Jaderná elektrárna

Jaderná elektrárna Three Mile Island v USA, která se stala známou po své havárii.

Jaderná elektrárna je výrobna elektrické energie resp. technologické zařízení, sloužící k přeměně vazebné energie jader těžkých prvků na elektrickou energii. Skládá se obvykle z jaderného reaktoru, parní turbíny s alternátorem a z mnoha dalších pomocných provozů. V principu se jedná o parní elektrárnu, ve které se energie získaná jaderným reaktorem používá k výrobě páry v parogenerátoru. Tato pára pohání parní turbíny, které pohání alternátory pro výrobu elektrické energie. Tepelnou energii lze využít i přímo k výrobě vodíku.[1] Na konci roku 2019 bylo v provozu 447 jaderných reaktorů s celkovým instalovaným výkonem 392 300 MWe. Ve výstavbě bylo 54 bloků s plánovaným výkonem 59 900 MWe.[2]

Charakteristika

Schéma nejběžnějšího typu jaderné elektrárny s tlakovodním reaktorem: 1) Reaktorová hala, uzavřená v nepropustném kontejnmentu; 2) Chladicí věž; 3) Tlakovodní reaktor; 4) Řídící tyče; 5) Kompenzátor objemu; 6) Parogenerátor – v něm horká voda pod vysokým tlakem vyrábí páru v sekundárním okruhu; 7) Aktivní zóna; 8) Turbína – vysokotlaký a nízkotlaký stupeň; 9) Elektrický generátor; 10) Transformační stanice; 11) Kondenzátor sekundárního okruhu; 12) Pára; 13) Kondenzát; 14) Přívod vzduchu do chladicí věže; 15) Odvod teplého vzduchu a páry komínovým efektem; 16) Řeka; 17) Chladicí okruh; 18) Primární okruh (voda pouze kapalná pod vysokým tlakem); 19) Sekundární okruh (červeně značena pára, modře voda); 20) Oblaka vzniklá kondenzací vypařené chladicí vody; 21) Pumpa.

Současné jaderné elektrárny využívají jako palivo převážně obohacený uran, což je přírodní uran, v němž byl zvýšen obsah izotopu 235U z původních zhruba 0,7 % na 2–6 %. Podle odhadů geologů a OECD vydrží známé a předpokládané zásoby uranu nejméně na 270 let.[3][4][5]

Jaderné elektrárny jsou z energetického hlediska vhodné především pro výrobu elektrické energie v režimu základního zatížení (je vhodné, aby vyráběly energii pokud možno nepřetržitě). Regulace výkonu je sice možná, například v případě Jaderné elektrárny Dukovany byla odzkoušena regulace až na 50 % jmenovitého výkonu,[6] je však neekonomická, protože náklady na palivo tvoří jen malou část výrobních nákladů.

České jaderné elektrárny v roce 2022 produkují 1 kWh za 25 haléřů (tj. 250 Kč za 1 MWh),[7] avšak kvůli pravidlům tvorby ceny na německé energetické burze (která upřednostňuje obnovitelné zdroje), dochází k navyšování ceny (v únoru 2022 až 3000 Kč/MWh).[7]

Historie

První jaderný reaktor Chicago Pile-1 byl spuštěn 2. prosince 1942 na univerzitě v Chicagu. Zasloužil se o to tým italského vědce Enrica Fermiho, který tak rozběhl historicky první řízenou štěpnou (řetězovou) jadernou reakci.

20. prosince 1951 byla na 1. experimentálním reaktoru EBR-1 ve státě Idaho v USA poprvé vyrobena elektřina z jaderné energie – byly rozsvíceny 4 žárovky. Později reaktor dosahoval elektrického výkonu 200 kW.

Úplně první komerční elektrárna s civilním užitím, která dodávala proud do sítě pro domácnosti[8] (výkon 5 MW), byla zprovozněna v Obninsku v SSSR. Připojena do sítě byla poprvé 26. června 1954. Jednalo se o předchůdce reaktorů černobylského typu (RBMK).

Za první západní jadernou elektrárnu je považována elektrárna Calder Hall ve Velké Británii. Ta byla k síti poprvé připojena 27. srpna 1956. Její 4 bloky následně produkovaly elektrický výkon až 4x60 MW. Tato elektrárna současně sloužila i pro vojenské účely (výroba plutonia).

