Jaderná elektrárna Karáčí

Jaderná elektrárna Karáčí (urdsky کراچی نیوکلیئر پاور پلانٹ‎) je jedna ze dvou jaderných elektráren v Pákistánu. Nachází se na břehu Arabského moře u Paradise Pointu, poblíž města Karáčí. Celkový hrubý výkon elektrárny činí

Jaderná elektrárna Karáčí
Chybí zde svobodný obrázek
StátPákistánPákistán Pákistán
UmístěníKaráčí, Paradise Point
Stavv provozu
Začátek výstavby1. srpna 1966
Zprovoznění7. prosince 1972
VlastníkPakistan Atomic Energy Commission
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu2 × 1100 MW
Plánované reaktory2 × 1100 MW
Odstavené reaktory1 × 125 MW
Typ reaktorůCANDU-137
Hualong One
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon2200 MW
Plánovaný výkon4400 MW
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a technické informace

Počátky

4. června 1956 Rada pro atomovou energii Pákistánu se sídlem v Karáčí oznámila, že se rozhodla postavit výzkumný reaktor v západním Pákistánu a jadernou elektrárnu ve východním Pákistánu, dnešním Bangladéši. Od roku 1959 se počítalo s integrací jaderných elektráren do energetické sítě okresu Karáčí v provincii Sindh.

V roce 1963 bylo místo specifikováno ve vzdálenosti 24 kilometrů západně od města Karáčí.

Jaderná elektrárna byla společně navržena inženýry Pákistánské komise pro atomovou energii a kanadské General Electric, aby se odlišila od indických jaderných výzkumných reaktorů, jako jsou reaktory CIRUS a Dhruva, které využívají také technologii CANDU.[1] Rozhodovacím faktorem, který byl vzat v úvahu při prodeji technologie CANDU Pákistánu Kanadou, bylo udržení rovnováhy vztahů mezi Indií a Pákistánem.[2] V roce 1966 zahájila výstavbu společnost Montreal Engineering Co., která výstavbu dokončila v roce 1971. Jaderná elektrárna dosáhla kritičnosti 1. srpna 1971 a hrubého nominálního výkonu 125 MW dosáhla 2. října 1972.[3]

Schéma palivového cyklu reaktorů CANDU
Schéma palivového cyklu reaktorů CANDU

Dne 28. listopadu 1972 prezident Zulfikár Alí Bhutto slavnostně otevřel jadernou elektrárnu v Karáčí, když byla připojena k rozvodné síti společnosti K-Electric.[4]

Zpočátku Kanada prostřednictvím svého dodavatele GE Canada dodávala těžkou vodu a přírodní uran, ale chtěla přestat financovat provoz jaderné elektrárny po roce 1974, kdy Indie detonovala jadernou bombu, jejíž štěpný materiál byl vyroben v reaktoru CIRUS, který Kanada dodala. V roce 1975 začala GE Canada účtovat Pákistánu $27/lb těžké vody, což bylo pro Pákistán v té době drahé.[1]

Vzhledem k tomu, že Pákistán odmítl podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, GE Canada zastavila prodej dovážených náhradních dílů, přírodního uranu, těžké vody a technické podpory pro jadernou elektrárnu, což vyvolalo obavy z výpadků proudu v Pákistánu v roce 1976.[3] S odjezdem kanadských techniků ze země bylo město vystaveno otevřeným radioaktivním materiálům, přičemž se odhadovalo, že jaderná elektrárna bude muset být z finančních a materiálních důvodů odstavena.[1] Navzdory kanadské skepsi dokázala Pákistánská komise pro atomovou energii pracovat na výrobě těžké vody za nižší cenu než při jejím nákupu z Kanady a díky ukončení poskytování náhradních dílů i soběstačnost na jejich výrobě.[1]

Mnoho náhradních dílů a strojních součástí bylo navrženo a vyrobeno lokálně, což udržovalo jadernou elektrárnu v provozu – cenné zkušenosti byly také sdíleny s čínskými úředníky při navrhování bezpečnostních protokolů reaktoru a nakonec pomohly s výstavbou jaderné elektrárny Čašma v letech 1993 až 2000.[1]

Po intenzivních jednáních a ve spolupráci s MAAE v květnu 1990 byla kanadská politika vůči jaderné elektrárně Karáčí revidována, což jí umožnilo poskytovat pomoc pro bezpečný provoz KANUPP.

V letech 2015 a 2016 projevila Čína velký zájem o rozšíření jaderné elektrárny a podepsala dohodu o dodávce dvou jaderných elektráren Hualong One se zahájením komerčního provozu plánovaným na rok 2021 a 2022.[5][6] Reaktorové bloky budou mít projektovanou životnost 60 let a budou představovat přibližně 10 % celkové výrobní kapacity země.[5] K 31. prosinci 2017 vyrobila jaderná elektrárna Karáčí 14,2 miliardy kWh elektřiny a fungovala bez jakékoli poruchy zásobována tisíci palivovými články vyrobenými v Pákistánu.[7]

