Jak básníkům chutná život
| Jak básníkům chutná život | |||
|---|---|---|---|
| Země původu |  Československo | ||
| Jazyk | čeština | ||
| Délka | 102 minut | ||
| Žánry | filmová komedie romantický film | ||
| Námět | Ladislav Pecháček, Dušan Klein | ||
| Scénář | Ladislav Pecháček Dušan Klein | ||
| Režie | Dušan Klein | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | David Matásek Eva Vejmělková Tomáš Töpfer Pavel Kříž Jana Hlaváčová … více na Wikidatech | ||
| Hudba | Zdeněk Marat | ||
| Kamera | Josef Vaniš | ||
| Střih | Jiří Brožek | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1. června 1988 | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
| Jak básníkům chutná život na FP, ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Jak básníkům chutná život je česká komedie z roku 1987 a třetí díl básnické hexalogie režiséra Dušana Kleina na námět Ladislava Pecháčka. Hlavní role ztvárnili Pavel Kříž, Jana Hlaváčová, David Matásek, Eva Vejmělková a Míla Myslíková.
Děj
Po úspěšném zakončení studia medicíny Štěpán Šafránek nastupuje jako lékař na interní oddělení okresní nemocnice, absolvent FAMU Kendy získává místo asistenta režie v Československé televizi a v rodném Hradišti natáčí se štábem seriál. Po problémech s primářkou je Štěpán přeložen na místo obvodního lékaře v Bezdíkově, kde potkává svou novou lásku – učitelku hudby Alenu Hubáčkovou, „Píšťalku“ (Eva Vejmělková, dabuje ji Zlata Adamovská). S ní v závěru filmu odjíždí za novou prací do severních Čech.
Ve třetím díle básnické hexalogie se znovu setkáváme se Štěpánovými spolužáky ze studia: černoch „Mireček“ přijíždí s delegací OSN ze Ženevy na návštěvu do Československa, Vendulka „utěšitelka“ pracuje jako úřednice na ministerstvu zdravotnictví. Ve filmu se objevují nové zajímavé postavy: bláznivá fanynka Karla Gotta a zdravotní sestra v Bezdíkově Tonička (Jana Hlaváčová), řidič sanitky Písařík (Pavel Zedníček) nebo svérázný malíř a otec Píšťalky (Rudolf Hrušínský).
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“