Jak jsme hráli čáru

Jak jsme hráli čáru
Země původuČeskoČesko Česko
SlovenskoSlovensko Slovensko
Jazykčeština
Délka102 min.
Žánrdrama/komedie
ScénářPeter Pišťanek, Marian Urban
RežieJuraj Nvota
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleRichard Labuda
Milan Lasica
Libuše Šafránková
Ondřej Vetchý
HudbaĽubica Malachovská Čekovská
KameraDiviš Marek
StřihAlois Fišárek
Výroba a distribuce
Premiéra2014
Jak jsme hráli čáru na FPČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jak jsme hráli čáru je slovenský film z roku 2014 režiséra Juraje Nvoty podle scénáře Petera Pišťanka a Mariana Urbana.

Děj

Petr žije se svými prarodiči v československém příhraničí k Rakousku, kam emigrovali jeho rodiče. Od té doby se jej snaží získat i malý Petr vymýšlí způsoby, jak hranici překonat. Nad rodinou se stále vznáší stín sociálky a možnosti odebrání Petra, kterého chtějí umístit do dětského domova. Ve škole i ve volném čase prožívá řadu dobrodružství s kamarády i boje s velkými kluky, kteří rádi bijí ty slabší a říkají si černogardisti. Petrova spolužačka, Helenka, pomáhá méně nadanému Honzovi Kolářovi, kterému hrozí, že jej přeřadí do pomocné školy. Petr ho osvobodí z pout černogardistů.

Petrův největší kamarád, František "Ferda" Glanz, se stále s něčím chlubí. Tvrdí, že zná tajný tunel pod řekou Moravou, který vede do Rakouska. Pozve Petra, aby o půlnoci přišel do staré fabriky, že mu jej ukáže. Petr se chce vyplížit z domova, ale potká dědu a jdou spolu. Čekají, ale nikdo nejde, pak uvidí několik jezdců na motorkách, jak jedou k hranici. Uslyší střelbu, křik a na místo se sjíždějí pohraničníci. Obcí se nese zpráva, že tam zahynuli čtyři Poláci. Glanz se chlubí otcovou pistolí, Petr mu ji sebere a ukryje do slámy. Malý Bašta opět bije spolužačky, zakročí tělocvikář a Bašta si při útěku zlomí nohu. Major Bašta z toho dělá aféru. Ferda je s Baštovými syny přijat k mladým pohraničníkům, pak je z nich ovšem vyloučen. Petr v noci vysvobodí lišku, kterou má Glanz na výcvik psů.

Rozdává se vysvědčení, přes snahu Helenky je Honza přeřazen do zvláštní školy, kam ale stejně chtěl, protože na něj všichni moc tlačili. Ferda řekne Petrovi, že má v Rakousku bratra. Petr se ptá prarodičů, ti začnou mluvit maďarsky, jako vždy když chtějí před Petrem něco utajit. Petr i tak pochopí, že jeho bratr se jmenuje Karel. Glanz onemocní a dá Petrovi mapu, která jej má zavést k pokladu. Cestou jej přepadnou černogardisti a zatáhnou jej mezi ostnaté dráty, kde jej najdou pohraničníci. Petr se to snaží majoru Baštovi vysvětlit, že ho parta jeho synů dostrkala mezi dráty. Ten nevěří, myslí, že to byl Achbergerův pokus převést vnuka do Rakouska. Petr jde znovu s mapou od Glanze a najde svazek vedený na jeho dědu, kde se dozví, kdo všechno na něj donášel. Malý František Glanz zemřel.

Za Petrem přijedou rodiče s bratrem Karlem, chtějí si ho hned odvézt do Rakouska. Petr na Karla žárlí. Petr potká bandu černogardistů, popere se s nimi a na obranu použije pistoli od Glanze. Ve rvačce padne výstřel a Jirka Bašta vypadá jako mrtvý. Petr uteče. Zahodí pistoli a zůstane v lese. Pohraničníci jej v noci hledají, Petr spí v seníku a liška jej upozorní na nebezpečí. Rodiče musí odjet zpět do Rakouska bez svého prvorozeného syna. Děda najde Petra v lese a řekne mu, že Jirka nezemřel, jen se mu strachy udělalo nevolno. Petr s dědečkem a babičkou v televizi sledují srpen 68 a vidí přicházet sociální pracovnici. Děda vede Petra na vlak do Rakouska. Jeden z pohraničníků dělá problémy, protože Petra nemá zapsaného v pase. Na Baštův příkaz jej ale pustí. V Rakousku děda předá vnuka jeho rodičům a vrací se prázdným vlakem do Československa. Petr za vlakem utíká, děda mu na památku hodí svůj klobouk.

Obsazení

Alexander BártaPetrův otec
Slávka HalčákováPetrova matka
Richard LabudaPetr Achberger
Milan Lasicadědeček Achberger
Ondřej Malýdůstoník Reim
Miroslav NogaGlanz
Robert RothHonza Kolář
Libuše Šafránkovábabička Achbergerová
Szidi Tobiasučitelka Vernerová
Ondřej Vetchýmajor Bašta
Milan Ondríktělocvikář Tomko
Ady Hajduředitel školy
Jana Ofhovásoudružka
Christopher PaulinyFerko Glanz
Tamara FischerHelena Kraščičová
Gregor HraškaJaro Bašta
Tomáš FlorekJanko Kolár
Viktor StupkaEdo Ďžudák
Matylda HomolováAlenka
Erik BekešJuro Bašta
Martin HrevušKremničan
Tomáš SamkoŠalgovič
Adam PraskačPráskač
David PaššKarolko
Zita FurkováPoldina Batajová
Zuzana Konečnáučitelka Šišočáková
Petra Vajdovátělocvikářka Vaľová
Jan Mazákdůstojník Čech
Marián Labuda ml.důstojník Slovák
Richard Autnerdůstoník Preiss
Michal Kolejákpohraničář
Martin Kochanpohraničář
Michal Rosíkpohraničář
Mária BreinerováGlanzová
Lenka JankováBaštová
Ingrid IštókováKraščičová
Vladimír ZboroňKraščič
Mária LandováKolárová
Martin ŠkodaPaľo Kolár
Mária ČubováŽofka Baštová
Peter PišťanekBataj

Ocenění

  • Český lev 2014
    • nominace v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli – Milan Lasica
    • nominace v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli – Ondřej Vetchý
    • nominace v kategorii Nejlepší střih – Alois Fišárek
    • nominace v kategorii Nejlepší filmová scénografie – Pavol Andraško

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“