Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín

Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín
Umístění jáderné elektrárny by mělo být uprostřed obrázku, těsně nad soutokem Berounky (vlevo) a Vltavy (vpravo)
Umístění jáderné elektrárny by mělo být uprostřed obrázku, těsně nad soutokem Berounky (vlevo) a Vltavy (vpravo)
StátČeskoČesko Česko
UmístěníPraha, Radotín
Stavplánování zrušeno
Jaderná elektrárna
Typ reaktorůVVER-70
VVER-440
AST-500
AST-200
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon400 MWth
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaderná elektrárna s odběrem tepla Radotín (někdy také Jaderná elektrárna Praha-Jih) byla plánovaná jaderná teplárna poblíž Prahy v Radotíně. Předchozí projekty se původně zabývaly výstavbou jaderné elektrárny mezi městskými částmi Braník a Modřany, ale v polovině 70. let 20. století byla plánovaná stavba umístěna do Radotína.[1][2]

Z různých důvodů bylo plánování jaderné elektrárny zpočátku přerušeno a později přeplánováno na jadernou elektrárnu. Po sametové revoluci se projekt nerealizoval.

Historie a technické informace

Počátky

V polovině 60. let zpracoval Státní výzkumný ústav strojírenský v Praze studii o využití jaderných elektráren jako součásti budoucího zásobování Prahy teplem. Pro dlouhodobé zásobování teplem byla v té době plánována výstavba klasických výtopen na zemní plyn. Již tehdy však bylo zřejmé, že výstavba těchto tepláren se výrazně zpozdí, čímž se otevřela příležitost pro výstavbu jaderné elektrárny.[3][4]

Paralelně s plány na jihu se hledaly i lokality pro jaderný zdroj tepla na západě Prahy mezi čtvrtěmi Motol a Radotín. Vzhledem k tomu, že západní Praha je velmi řídce zastavěna a vzdálenosti mezi jednotlivými sídly jsou velké, bylo by rozšíření plynárenské sítě technicky obtížné. Od roku 1970 bylo tedy otázkou, zda v této oblasti budou hrát roli centrální teplárny a zda přijdou v úvahu i jaderné zdroje. Z tohoto důvodu bylo v té době zajímavější soustředit se více na jih. V objednávce se počítalo s realizací elektrárny v oblasti Braník-Modřany, protože do té doby by se tepelná zátěž adekvátně zvýšila v důsledku velkých programů bytové výstavby.[4][5]

Adaptace reaktoru VVER-440

Do roku 1975 bylo plánování elektrárny změněno a touto jadernou elektrárnou měla být zásobována i západní část města.[6] S tím přišla i změna umístění jaderné elektrárny, která se nyní plánovala v městské části Radotín, těsně nad soutokem Berounky a Vltavy.[7][8] Protože zásobování jihovýchodní části Prahy již nehrálo roli, existovaly dlouhodobé plány na výstavbu další jaderné elektrárny v městské části Uhříněves, která se však nikdy nedostala do fáze plného plánování. Odpadní teplo z jaderné elektrárny Praha-jih v Radotíně mělo být využito k vytvoření rekreačního areálu s bazény a plážemi na 12kilometrovém úseku řeky Vltavy. Ale jen v omezené míře, protože pro závod v Radotíně bylo doporučeno použít zpětné chlazení.[7] Toho mělo být dosaženo větším ohřevem chladicí vody. I když v jiných lokalitách bývá problém s příkonem tepla, ve vztahu k Vltavě to představuje řešení jiného problému: v důsledku výstavby mnoha přehrad podél toku řeky je voda Vltavy silně podchlazená, což také má negativní dopad na ekosystém řeky. Dále se diskutovalo o využití odpadního tepla pro Holešovice pro vytápění rybích líhní, chovů hospodářských zvířat a skleníků.[6]

Jaderná teplárna

I přes podporu rozšiřování tepláren na zemní plyn se i nadále dlouhodobě uvažovalo o výstavbě jaderných zdrojů tepla. Od roku 1988 OKBM spolupracovalo s Energoprojektem Praha na projektování AST-200 založeném na AST-500, který byl primárně plánován pro jadernou teplárnu v Plzni, ale byl zvažován i pro závod v Radotíně. Plánování bylo dokončeno v roce 1991, ale dále nepokračovalo.[9] Důvodem byly potíže, které provázely výstavbu v téže době budovaných větších systémů AST-500 ve Voroněžské jaderné teplárně a jaderné teplárně Gorki. Dne 24. června 1990 byla dokončena projektová studie AST-200 pro plzeňskou jadernou teplárnu.[10][11] Po sametové revoluci se v konceptu nepokračovalo.

Informace o reaktorech

ReaktorTyp reaktoruVýkonZahájení

výstavby

Připojení k sítiUvedení do provozuUzavření
ČistýHrubý
Radotín-1AST-200-200 MWtPlánování zrušeno v roce 1990
Radotín-2AST-200-200 MWtPlánování zrušeno v roce 1990

Odkazy

Reference

V tomto článku je použit text článku Kernheizwerk Radotín na Nucleopedii.

  1. КОЗЛОВ, Игорь Дмитриевич. Socialism and Energy Resources. [s.l.]: Progress Publishers, 1984. S. 100. 
  2. OVCHINNIKOV, Fedor Akovlevich. Международное сотрудничество стран-членов СЭВ в области атомной энергетики. [s.l.]: Энергоатомиздат, 1986. S. 105. 
  3. HULOVEC, J. Nuclear reactor for heat and power supply [online]. Tatranská Lomnica: 1969-05-10 [cit. 2024-02-17]. S. 110. Dostupné online. 
  4. a b STRANSKY, F. Moznosti uplatneni jadernych teplaren v CSSR, Czechoslovak conference on nuclear power; Piestany, Czechoslovakia [online]. Piešťany, Československo: 1970-12-01 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  5. United Nations, International Atomic Energy Agency. Peaceful Uses of Atomic Energy: Proceedings. Vídeň, Rakousko: International Atomic Energy Agency, 1972. S. 345. 
  6. a b International Atomic Energy Agency. Environmental Effects of Cooling Systems at Nuclear Power Plants: Proceedings of a Symposium on the Physical and Biological Effects on the Environment of Cooling Systems and Thermal Discharges at Nuclear Power Stations. Svazek 378. Vídeň, Rakousko: The Agency, 1975. ISBN 9789200200755. S. 733. 
  7. a b HIMMEL, J. A nuclear power and heating plant in the urban agglomeration of Prague [online]. 1975 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  8. Československá komise pro atomovou energii. VYUŽITI TEPLA Z JADERNÝCH ENERGETICKÝCH ZDROJŮ [online]. 1976 [cit. 2024-02-17]. S. 28. Dostupné online. 
  9. ЧИСТЯКОВ, Владимир Николаевич. История ОАО "НИАЭП" в документах и воспоминаниях ветеранов: 1951-2008 [online]. Литера, 2008 [cit. 2024-02-17]. S. 101, 102, 134-136. Dostupné online. ISBN 9785900915593. 
  10. POSPÍŠIL, Vít. lternativní zdroj tepla pro vytápění středních a velkých měst [online]. Česká republika: 2020 [cit. 2024-02-17]. S. 22, 149, 152, 156-161, 173, 174. Dostupné online. 
  11. КОЗЛОВ, Игорь Дмитриевич. The World Energy Problem. [s.l.]: Progress Publishers, 1987. S. 156. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Icon NuclearPowerPlant-green.svg
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes
Icon NuclearPowerPlant-iceblue.svg
Iconographic representation of a nuclear power plant for mapping purposes