Jaimee Fourlisová

Jaimee Fourlisová
Jaimee Fourlisová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
Jaimee Fourlisová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
StátAustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození17. září 1999 (25 let)
Místo narozeníMelbourne, Austrálie[1]
BydlištěMelbourne, Austrálie
Výška168 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 025 740 USD
Dvouhra
Poměr zápasů232–172
Tituly0 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění147. místo (18. července 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open1. kolo (2017)
Wimbledon1. kolo (2022)
US Open1. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů114–71
Tituly1 WTA125, 10 ITF
Nejvyšší umístění138. místo (2. března 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250310a10. března 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaimee Fourlisová, nepřechýleně Fourlis (* 17. září 1999 Melbourne), je australská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2022 na 147. místě a ve čtyřhře v březnu 2020 na 138. místě. Trénuje ji Beti Sekulovská.[3][1]

Na grandslamu si s krajanem Jasonem Kublerem zahrála finále smíšené čtyřhry Australian Open 2022, v němž podlehli francouzsko-chorvatskému páru Kristina Mladenovicová a Ivan Dodig.

Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutovala v dubnu 2014, když na turnaj ve viktorijském Glen Iris, dotovaném 15 tisíci dolary, obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla australské kvalifikantce Maše Jovaničové z konce první tisícovky žebříčku.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala během února 2016 v Perthu, na turnaji s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V soutěži vyhrála osm zápasů v řadě, když odehrála i tříkolovou kvalifikaci. Do finále prošla přes Rusku Anastasiji Pivovarovovou a v něm zdolala Jihokorejku Čang So-čong figurující na 191. příčce klasifikace.[4][2]

Na okruhu WTA Tour debutovala po obdržení divoké karty na lednovém Hobart International 2017. Na úvod podlehla světové třiasedmdesátce Kirtsen Flipkensové z Belgie.[4] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala o týden později v ženském singlu Australian Open 2017. Organizátoři jí udělili divokou kartu po triumfu na kvalifikačním turnaji australského tenisového svazu. V prvním kole melbournské dvouhry zdolala Američanku Annu Tatišviliovou z konce druhé světové stovky. Poté však podlehla desáté ženě žebříčku Světlaně Kuzněcovové. Stopku na antukovém French Open 2017 jí vystavila jedenáctá nasazená Dánka Caroline Wozniacká. Po vyřazení nehrála tři měsíce tenis a zaměřila se na dokončení střední školy.[5] Divokou kartu na Australian Open 2018 si zajistila prosincovým vítězstvím na australském šampionátu juniorek do 18 let.[6] V první fázi melbournské dvouhry však nestačila na krajanku Olivii Rogowskou. Do druhého kola postoupila na BRD Bucharest Open 2019, v němž prohrála s druhou nasazenou Slovenkou Viktórií Kužmovou ze šesté světové desítky.[4][2]

Do smíšené čtyřhry Australian Open 2022 jí s krajanem Jasonem Kublerem udělili pořadatelé divokou kartu. Na prahu vyřazení se ocitli již v úvodním kole, kdy porazili Stojanovićovou s Pavićem osmým proměněným mečbolem v dlouhém supertiebreaku 17–15, v němž čelili dvěma mečbolovým hrozbám soupeřů. Další čtyři mečboly odvrátili ve druhé fázi krajanům Stosurové a Ebdenovi a postoupili po zvládnutém supertiebreaku 11–9. Následně zdolali MirzaovouRamem a v semifinále Češku Hradeckou s Ekvádorcem Escobarem. Až v přímém boji o titul podlehli chorvatsko-francouzskému páru Ivan Dodig a Kristina Mladenovicová.[7][8]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalistka2022Australian OpentvrdýAustrálie Jason KublerFrancie Kristina Mladenovicová
Chorvatsko Ivan Dodig
3–6, 4–6

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 Č)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.3. ledna 2025Canberra, AustrálietvrdýAustrálie Petra HuleováLotyšsko Darja Semeņistá
Srbsko Nina Stojanovićová
7–5, 4–6, [10–6]

