Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Jeho biskupská Milost Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1713
Biskupské svěcení	14. březen 1728 světitel Leopold Antonín z Firmianu 1. spolusvětitel Kaspar Ignaz von Künigl 2. spolusvětitel Karl Joseph von Kuenburg
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup sekavský (1728–1738) biskup olomoucký (1738–1745) arcibiskup salcburský (1745–1747)
Osobní údaje
Datum narození	14. února 1690
Místo narození	Doboszowice
Datum úmrtí	12. června 1747 (ve věku 57 let)
Místo úmrtí	Salcburk
Rodiče	František Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Alma mater	Pontificium Collegium Germanicum et Hungaricum de Urbe
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Arnošt hrabě z Lichtensteinu-Castelcorna (německy Jakob Ernst Graf von Lichtenstein-Kastelkorn / Castelcorn, 14. února 1690 Doboszowice – 12. června 1747 Salcburk) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenstein-Castelcornů a římskokatolický duchovní. Vykonával funkce biskupa sekavského, olomouckého a poslední dva roky svého života knížete-arcibiskupa salcburského.

Jakub Arnošt se narodil v dolnoslezských Dobošovicích jako potomek původně jihotyrolského rodu Lichtenstein-Castelcornů. Jeho rodiči byli František hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu (†1706), císařský tajný rada a Kateřina, rozená svobodná paní Pavlovská z Pavlovic (†1704).^[1][2]

Jakub Arnošt studoval filosofii a právo v Brně a Olomouci. Poté, co se rozhodl pro dráhu duchovního, stal se roku 1709 kanovníkem olomoucké kapituly. V letech 1709 až 1712 studoval na Collegiu Germanicu v Římě, kde získal doktorát z teologie.

Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předsedy konsistoře.

V letech 1728–1738 byl Jakub Arnošt biskupem sekavským a v roce 1738 až 1745 byl knížetem-biskupem olomouckým. Od roku 1745 až do své smrti v roce 1747 zastával úřad knížete-arcibiskupa salcburského.^[3]

Po otci zdědil panství Bílá Voda, později byl poručníkem za nezletilé bratry. Při dělení otcovského dědictví v roce 1724 převzal navíc panství Pohořelice a nakonec se při dalším dělení mezi sourozenci stal v roce 1740 i majitelem panství s hradem Malenovice. Na malenovickém hradě realizoval stavební úpravy doložené jeho erbem na vstupní bráně v předhradí.^[4] V Pohořelicích nechal na vlastní náklady postavit barokní kostel sv. Jana Nepomuckého a jako tehdejší olomoucký biskup jej také osobně vysvětil (1740).^[5] Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.^[6] Byl také mecenášem vědy a umění, v Olomouci vydržoval početný hudební soubor.^[7]

Roku 1743 korunoval Marii Terezii na českou královnu. Právo korunovat české panovníky náleželo pražským arcibiskupům, ale tehdejší pražský arcibiskup Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu během války o rakouské dědictví a francouzské okupace Prahy holdoval vzdorokráli Karlu VII.. Po ústupu francouzských vojsk z Čech byl v nemilosti donucen pobývat mimo Prahu a k aktu korunovace byl přizván olomoucký biskup Jakub Arnošt Lichtenštejn-Castelcorn.^[8] Korunovace se konala 12. května 1743 v pražské katedrále sv. Víta.^[9][10]

Zemřel 12. června 1747 v Salzburgu ve věku 57 let. Pohřeb se konal 20. června v salzburské katedrále sv. Ruperta a Virgila, pohřební obřady se konaly ve stylu okázalých funerálních slavností v barokním stylu.^[11] Pohřbu se mimo jiné zúčastnil synovec Karel Otto Salm-Neuburg (1709–1766), který byl dědicem moravských panství Malenovice a Pohořelice.^[12] Dalším účastníkem pohřbu byl také synovec Alois Arnošt Podstatský-Lichtenštejn (1723–1793),^[13] který v mládí působil u biskupského dvora Jakuba Arnošta a doprovázel jej také na korunovaci Marie Terezie, později byl dlouholetým vlivným diplomatem a vyslancem v Mnichově. Rodina Podstatských později po vymření Lichtenstein-Castelcornů převzala jejich jméno, erb i velký majetek (Telč).

• ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
• ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143. 
• FALTIČKO, Josef: Duchovní kníže a pastýř. Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (1690–1747) (disertační práce); Filozofická fakulta Univerzity Palackého Olomouc, 2024; 276 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna
• Profil na catholic-hierarchy.org

Předchůdce: Leopold Antonín z Firmianu

biskup sekavský 1728–1738

Nástupce: Leopold Arnošt z Firmianu

Předchůdce: Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu

biskup olomoucký 1738–1745

Nástupce: kardinál Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu

Předchůdce: Leopold Antonín z Firmianu

arcibiskup salcburský 1745–1747

Nástupce: Ondřej Jakub z Ditrichštejna