladnějším Tatiho projektem, který skončil komerčním fiaskem a téměř osobním bankrotem tvůrce.^[1]

V roce 1971 se objevil ve snímku Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tímto snímkem jeho jemný humor neporazil soudobé dynamické komedie. Naposledy si Tati zahrál v roce 1974 ve filmu Parade.^[2] V roce 2008 Česká televize uvedla několik jeho filmů, mj. unikátní restaurovanou verzi filmu Jede, jede poštovský panáček (při restaurování spolupracovali i Tatiho potomci, režisérka Sophie Tatischeffová a producent Pierre Tati)^[3] a restaurovaný film Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Tati na Wikimedia Commons
• Osoba Jacques Tati ve Wikicitátech
• Jacques Tati ve Filmové databázi
• Jacques Tati v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jacques Tati v Internet Movie Database (anglicky)
• (francouzsky)(anglicky) Neoficiální web
• (anglicky) Jacques Tati na webu čtvrtletníku Senses of Cinema
• (anglicky) Tatiho životopis na webu University Berkeley
• (anglicky) Tatiho profil na FilmsdeFrance.com