Tituly na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra (9 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažená finalistkavýsledek
1.únor 2016Perth, AustrálietvrdýJižní Korea Čang So-čong6–4, 2–6, 7–6(7–1)
2.duben 2018Canberra, AustrálieantukaAustrálie Ellen Perezová6–3, 6–2
3.duben 2018Pula, ItálieantukaItálie Anastasia Grymalská6–4, 4–6, 6–0
4.srpen 2021Ourense, ŠpanělskoantukaMaďarsko Fanny Stollárová7–6(7–3), 6–3
5.březen 2022Bendigo, AustrálietvrdýAustrálie Olivia Gadecká6–3, 0–0skreč
6.červen 2022Brašov, RumunskoantukaTurecko İpek Özová7–6(7–0), 6–2
7.únor 2022Madrid, ŠpanělskotvrdýŠpanělsko Guiomar Maristanyová6–4, 6–2
8.únor 2023Burnie, AustrálietvrdýAustrálie Olivia Gadecká6–4, 6–3
9.červenec 2024Amstelveen, NizozemskoantukaTurecko Berfu Cengizová7–6(2), 2–6, 6–1

Čtyřhra (10 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.březen 2019Canberra, AustrálieantukaAustrálie Alison BaiováSpojené království Naiktha Bainsová
Slovensko Tereza Mihalíková
6–2, 6–2
2.leden 2020Canberra, AustrálietvrdýAustrálie Alison BaiováMaďarsko Anna Bondárová
Turecko Pemra Özgenová
5–7, 6–4, [10–8]
3.únor 2020Launceston, AustrálietvrdýAustrálie Alison BaiováAustrálie Alicia Smithová
Papua Nová Guinea Abigail Tereová-Apisahová
7–6(7–4), 6–3
4.březen 2022Bendigo, AustrálietvrdýAustrálie Ellen PerezováAustrálie Alana Parnabyová
Austrálie Gabriella Da Silva Ficková
6–1, 6–1
5.říjen 2022Šibenik, ChorvatskoantukaPolsko Weronika FalkowskáŘecko Eleni Christofiová
USA Christina Roscaová
6–4, 6–2
6.květen 2023Wiesbaden, NěmeckoantukaAustrálie Olivia GadeckáSpojené království Emily Appletonová
Německo Julia Lohoffová
6–1, 6–4
7.květen 2024Praha, ČeskoantukaČesko Dominika ŠalkováNěmecko Noma Noha Akugueová
Německo Ella Seidelová
5–7, 7–5, [10–4]
8.červenec 2024Haag, NizozemskoantukaAustrálie Petra HuleováNizozemsko Annelin Bakkerová
Nizozemsko Sarah van Emst
6–4, 6–2
9.červenec 2024Darmstadt, NěmeckotvrdýAustrálie Petra HuleováČesko Karolína Kubáňová
Řecko Sapfo Sakellaridiová
7–6(8–6), 6–4
10.říjen 2024Edmond, Spojené státy americkétvrdýUSA Kayla DayováUSA Sophie Changová
USA Rasheeda McAdoo
7–5, 7–5

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaimee Fourlis na anglické Wikipedii.

  1. a b c Jaimee Fourlisová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  2. a b c d Jaimee Fourlisová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241022a22. října 2024
  3. Jaimee Fourlis Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Jaimee Fourlis Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Matt Trollope. Five minutes with … Jaimee Fourlis. Tennis Australia [online]. 2017-10-06 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Matt Trollope. Fourlis wins 18/u title for Australian Open wildcard. Tennis Australia [online]. 2017-12-09 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Mladenovic wins second Australian Open mixed doubles crown. Women's Tennis Association [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Mladenovic and Dodig cruise to Australian Open mixed doubles title. Reuters [online]. 2022-01-28 [cit. 2022-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-28. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Fourlis WMQ18 (27) (42647559295).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Fourlis WMQ18 (27)