Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna

Jakub Arnošt
z Lichtensteinu-Castelcorna
Jeho biskupská Milost; Jakub Arnošt; z Lichtensteinu-Castelcorna
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1713
Biskupské svěcení	14. březen 1728 ; světitel Leopold Antonín z Firmianu ; 1. spolusvětitel Kaspar Ignaz von Künigl ; 2. spolusvětitel Karl Joseph von Kuenburg
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup sekavský (1728–1738); biskup olomoucký (1738–1745); arcibiskup salcburský (1745–1747);
Osobní údaje
Datum narození	14. února 1690
Místo narození	Doboszowice
Datum úmrtí	12. června 1747 (ve věku 57 let)
Místo úmrtí	Salcburk
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Arnošt z Lichtensteinu-Castelcorna (německy Jakob Ernst von Lichtenstein-Kastelkorn / Castelcorn, 14. února 1690 Doboszowice – 12. června 1747 Salcburk) byl moravský šlechtic z rodu Lichtenstein-Castelcornů a římskokatolický duchovní. Vykonával funkce biskupa sekavského, olomouckého a poslední dva roky svého života knížete-arcibiskupa salcburského.

Život

Jakub Arnošt se narodil v dolnoslezských Dobošovicích jako potomek původně jihotyrolského rodu Lichtenstein-Castelcornů. Jeho rodiči byli František hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu, císařský tajný rada a Kateřina, roz. svobodná paní Pawlowská.

Jakub Arnošt studoval filosofii a právo v Brně a Olomouci. Poté, co se rozhodl pro dráhu duchovního, stal se roku 1709 kanovníkem olomoucké kapituly. V letech 1709 až 1712 studoval na Collegiu Germanicu v Římě, kde získal doktorát z teologie.

Roku 1713 ještě v Římě obdržel kněžské svěcení a poté několik let působil při biskupské kanceláři v Olomouci a zároveň byl arcijáhnem v Opavě. Roku 1717 se, po odstoupení svého bratra, stal členem kapituly v Salcburku, kde brzy povýšil na post předesdy konsistoře.

Při dělení otcovského panství Malenovice roku 1724 připadly Jakubu Arnoštovi Pohořelice. Jeho dědicem byl později Karel Otto hrabě ze Salm-Neuburgu.

V letech 1728–1745 byl Jakub Arnošt biskupem sekavským a v roce 1738 až 1745 byl knížetem-biskupem olomouckým. Od roku 1745 až do své smrti v roce 1747 zastával úřad knížete-arcibiskupa salcburského.

Mimo jiné založil na svém panství v Bílé Vodě piaristickou kolej.

Roku 1743 korunoval Marii Terezii na českou královnu.

Literatura

ZEMEK, Metoděj, Posloupnost prelátů a kanovníků olomoucké kapituly od počátku až po nynější dobu, 1-2, rukopis práce uchovaný v olomouckém archivu, 2, n. 105.
ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století 1695-1777. I. díl. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. S. 130–143.