Jagdtiger

Panzerjäger Tiger Ausf. B
(c) Raymond Douglas Veydt, CC BY-SA 3.0 Jagdtiger v US Army Ordnance Museum v Aberdeenu
Typ vozidla	Stíhač tanků
Země původu	Německo
Historie
Výrobce	Nibelungenwerk (Steyr-Daimler-Puch)
Období výroby	1944–1945
Vyrobeno kusů	88
Základní charakteristika
Posádka	6 (velitel, řidič, radista-kulometčík, střelec, 2 nabíječi)
Délka	10,65 m (včetně kanónu)
Šířka	3,6 m
Výška	2,8 m
Hmotnost	75 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	čelní: 250mm, boční a zadní: 80mm, strop: 40mm
Hlavní zbraň	128 mm PaK 44 L/55, plná zásoba munice: 40 granátů
Sekundární zbraně	1× pevný MG 34, 1× volně ložený MG 42, 2× volně ložený samopal
Pohon a pohyb
Pohon	V-12 Benzínový motor Maybach HL 230 P30, 520 kW (700 hp) spotřeba paliva: 7–10 litrů/km (7 kvalitní silnice, 10 terén)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	až 40 km/h, 10 km/h v terénu
Poměr výkon/hmotnost	9,76 hp/tunu
Dojezd	120 km na silnici, 80 km v obtížném terénu

Jagdtiger (SdKfz 186), oficiální značení Panzerjäger Tiger Ausf. B byl německý těžký stíhač tanků na konci druhé světové války.

Jagdtiger představuje jeden z vrcholů snah zbrojního průmyslu Třetí říše ve směru budování stále těžší a větší obrněné techniky. Byl to nejtěžší a nejlépe pancéřovaný sériově vyráběný obrněný prostředek; rekordní byla i jeho hlavní zbraň – kanón ráže 128 mm PaK 44 L/55. Tomu však odpovídala mimořádná výrobní cena a spotřeba paliva. Základem pro Jagdtigera se stal podvozek a vana těžkého tanku Tiger II (též Königstiger).

Bylo vyrobeno 88 kusů; nasazen byl při bitvě v Ardenách, u Remagenu a dále na západní frontě. Několik strojů bojovalo v Rakousku proti Rudé armádě.^[zdroj?!]

Zhodnocení

Jagdtiger představoval vážnou hrozbu i pro ty nejtěžší nepřátelské tanky, jež mohl účinně ostřelovat na vzdálenost maximálně tři a půl kilometru, zatímco žádný protivník jej nedokázal zepředu vážněji ohrozit ani z těsné blízkosti. Navzdory tomu je projekt obecně hodnocen jako chybný a neúspěšný – Jagdtiger představoval luxus, který si Německo nemohlo dovolit. Jeho výroba byla extrémně drahá a pomalá, spotřeba paliva příliš vysoká. Stroj trpěl celou řadou závad vyplývajících z uspěchaného nasazení na frontu a přílišného namáhání hnacích systémů. Jeho kanón používal dělené střelivo, což v boji vedlo k nižší praktické rychlosti střelby. Stroj byl příliš nemotorný a stejně jako Ferdinand se nedokázal vypořádat s útokem většího množství nepřátel, kteří se dostali do jeho těsné blízkosti a obvykle jej bez potíží vymanévrovali. Stejně tak byl zranitelný útoky nepřátelského letectva. Jagdtiger byl oproti Ferdinandovi vybaven kulometem v přední části trupu a to mu poskytovalo ochranu před nepřátelskou pěchotou při čelním útoku.

Odkazy

Reference

Literatura

• Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 2

Související články

• Zimmerit

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jagdtiger na Wikimedia Commons
• Detailní popis, TTD, fotografie
• Článek s fotografiemi
• Článek o vývoji
• Článek s fotografiemi Archivováno 26. 5. 2005 na Wayback Machine