Jaderná energie

Množství paliva spotřebované v jaderné elektrárně je v porovnání s uhelnými elektrárnami nepatrné. Například průměrná roční spotřeba oxidu uraničitého jednoho bloku tlakovodní elektrárny o elektrickém výkonu 1000 MW je přibližně 20 tun. Toto množství čistého uranu by zaujalo objem přibližně 1 m3.

Jaderná energie je energie vázaná v jádře atomu a lze ji uvolnit pomocí jaderných reakcí. Nadneseně bývá označována také jako atomová energie. Prostřednictvím speciálních zařízení je možné ji využívat, příslušné technické a ekonomické odvětví se označuje jako jaderná energetika. Fyzikální principy vedoucí k získání jaderné energie jsou štěpná reakce, radioaktivní rozpad a termojaderná fúze.

Jaderné zdroje mají nyní přibližně 11% podíl na světové výrobě elektřiny a přibližně 4,5% podíl na spotřebě primárních zdrojů energie celkově (2013).[1][2]

Jaderná energie získaná pomocí štěpných jaderných reaktorů nepatří mezi obnovitelné zdroje energie, neboť světové zásoby uranové rudy jsou vyčerpatelné a spotřebované palivo se zatím ve větší míře nevyužívá. V budoucnu se však dá očekávat rozvoj tzv. rychlých reaktorů, které pracují s uzavřeným palivovým cyklem. Tím by se doba možného využití štěpné jaderné reakce značně prodloužila.[3]

Naopak geotermální energie, vznikající v zemském jádře rozpadem radioaktivních látek, mezi obnovitelné zdroje energie patří. Stejně tak tomu bude i v případě termojaderné fúze (pokud v budoucnu dojde k energetickému využití), neboť zásoby vodíku jsou prakticky nevyčerpatelné.

Jadernou energii je však možné považovat za nízkoemisní. Při samotné výrobě elektřiny v jaderné energetice nevzniká mnoho emisí. Odhadované emise CO2 se pro jaderné elektrárny pohybují mezi 6 g CO2 na kWh a 12 g CO2 na kWh. Pro srovnání, odhadované emise fotovoltaické solární energie jsou okolo 30 g CO2 na kWh a přes 1000 g CO2 na kWh u uhelných elektráren.[4][5]

Využití jaderné energie

Štěpná reakce: neutron rozštěpí jádro Uranu na dvě přibližně stejně velká jádra (štěpné trosky), navíc se uvolní další průměrně dva až tři neutrony, které štěpí další jádra uranu. Zároveň se uvolní energie.
Pojízdná laboratoř Curiosity využívající radioizotopový termoelektrický generátor jako zdroj tepelné energie.
Reakce deuteria a tritia

Štěpná jaderná reakce

Z jaderných reakcí je z hlediska možného využití jednoznačně nejvýznamnější štěpná jaderná reakce uranu nebo plutonia (uvažuje se rovněž o využití thoria jako plodícího materiálu). Štěpením jader vzniká naprostá většina jaderné energie vyprodukované lidskou činností. Štěpení se využívá pro výrobu elektrické energie v jaderných elektrárnách. Štěpné jaderné reaktory se také používají k pohonu lodí a ponorek, k výrobě izotopů pro další využití a k výzkumu, ojediněle jako zdroj energie pro odsolování mořské vody, zároveň se (většinou jako vedlejší produkt při výrobě elektřiny) využívají k vytápění či ohřevu vody.

Radioaktivní rozpad

Na radioaktivním rozpadu nestabilních jader jsou založeny radioizotopové generátory, které jsou využívány jako zdroje elektřiny a tepla pro vesmírné sondy. Ve zdravotnictví je tento jev využíván ve formě radioterapie či nukleární medicíny[6]. Rozpad radioaktivních látek v zemském jádře je také jeden z jevů, díky kterému je možné využívat geotermální energii.

Termojaderná fúze

Předmětem intenzivního výzkumu je praktické využití termojaderné fúze. Jedná se především o přeměnu vodíku na hélium, konkrétně jde o reakci deuteria a tritia z čehož vzniká helium a neutron, zároveň se uvolní energie. Hlavním výzkumným projektem zabývajícím se termojadernou fúzí je mezinárodní projekt ITER. Zařízení určená k výzkumu v této oblasti se nazývají tokamaky a nacházejí se i na území ČR. V Česku leží těžiště výzkumu na Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, který vlastní nejdůležitější experimentální zařízení pro výzkum fúze v ČR[zdroj?]. V současné době nejsou fúzní reaktory využitelné k efektivní výrobě energie, přesto je jev termojaderné fúze pro lidstvo nezbytný a to jako zdroj sluneční energie.

Historie využití jaderné energie

Radioaktivní rozpad

V roce 1895 objevil Wilhelm Conrad Röntgen paprsky X (rentgenové záření).

Přirozenou radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel, kterou později popsala polská vědkyně Marie Curie-Skłodowská. Pod jejím vedením byly též prováděny první výzkumy léčby rakoviny pomocí radioaktivity.[zdroj?]

Štěpná jaderná reakce

První úspěšný pokus s jaderným štěpením provedli v roce 1938 v Berlíně Otto Hahn, Lise Meitner a Fritz Strassman.

