Jaderná elektrárna Búšehr
Jaderná elektrárna Búšehr | |
---|---|
(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0 Rúhání a Salehí před elektrárnou | |
Stát | Írán |
Umístění | Búšehr |
Stav | V provozu |
Začátek výstavby | 1. května 1975; 1995; 2016 |
Zprovoznění | 3. září 2011 |
Vlastník | AEOI |
Zhotovitel | Atomstrojexport |
Jaderná elektrárna | |
Reaktory v provozu | 1 × 1000 MW |
Reaktory ve výstavbě | 2 × 1050 MW |
Typ reaktorů | VVER-1000/446 |
Palivo | Uran 235U |
Elektrická energie | |
Celkový výkon | 915 MW |
Souřadnice | 28°49′44″ s. š., 50°53′14″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jaderná elektrárna Búšéhr (persky نیروگاه اتمی بوشهر) je jedinou jadernou elektrárnou v Íránu i první na Středním východě. Leží poblíž vesnice Halilé sedmnáct kilometrů na jihovýchod od Búšehru u perského zálivu a zatím v ní pracuje jediný ze čtyř plánovaných reaktorů. Jedná se o vodo-vodní reaktor VVER-1000/446 o výkonu 1000 MW.
Historie a technické informace
Myšlenka postavit v Búšehru jadernou elektrárnu se objevila už za vlády Rezy Pahlavího, který měl v úmyslu postavit státní energetiku na jaderný základ. První elektrárna měla stát právě u Búšehru a dodávat elektřinu do Šírázu.
V roce 1975 podepsala německá společnost Kraftwerk Union AG, společný podnik Siemensu a Telefunkenu, smlouvu v hodnotě 4-6 miliard dolarů na postavení elektrárny s tlakovodním reaktorem. Ve stejném roce začaly přípravné práce a dva reaktory o výkonu 1 196 MW typu Konvoi (stejné jako druhý reaktor elektrárny Biblis) měla dodat společnost ThyssenKrupp. První reaktor měl být dokončen v roce 1980 a druhý v roce 1981.
Do výstavby ovšem zasáhla Íránská islámská revoluce v roce 1979. Došlo k dramatickému zhoršení vztahů mezi Západním světem a Íránem, a Kraftwerk Union stavbu opustila (v lednu se zastavily práce a v červenci se Kraftwerk Union formálně stáhla). Jeden reaktor byl hotov zhruba z 50%, druhý z 85%.
Na revoluci vzápětí navázala Irácko-íránská válka, která trvala až do roku 1988 a během které nebyl zájem ani ze strany Íránu ani ze strany Kraftwerk Union opět začít s pracemi. Stávající stavby byly navíc poškozeny několika iráckými leteckými útoky.[1]
Obnovení stavby v 90. letech
Začátkem devadesátých let začal mít Írán opět zájem na dokončení elektrárny, ale stále trvaly špatné vztahy se Západem a ekonomické sankce. Došlo tedy k rámcové dohodě s Ruskem, která byla podepsána 25. srpna 1992.
První ruští experti přijeli obhlédnout stav zhruba dva roky poté a následně došlo 8. ledna roku 1995 k podepsání konečné smlouvy mezi Íránem a ruským Ministerstvem pro jadernou energii. Hlavním dodavatelem se stala firma Atomstrojexport a dokončení elektrárny bylo původně plánováno na rok 2001.
Zprvu nebylo jasné, jestli bude možné do německé reaktorové budovy tohoto typu instalovat ruský jaderný reaktor VVER-1000, ale po rozsáhlých úpravách systému bylo shledáno, že budova je pro reaktor vhodná.[1]
Stavba se ovšem opět protáhla. Jednak se po rozpadu Sovětského svazu dostal Atomstrojexport do finančních potíží, jednak měl nedostatek zkušených odborníků. Poslední dokončená jaderná elektrárna v rámci Sovětského svazu byla Záporožská jaderná elektrárna na Ukrajině v roce 1996, proto byla nakonec do Íránu přizvána řada ukrajinských expertů.
Dalším problémem bylo, že přímo ve smlouvě byl požadavek, aby určitý podíl prací dostaly za úkol místní firmy. Ty byly ovšem nezkušené a tak se práce původně plánované na jeden rok protáhly na tři roky. V reakci na to ruská strana v roce 1998 prosadila, že zbytek elektrárny už dodělá Atomstrojexport sám. Patřičný dodatek smlouvy byl podepsán 29. srpna 1998.
Dalším problémem byly vysoké teploty a vlhkost v oblasti Búšehru – z nedalekého Perského zálivu sem vítr přináší aerosol z mořské slané vody. V takovém prostředí může rezavět i jinak nerezavějící ocel, a pro stavbu elektrárny byl tak vyvíjen zvláštní nátěr.
Po německých firmách zůstalo na staveništi více než osmdesát tisíc součástek, ovšem převážně bez dokumentace. Íránská strana trvala na tom, aby byly využity, ovšem Německo se na stavbě už dále nechtělo podílet a to zejména z politických důvodů. Některé díly využity byly, například původní německé pumpy záložního chladicího systému, ale velká část z komponentů byla prodána.[1]
Protahovaná stavba, změny projektu a dodavatelů za méně zkušené a umístění v seismicky aktivní oblasti jsou uváděny jako možná rizika, proč elektrárna není příliš bezpečná.[2]
V srpnu 2010 už byla továrna připravena na dodávky ruského paliva a oficiálně byla uvedena do provozu rok poté, 12. září 2011.
Dokončení druhého německého reaktoru je považováno za nevhodné, protože by se musela provést změna v plánu a vyrobit speciální vybavení, které by bylo kompatibilní s dosavadními systémy.
Informace o reaktorech
Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení stavby | Připojení k síti | Uvedení do komerčního provozu | Uzavření | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Čistý | Hrubý | ||||||
Búšehr-1 | VVER-1000/446 (původně KWU-1300) | 915 MW | 1000 MW | 1. 5. 1975 | 3. 9. 2011 | 28. 6. 2013 | |
Ex-Búšehr-2 | KWU-1300 | ? | 1300 MW | 1. 5. 1975 | Původně německý typ KWU-1300, v roce 1979 stavba zastavena | ||
Búšehr-2 | VVER-1000/528 | 915 MW | 1057 MW | září 2019 | říjen 2024 | srpen 2025 | |
Búšehr-3 | VVER-1000/528 | 915 MW | 1000 MW | září 2019 | duben 2026 | únor 2027 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bushehr Nuclear Power Plant na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Kernkraftwerk Buschehr – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2021-09-13]. Dostupné online.
- ↑ ŠLAJCHRTOVÁ, Leona. Béčkoví inženýři a pomíchané díly, íránská elektrárna hrozí Černobylem. idnes.cz [online]. 2011-10-7 [cit. 2011-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu jaderná elektrárna Búšehr na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
Bushehr_Nuclear_Power_Plant 2nd unit in the 1980s or even 90s after the german construction company had left the site (Aug.1, 1979).
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0
Iranian President Hassan Rouhani and Head of the Atomic Energy Organization of Iran (AEOI) Ali Akbar Salehi in Bushehr Nuclear Plant.
«Sbírky zákonů, částka 932, ročník 2000» Předpis č. 99/2000 Sb. Zákon o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr.
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
Autor: Paolo Contri/IAEA Imagebank, Licence: CC BY-SA 2.0
A view from the Busher Nuclear Power Plant in Iran.