Jajoi Kusamaová
| Jajoi Kusamaová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 22. března 1929 (94 let) Macumoto |
| Bydliště | Seiwa Hospital (od 1977) |
| Alma mater | Univerzita umění města Kjóto |
| Povolání | sochařka, romanopiskyně, malířka, spisovatelka, kreslířka, fotografka, instalační umělkyně, konceptuální umělkyně, módní návrhářka, video umělkyně, performerka, kolážistka a navrhovatelka |
| Ocenění | Cena Asahi (2000) Praemium Imperiale (2010 a 2006) Cena Ženského uměleckého výboru za celoživotní přínos (2006) Bunka kóróša (2009) Řád kultury (2016) … více na Wikidatech |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jajoi Kusamaová (japonsky 草間 彌生, Kusama Jajoi; * 22. března 1929 Macumoto) je japonská výtvarná umělkyně. Její dílo, jež zahrnuje malby, sochy, instalace i performance, je řazeno k pop artu, art brut, abstraktnímu expresionismu či minimalismu. Píše též básně. Roku 2006 obdržela cenu Praemium Imperiale.
Život a dílo
Odmala malovala, výtvarné umění však studovala jen krátce na Kjótské městské umělecké škole. V roce 1957 se usadila v USA, v New Yorku.[1] Po počátečních potížích se začleněním do západního prostředí si získala jméno díky svým provokativním happeningům a výstavám.[2] Často zahrnovaly nahotu a orgie a hlásaly volnou lásku a protiválečná poselství. Roku 1965 vzbudila zájem svou instalací Infinity Mirror Room – Phalli’s Field, svým patrně nejslavnějším dílem. Rozvinula v něm své základní téma – opakování. Své dílo také sama nazývá „obsedantním“.
Roku 1973 se vrátila do Japonska. Za čtyři roky se nechala hospitalizovat v psychiatrické léčebně. Odmala trpěla halucinacemi. 41 let strávila dobrovolně v psychiatrické léčebně.[3] Halucinační stavy se promítaly do její tvorby. Vytvářela instalace, které se snažily diváka dezorientovat, vyvolat v něm silné pocity, často za pomoci zrcadel, světel a opakujících se prvků. Příkladem je dílo z roku 2009 nazvané Následky vymazání věčnosti.[2]
V roce 1993 se stala první ženou, která reprezentovala Japonsko na benátském bienále.[4][2] Roku 2008 bylo jedno její dílo prodáno za 5 100 000 amerických dolarů. Šlo o nový rekord u žijícího umělce. V roce 2012 připravila kolekci oděvů pro módní značku Louis Vuitton, její šaty byly pokryty pro ni typickými kruhy a puntíky.
Reference
- ↑ Yayoi Kusama | Biography, Art, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 162–163.
- ↑ ADAMS, Tim. Yayoi Kusama: the world's favourite artist?. The Observer. 2018-09-23. Dostupné online [cit. 2019-03-03]. ISSN 0029-7712. (anglicky)
- ↑ Yayoi Kusama: výstřední umělkyně inspirující svět. www.lifestyle.luxusni-bydleni-praha.com [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jajoi Kusamaová na Wikimedia Commons 
Osoba Yayoi Kusama ve Wikicitátech
Média použitá na této stránce
Autor: George Quasha, Licence: CC BY 3.0
Yayoi Kusama from "art is (Speaking Portraits) [Vol. I]" by George Quasha, (filmed approx. 2002-2005). Uploaded to Vimeo by George Quasha under CC-BY-3.0 Unported licence on April 28, 2009.