Dalším historickým milníkem je zprovoznění jaderné elektrárny Shippingport v Pennsylvánii ve Spojených státech na konci roku 1957. Lze ji považovat za první jadernou elektrárnu vybudovanou pouze pro mírové účely (tj. bez snahy vyrábět plutonium). Tento experimentální reaktor o elektrickém výkonu 60 MW měl dvojí účel: prototyp pohonů vojenských plavidel a prototyp dnes nejrozšířenějších typů komerčních jaderných elektráren s tlakovodními reaktory (západní typ s označením PWR, ruský typ s označením VVER).

Roku 2019 byla spuštěna plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov.

Aktuální stav ve světě

Za rok 2013 vyrobily 2 359 TWh elektřiny, což bylo 10,8 % světové poptávky. (Největší podíl měly v roce 1996, 17,6 %, od té doby podíl jaderné elektřiny klesá).[9] Dalších 67 reaktorů je ve výstavbě, z toho dvě třetiny (43) v Rusku, Indii a Číně. Z těch 67 rozestavěných je 8 reaktorů rozestavěno 20 a více let. U 49 reaktorů je zpožděna výstavba (o několik měsíců až několik let), zbylé jsou rozestavěny teprve do 5 let nebo ještě reálně nezačala výstavba, takže se nedá určit, je-li výstavba opožděná.[9]

K březnu 2019 bylo v provozu 445 jaderných reaktorů v 30 zemích světa.[10] Největší podíl elektřiny z jaderných elektráren se v roce 2016 vyráběl ve Francii (73 %), na Slovensku (54 %), Ukrajině (52 %), Belgii (52 %) a Maďarsku (51 %). Ve Francii je v provozu 99 reaktorů s celkovou kapacitou 63 GWe, absolutně nejvíce elektřiny z jaderných elektráren se vyrobí ve Spojených státech amerických, kde 99 reaktorů v provozu má kapacitu 100 GWe.[11] Před odstavením Ignalinské jaderné elektrárny byl tento podíl největší v Litvě (79,9 % k roku 2003). V Rusku přežívají staré jaderné elektrárny, některé z nich podobného typu jako Černobyl a se zastaralou technologií; k zastavení některých z nich je Rusko tlačeno mezinárodním společenstvím. Díky provozu jaderných elektráren ročně nemusí být vypuštěno 1,8 mld. t CO2[12]

V Česku jsou v provozu dvě jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany) s celkovým výkonem 3760 MW; pokrývají přibližně 35 %[13] celkové spotřeby elektřiny státu.

Protesty a útlum

Část obyvatelstva v některých vyspělých zemích protestuje proti jaderné energetice a tyto protesty nabyly na intenzitě v poslední čtvrtině 20. století, obzvlášť po černobylské havárii. Podstatou protestů jsou zejména poukazy na rizika spojená s provozem jaderných elektráren, s jejich pořizovací cenou a problémy s jaderným odpadem (resp. použitým jaderným palivem) a těžbou paliva.

V některých zemích existují díky soustavnému tlaku odpůrců jaderné energie plány na odklon od jaderného programu. Příkladem může být Rakousko, kde referendum v roce 1978 50,5 % hlasů rozhodlo o tom, že téměř hotová jaderná elektrárna Zwentendorf nebude uvedena do provozu a stát se od jaderné energie odkloní. Místo jaderné byla postavena klasická elektrárna Dürnrohr, která spaluje polské a české uhlí. Velké protesty, zvláště z rakouské strany, provázely a provázejí i dostavbu a provoz české elektrárny Temelín. Německo má na základě energetické politiky z roku 1998 program útlumu jaderné energetiky, na němž se v roce 2000 dohodla vláda s provozovateli jaderných elektráren. Tento program byl sice v roce 2010 z rozhodnutí vládní koalice částečně[14] zrušen a doba provozu jaderných elektráren prodloužena o 8 až 14 let, po tragédii ve Fukušimě se však Německo vrátilo víceméně k původní dohodě. Jaderné elektrárny budou odstavovány postupně tak, jak budou nahrazovány obnovitelnými zdroji.

Stoupenci

Proti početným skupinám odpůrců „jaderné energie“ stojí početné skupiny stoupenců [15][16], kteří považují jadernou energetiku za jediné možné řešení hrozící energetické krize a globálního oteplování. Vidí jaderné elektrárny jako jedno z mála ekologicky přijatelných a reálných řešení energetických problémů pro 21. století [17]. Často je zmiňována nutnost co nejrychlejšího vývinu fúzního reaktoru a jaderné elektrárny jsou považovány za jediný přijatelný prostředek, kterým se dá překlenout přechodné období vývoje a zavádění tohoto nového zdroje energie.