První řízená řetězová štěpná reakce se uskutečnila 2. prosince 1942 v reaktoru Chicago Pile-1, o který se zasloužil tým italského vědce Enrica Fermiho v podzemí stadionu Chicagské univerzity.

Během druhé světové války se rozběhl jaderný program v řadě zemí. Jedním z cílů však byl vývoj jaderných zbraní. První jaderné bomby byly vyrobeny v USA, svrženy byly na japonská města Hirošima (6.8.1945) a Nagasaki (9.8.1945).

K výrobě elektřiny byl jaderný reaktor poprvé využit v roce 1951 ve výzkumném středisku EBR-I poblíž Arca (Idaho) v USA. Za první jadernou elektrárnu bývá označována elektrárna spuštěna v městě Obninsk v Sovětském svazu. Do sítě byla připojena 26. června 1954. Za první skutečně komerční elektrárnu je však považována až Jaderná elektrárna Calder Hall ve Velké Británii. Ta byla k síti připojena 27. srpna 1956 a produkovala elektrický výkon 4x50 MW. Zároveň však byla využívána k vojenským účelům, konkrétně k výrobě plutonia. První elektrárnou využívanou pouze pro mírové účely byla jaderná elektrárna Shippingport, spuštěná v roce 1957 v USA.

Využití jaderné energie pro komerční účely se po překonání hlavních technologických, bezpečnostních a ekonomických problémů a v souvislosti s energetickými krizemi rychle rozvíjelo v 70. a 80. letech.

Od konce 80. let je nárůst mnohem pozvolnější. Proti využití jaderné energie se v mnoha zemích zvedla vlna odporu, založená jednak na obavách z jaderných havárií, jednak na strachu z radiace, roli hrál i relativní dostatek energie z fosilních zdrojů. V současnosti (2012) se zájem o využití jaderné energie znova zvyšuje především v souvislosti s kolísajícími cenami cen fosilních paliv, snahami jednotlivých zemí o energetickou nezávislost (především na Rusku) a v souvislosti s bojem proti znečišťování životního prostředí spalováním fosilních paliv (při vlastní výrobě elektrické energie prostřednictvím jaderné energetiky nedochází k emisím škodlivých látek a jaderná energetika tedy nijak nepřispívá ke znečišťování ovzduší, problém je však s vysoce radioaktivním odpadem).

Havárie v JE Fukušima v roce 2011 jaderné energetice sice znova zasadila těžkou ránu, země plánující stavbu největšího počtu nových elektráren (Čína a Indie) však svoji orientaci na jadernou energetiku potvrdily. Svoje jaderné elektrárny se naopak rozhodlo uzavřít do roku 2022 Německo[7].

Termojaderná fúze

První tokamak s označením T-1 byl postaven v roce 1958 v Kurčatově institutu v Moskvě.[8][9].

V roce 1983 byl ve Velké Británii spuštěn zatím nejúspěšnější tokamak JET[10].

V roce 2007 byla oficiálně založena mezinárodní organizace ITER věnující se výzkumu termojaderné fúze.[11]

Situace v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Jaderná energetika v Česku.

Podíl jaderných elektráren na celkové výrobě elektrické energie v České republice je 35,9% (2013).[12]

Reference

  1. Archivovaná kopie. world-nuclear.org [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-06. 
  2. http://www.hurriyetdailynews.com/global-nuclear-power-declines-by-7-percent.aspx?pageID=238&nID=50684&NewsCatID=348
  3. Archivovaná kopie. www.world-nuclear.org [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-04. 
  4. S.R.O, Endevel. Jak se dopracovat nízkoemisní energetiky? Francouzskou cestou, ne německou | Průmyslová ekologie. www.prumyslovaekologie.cz [online]. [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. 
  5. Studie EDF potvrzuje velmi nízkou uhlíkovou náročnost jaderné energetiky. oEnergetice.cz [online]. 23. červen 2022, 07:09 [cit. 2023-07-31]. Dostupné online. 
  6. http://astronuklfyzika.cz/JadRadMetody.htm#6
  7. Archivovaná kopie. www.euractiv.cz [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-11. 
  8. http://fire.pppl.gov/nf_50th_5_Smirnov.pdf
  9. Archivovaná kopie. www.efda.org [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-09. 
  10. Archivovaná kopie. www.efda.org [online]. [cit. 2013-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-29. 
  11. http://www.iter.org/proj/iterhistory
  12. http://www.iaea.org/PRIS/WorldStatistics/NuclearShareofElectricityGeneration.aspx

Související články

Externí odkazy

jů, PDF]

Média použitá na této stránce

Split-arrow.svg
Autor: Dvorapa, Licence: CC0
Arrow symbolising a part of an article being taken out under a new name
Nuvola web broom.svg
Autor: , Licence: LGPL
Web broom icon
Nuclear fusion.gif
Autor: Someone, Licence: CC BY-SA 3.0
nuclearfusion.jpg
Kernzerfall.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Corefission of Uranium 235
Curiosity Mars Science Laboratory Rover.jpg
Taken during mobility testing, this image is of the Mars Science Laboratory rover, Curiosity, inside the Spacecraft Assembly Facility at NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Calif.