Jak básníkům chutná život
| Jak básníkům chutná život | |||
|---|---|---|---|
| Země původu |  Československo | ||
| Jazyk | čeština | ||
| Délka | 102 minut | ||
| Žánry | filmová komedie romantický film | ||
| Námět | Ladislav Pecháček, Dušan Klein | ||
| Scénář | Ladislav Pecháček Dušan Klein | ||
| Režie | Dušan Klein | ||
| Obsazení a filmový štáb | |||
| Hlavní role | David Matásek Eva Vejmělková Tomáš Töpfer Pavel Kříž Jana Hlaváčová … více na Wikidatech | ||
| Hudba | Zdeněk Marat | ||
| Kamera | Josef Vaniš | ||
| Střih | Jiří Brožek | ||
| Výroba a distribuce | |||
| Premiéra | 1. června 1988 | ||
| Předchozí a následující díl | |||
| |||
| Jak básníkům chutná život na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Jak básníkům chutná život je česká komedie z roku 1987 a třetí díl básnické hexalogie režiséra Dušana Kleina na námět Ladislava Pecháčka. Hlavní role ztvárnili Pavel Kříž, Jana Hlaváčová, David Matásek, Eva Vejmělková a Míla Myslíková.
Děj
Po úspěšném zakončení studia medicíny Štěpán Šafránek nastupuje jako lékař na interní oddělení okresní nemocnice, absolvent FAMU Kendy získává místo asistenta režie v Československé televizi a v rodném Hradišti natáčí se štábem seriál. Po problémech s primářkou je Štěpán přeložen na místo obvodního lékaře v Bezdíkově, kde potkává svou novou lásku – učitelku hudby Alenu Hubáčkovou, „Píšťalku“ (Eva Vejmělková, dabuje ji Zlata Adamovská). S ní v závěru filmu odjíždí za novou prací do severních Čech.
Ve třetím díle básnické hexalogie se znovu setkáváme se Štěpánovými spolužáky ze studia: černoch „Mireček“ přijíždí s delegací OSN ze Ženevy na návštěvu do Československa, Vendulka „utěšitelka“ pracuje jako úřednice na ministerstvu zdravotnictví. Ve filmu se objevují nové zajímavé postavy: bláznivá fanynka Karla Gotta a zdravotní sestra v Bezdíkově Tonička (Jana Hlaváčová), řidič sanitky Písařík (Pavel Zedníček) nebo svérázný malíř a otec Píšťalky (Rudolf Hrušínský).
Obsazení
| Pavel Kříž | MUDr. Štěpán Šafránek |
| David Matásek | asistent režie Kendy |
| Eva Vejmělková | učitelka Alena zvaná Píšťalka (mluví Zlata Adamovská) |
| Jana Hlaváčová | zdravotní sestra Tonička |
| Rudolf Hrušínský | malíř Hubáček, Alenin otec |
| Blažena Holišová | průvodkyně Hubáčková, Alenina matka |
| Karel Roden | MUDr. Jan Antoš |
| Václav Svoboda | MUDr. Václav Pastyřík |
| Joseph Dielle | MUDr. Numira Cassa Thombe zvaný Mireček |
| Eva Jeníčková | Vendulka, pracovnice ministerstva |
| Pavel Zedníček | řidič sanitky Písařík |
| Josef Somr | profesor Ječmen |
| Rostislav Kuba | učitel Libor Hájek, Alenin snoubenec |
| Tomáš Töpfer | MUDr. Milan Sahulák |
| Věra Vlčková | primářka zvaná Obočenka |
| Míla Myslíková | švadlena Šafránková, Štěpánova matka |
| František Filipovský | důchodce Adolf Valerián |
| Josef Větrovec | ředitel Obvodního ústavu národního zdraví |
| Alice Chrtková | herečka Iveta |
| Kateřina Rajmontová | MUDr. Tupá |
| Alena Karešová | vrchní sestra |
| Barbora Štěpánová | Bedřiška Hrdličková |
| Zita Kabátová | sousedka Zelená |
| Jiří Hálek | redaktor Hrdlička |
Tvůrci a štáb
- Režie: Dušan Klein
- Námět: Ladislav Pecháček, Dušan Klein
- Scénář (včetně technického): Ladislav Pecháček, Dušan Klein
- Dramaturg: Josef Šilhavý
- Kamera: Josef Vaniš
- Vedoucí výroby: Jiří Zika
- Hudba: Zdeněk Marat
- Nahrál: Filmový symfonický orchestr (řídil Štěpán Koníček)
- Architekt: Bohumil Nový
- Návrhář kostýmů: Dimitrij Kadrnožka
- Zvuk: Karel Jaroš
- Střih: Jiří Brožek
Hodnocení
Filmový magazín Záběr oslovil šest filmových kritiků z různých českých a slovenských periodik a uveřejnil jejich hodnocení filmu s následujícím výsledkem[1]:
| Jméno | Působení v periodiku | Hodnocení |
|---|---|---|
| Stanislav Bensch | Záběr |   |
| Michal Bartůšek | Kino | |
| Pavel Melounek | Zemědělské noviny |  |
| Věra Míšková | Rudé právo | |
| Emília Kincelová | Práca | |
| Eva Zaoralová | Film a doba | |
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star symbol; full star.
Star symbol; full star.
Star symbol; half star.