Jakovlev Jak-18

Jak-18
Jak-18 (imatrikulace SP-YYY)
Určení	víceúčelový letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Jakovlev Progress
Šéfkonstruktér	Alexandr Jakovlev
První let	1946
Zařazeno	1947
Uživatel	Sovětské letectvo DOSAAF
Vyrobeno kusů	kolem 7000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-18 (V kódu NATO "Max") byl sovětský cvičný letoun, který byl ve svých pozdějších obměnách užíván i k jiným účelům. Práce na projektu začaly již roku 1945, první prototyp vzlétl roku 1946 a sériová výroba započala v roce 1947. Roku 1953 koupila licenci Čína jako Nanchang CJ-5, od roku 1956 se letoun vyráběl i v Maďarsku. Celkem bylo vyrobeno kolem 7000 kusů v různých verzích a obměnách.

Jak-18 byl jednomotorový dvoumístný samonosný dolnoplošník. Křídlo se skládalo z obdélníkového centroplánu a dvou lichoběžníkových vnějších částí se zaoblenými konci. Konstrukce křídla byla smíšená. Kostra byla dvounosníková, duralová, centroplán byl celý potažen hliníkovým plechem, vnější části křídla pak na náběžné hraně až k přednímu nosníku. Zbytek krylo plátno. V levé polovině křídla byl v náběžné hraně přistávací reflektor. Kostra trupu byla příhradová, svařená z ocelových trubek doplněná duralovými podélníky. Přední část trupu kolem kokpitu byla zakryta duralovým plechem, z velké části odnímatelným pro dobrý přístup k instalaci a přístrojům. Zadní část trupu byla potažena plátnem. Ocasní plochy byly jednoduché s podobnou konstrukcí jako vnější části křídla. Pohonnou jednotku tvořil hvězdicový pětiválec A. D. Švecova M-11, který roztáčel dvoulistou kovovou vrtuli VIŠ-327 E stavitelnou na zemi, nebo automaticky stavitelnou V-501. Olejová nádrž byla za motorem, palivové byly v centroplánu. Hlavní podvozkové nohy s oleopneumatickým odpružením byly ukotveny na předním nosníku centroplánu. Zatahovaly se pneumaticky dozadu do křídla, přičemž kola s nízkotlakými pneumatikami vyčnívaly polovinou ven. Ostruha s kolem byla nezatažitelná, otočná o 360°.

• Jak-18 - cvičné letadlo, první verze
• Jak-18U - cvičné letadlo, druhá verze
• Jak-18A - cvičné a kurýrní letadlo, nový výkonnější motor Ivčenko AI-14
• Jak-18P - jednomístná akrobatická verze pro letecké kluby
• Jak-18PM - jednomístná akrobatická verze
• Jak-18PS - jednomístná akrobatická verze
• Nanchang CJ-5 - čínská verze
• Nanchang CJ-6 - upravená čínská verze Jaku-18A

• Polské letectvo, Letectvo Čínské lidové republiky, Maďarské letectvo, Albánské vzdušné síly, Afghánské vzdušné síly, Rakouské letectvo, Bulharské letectvo, Luftstreitkräfte der NVA, Rumunské letectvo, Letectvo Korejské lidové armády

• Posádka: 2
• Rozpětí: 10,6 m
• Délka: 8,53 m
• Výška: 3,35 m
• Nosná plocha: 17,00 m²
• Prázdná hmotnost: 755 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 1316 kg
• Plošné zatížení: 60,5 kg/m²
• Pohonná jednotka: 1 × devítiválcový vzduchem chlazený hvězdicový motor Ivčenko AI-14
• Výkon motoru: 300 hp

• Maximální rychlost: 260 km/h
• Cestovní rychlost: 215 km/h
• Přistávací rychlost: 80 km/h
• Výstup na 1000 m: 5 min
• Dostup: 5060 m
• Dolet: 750 km

Jak-18T je úplně jiné letadlo než Jak-18, jde o čtyřmístné letadlo vyvinuté dvacet let po stroji Jak-18. Je to čtyřmístná verze určená pro rekreační létání.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-18 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kamufláže letounu Jak-18 Archivováno 13. 12. 2014 na Wayback Machine.
• Jak-18T v ČR Archivováno 29. 11. 2018 na Wayback Machine.