První blok

Prvním reaktorem v Karáčí byl jeden těžkovodní reaktor (PHWR) typu CANDU s celkovou hrubou kapacitou výroby energie 137 MW. Původně byl známý jako „KANUPP“, později v roce 2010 překlasifikován na K1, který používal vodou chlazený moderátor těžkou vodu a jako palivo mu sloužil přírodní uran. KANUPP byl známý jako jeden z nejstarších reaktorů, který používal k výrobě energie systém PHWR typu CANDU. Fungoval mezi léty 1971 až 2021, kdy byl vyřazen.[3]

Hualong One

V letech 1970 až 1990 fungoval první blok s průměrným koeficientem ročního využití pouze 55,9 %. [3] Kanadští technici navrhli životnost elektrárny na přibližně 30 let, takže v roce 2002 měl být již reaktor odstavený. Úřad pro jaderný dozor v Pákistánu, vlastník jaderné elektrárny, prodloužil její životnost provozu do roku 2012 (později až do roku 2021). Až do konce životnosti vyráběla elektrárna elektřinu s průměrným koeficientem ročního využití 55,7 %.

Dne 1. srpna 2021 byla kanadská jednotka K1 zastavena a vyřazena z provozu. K síti byl reaktor připojen téměř 50 let.

Druhý a třetí blok

V roce 2015 se o jadernou elektrárnu v Karáčí začali zajímat čínští dodavatelé, nakonec pákistánská administrativa a čínská vláda podepsaly dohodu o výstavbě dvou reaktorových bloků Hualong One za miliardu USD. Dohromady dva reaktory o hrubém výkonu 1100 MW.[8][9][10]

Oba bloky jsou tlakovodní a pocházejí od společnosti China National Nuclear corporation.[1] Dne 26. listopadu 2013 premiér Naváz Šaríf oznámil, že v Pákistánu budou postaveny dva nové bloky z Číny, dva Hualong One. Stavba KANUPP-2 začala 20. srpna 2015 a stavba KANUPP-3 byla zahájena 31. května 2016. První blok byl uveden do komerčního provozu 21. května 2021 a druhý následoval 18. dubna 2022.[11][12]

Čtvrtý a pátý blok

Pákistánská komise pro jadernou energii prohlásila, že v Karáčí počítá s výstavbou dalších dvou bloků o výkonu 1400 MW.[13]

Informace o reaktorech

ReaktorTyp reaktoruVýkonZahájení

výstavby

Připojení k sítiUvedení do provozuUzavření
ČistýHrubý
Karáčí-1[14]CANDU-13790 MW125 MW1. 8. 196618. 10. 19717. 12. 19721. 8. 2021[15]
Karáčí-2[16]Hualong One1017 MW1100 MW20. 8. 201518. 3. 202121. 5. 2021
Karáčí-3[17]Hualong One1017 MW1100 MW31. 5. 20164. 3. 202218. 4. 2022
Karáčí-4Hualong One1017 MW1100 MW
Karáčí-5Hualong One1017 MW1100 MW

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karachi Nuclear Power Complex na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f SHABBIR, Usman. Remembering Unsung Heroes: Munir Ahmad Khan [online]. 5 July 2004 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PIGOTT, Peter. Canada in Afghanistan: The War So Far. Toronto, Ont.: Dundurn, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4597-1239-3. S. 227. (anglicky) 
  3. a b c d HUSSAIN, S.B. Karachi Nuclear Power Plant -- A Review of Performance, Problems, and Upgrades [online]. Karachi, Sind. Pakistan: IAEA publications, 1996 [cit. 2020-08-15]. S. 17. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Prime minister Zulfikar Ali Bhutto with Abdus Salam and Munir Ahmad Khan. Pakistan – PAEC Chairman & Z.A Bhutto inauguration of KANUPP nuclear plant. Karachi, Sindh Province, Pakistan: Pakistan Atomic Energy Commission and Pakistan Military Consortium (PMC)., 1971. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Karachi Nuclear Power Plant (KANUPP) Expansion, Pakistan [online]. Power Technology [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Hot tests completed at Pakistani Hualong One. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 7 September 2020. Dostupné online [cit. 8 September 2020]. (anglicky) 
  7. PRIS – Reactor Details [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Govt to kick off work on 1,100MW nuclear power plant – The Express Tribune [online]. 7 June 2013 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Pakistan to start work on Chinese-aided nuclear power plant [online]. [cit. 2023-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Nuclear Shadow over Karachi [online]. 17 March 2014 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Pressure vessel in place at Karachi 2. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 11 October 2017. Dostupné online [cit. 21 November 2017]. (anglicky) 
  12. Hot tests completed at Pakistani Hualong One. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 7 September 2020. Dostupné online [cit. 8 September 2020]. (anglicky) 
  13. Expansion in nuclear power generation hits snags [online]. 31 January 2023. Dostupné online. (anglicky) 
  14. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  15. PRIS - Reactor Details [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-02. (anglicky) 
  16. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  17. PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 

Související články

  • Jaderná energetika v Pákistánu

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Icon NuclearPowerPlant-green.svg
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
Icon NuclearPowerPlant-white.svg
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
CANDU fuel cycles.jpg

Description of fuel-cycles for CANDU reactor
HPR1000, cooling systems schemata.png
Autor: Ji Xing, Daiyong Song, Yuxiang Wu, Licence: CC BY 4.0
Active and passive cooling systems of HPR1000 (aka Hualong One) nuclear reactor. Red line − active systems; green line − passive systems; IRWST − in-containment refueling water storage tank.