Jadeitit
Jadeitit | |
---|---|
Leštěná sekera v muzeu v Toulouse | |
Zařazení | metamorfovaná hornina |
Hlavní minerály | podle mateřské horniny |
Textura | jemnozrnná |
Barva | šedá, zelená, bílá |
Jadeitit je dynamicky vznikající metamorfovaná hornina vynikající jemnou zrnitostí a proměnlivou, nejčastěji zelenou, šedou, bílou či růžovou barvou. Jedná se o kompaktní a celistvou, velmi tvrdou horninu tvořenou křemičitany sodíku a hliníku ze skupiny pyroxenů.
Barvy
Čistý jadeitit má bílou barvu. Zbarvené odrůdy jsou však mnohem hojnější. Jadeitit mívá, pokud je průsvitný a zajímavě zbarvený, klenotnickou hodnotu. Nejžádanější jsou velmi vzácné šeříkově růžové odrůdy a smaragdově zelené a modrozelené jadeitity (typy kingfischer, quetztal, imperial). Zelená barva je způsobena přítomností železa a chromu.
Složení
Jadeitit je tvořen sítí propletených, vláknitých krystalů jadeitu a tím dostává velmi pevnou mikroskopickou stavbu. Ta vzniká rekrystalizací v hloubkách 15 – 30 km a při poměrně nízké teplotě.
Vznik
Jadeitit vzniká v subdukčních zónách spolu s čedičem přeměňujícím se na modrou břidlici, který obsahuje modrý amfibol (glaukofán) a lawsonit či epidot. Minerál jadeit byl rozpoznán v roce 1863 francouzským chemikem Augustinem Damourem, který analyzoval umělecký předmět o němž si myslel, že je tvořen nefritem.
Výskyt
Jadeitit sestává většinou převážně pouze z pyroxenového minerálu jadeitu a je těžen jako zdroj tohoto dekoračního kamene a drahokamu. Místy výskytu a těžby jsou Myanmar, Guatemala, Japonsko, Kazachstán a Pacifické pobřežní pásmo na západě Severní Ameriky.
Na Britských ostrovech bylo nalezeno více než 100 čepelí seker z jadeititu, jenž byl těžen v neolitu v severní Itálii.[1][2] Vzhledem k náročnosti opracování tohoto materiálu se soudí, že všechny čepele tohoto typu nebyly užívány jako nástroj, ale reprezentují formu měny nebo byly předmětem směnného obchodu, či výměny darů.[3]
Reference
- ↑ Jadeite axe [online]. British Museum [cit. 2017-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jadeite axe-head [online]. Wiltshire Museum [cit. 2017-03-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Barker, Graeme. Companion encyclopedia of archaeology. New York: Routledge, 1999. ISBN 0-415-21329-0. S. 378. (anglicky)