Odkazy

Reference

  1. https://www.terrestrialenergy.com/2021/05/03/clean-hydrogen-at-industrial-scale-requires-generation-iv-nuclear/ Archivováno 21. 2. 2022 na Wayback Machine - Clean Hydrogen at Industrial Scale Requires Generation IV Nuclear
  2. Jaderní osmdesátníci. Reaktory stárnou, odchody do důchodu se odkládají. www.idnes.cz [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-21. 
  3. Archivovaná kopie. www.oecdbookshop.org [online]. [cit. 2007-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-01. 
  4. Archivovaná kopie. www.scienceworld.cz [online]. [cit. 2007-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-08. 
  5. Archivovaná kopie. www.cez.cz [online]. [cit. 2007-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-26. 
  6. Jan KUBICA - Jiří MAREK, ČEZ, a. s., JE Dukovany: Historie projektu úpravy bloku JE Dukovany pro práci v proměnném zatížení, jeho realizace a provozní zkušenosti., Bezpečnost jaderné energie, ročník 12 (Jaderná energie 50), 2004, č. 1/2
  7. a b FISCHEROVÁ, Eliška. Míl: Elektřinu zdražuje chybná německá politika. Změňme evropský trh - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. Seznam.cz, 2022-03-15 [cit. 2022-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-15. 
  8. OBNINSK 1954 – první jaderná elektrárna na světě, ČESKÁ ENERGETIKA s.r.o. - Vaše síla v energetice. www.ceskaenergetika.cz [online]. [cit. 2021-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-05. 
  9. a b SCHNEIDER, M., FROGGATT, A. The World Nuclear Industry Status Report 201 4 [online]. Paris, London , Washington, D.C.,: A Mycle Schneider Consulting Project, červen 2014 [cit. 2014-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-02. (anglicky) 
  10. World Nuclear Power Reactors | Uranium Requirements | Future Nuclear Power - World Nuclear Association. www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2019-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-08. 
  11. GINTEROVÁ, Monika. Francii sevřela atomová past. Jaderná energetika zatím zůstane, nejdříve se musí řešit emise. ČT24.cz [online]. 2018-01-25 [cit. 2020-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-30. 
  12. http://www.volny.cz/casopis.energetika/e_0102_1.html Archivováno 29. 6. 2007 na Wayback Machine odstavec Způsoby řešení ekologického zásobování energií
  13. http://www.cez.cz/presentation/cze/GetFile?type=FilFile&download=true&version=-2&id=500004588 Archivováno 11. 12. 2007 na Wayback Machine PDF ke stažení, str.6
  14. Archivovaná kopie. atominfo.cz [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-13. 
  15. Archivovaná kopie. www.stem.cz [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-13. 
  16. Archivovaná kopie. neviditelnypes.lidovky.cz [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-30. 
  17. Archivovaná kopie. books.google.cz [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-11. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Nuclear power plant-pressurized water reactor-PWR.png
Autor: Steffen Kuntoff, Licence: CC BY-SA 2.0 de
Schéma jaderné elektrárny s tlakovodním reaktorem
  1. kontejnment
  2. chladicí věž
  3. jaderný reaktor
  4. regulační tyče
  5. kompenzátor objemu
  6. parogenerátor
  7. aktivní zóna s palivovými soubory
  8. parní turbína
  9. elektrický generátor
  10. transformátor
  11. kondenzátor
  12. pára
  13. kondenzát
  14. vzduch přisávaný z okolí
  15. vlhký vzduch
  16. zdroj chladicí vody - nádrž, řeka
  17. cirkulace chladicí vody
  18. primární okruh
  19. sekundární okruh
  20. vodní pára
  21. cirkulační čerpadlo
Three Mile Island (color).jpg
Color photograph of the Three Mile Island nuclear generating station, which suffered a partial meltdown in 1979. The reactors are in the smaller domes with rounded tops (the large smokestacks are just cooling towers).
Bohunice (13).jpg
Autor: János Korom Dr., Licence: CC BY-SA 2.0
chladice komíny jadrovej elektrárne v Jaslovských Bohuniciach
Calder Hall nuclear power station (11823864155).jpg
Calder Hall, United Kingdom - The world's first commercial nuclear power station. First connected to the national power grid on 27 August 1956 and officially opened by Queen Elizabeth II on 17 October 1956