Jakub Rabušic

P. Jakub Rabušic SJ
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Svěcení
Kněžské svěcení26. 7. 1933
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození27. ledna 1905
Místo narozeníStará Břeclav,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí13. února 1981
(ve věku 76 let)
Místo úmrtíBrno,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Rabušic (27. ledna 1905 Stará Břeclav13. února 1981 Brno) byl český (resp. moravský) římskokatolický duchovní, jezuita, perzekvovaný v době nacistického i komunistického režimu.

Životopis

V roce 1917 začal studovat v jezuitském řádovém gymnáziu na Velehradě. Po skončení první větové války, 7. 9. 1922 vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, v roce 1924 složil své první řeholní sliby a dva roky pokračoval v gymnaziálních studiích na Velehradě (poslední rok studoval na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči). Po maturitě studoval v letech 1927 až 1930 filozofii v Egenhovenu v Belgii. V roce 1930 ho představení poslali na studia teologie do Innsbrucku, kde byl 26. 7. 1933 vysvěcen na kněze. O rok později začal studovat na Karlově univerzitě češtinu a němčinu. [1] V následujících letech se ve své kněžské službě věnoval zejména výuce na školách. V letech 1940–1941 vyučoval němčinu v Praze -Bubenči, další rok vyučoval němčinu do konce školního roku (do zrušení gymnázia na Velehradě). Od září téhož roku do června 1943 působil ve farnosti Jankovice. Následně byl gestapem zatčen a internován. Po propuštění z internace v říjnu 1943 působil jako spirituál kněžského semináře v Brně. Další rok se vrátil na Velehrad, kde vypomáhal v okolních farnostech. Po skončení druhé světové války začal vyučovat češtinu a ruštinu na opět otevřeném arcibiskupském gymnáziu v Praze-Dejvicích. Když bylo po dvou letech gymnázium převedeno do Bohosudova, vyučoval tyto předměty tam.[1]

V rámci Akce K byl postupně internován v několika pracovních táborech - v Oseku, Želivi a do konce roku 1960 v Králíkách. Když byl tento tábor zrušen, nastěhoval se k bratrovi do Brna a začal pracovat jako mazač tramvají ve vozovně Dopravního podniku v Brně-Medlánkách. Později si našel podnájem v Brně-Židenicích. Od 14. března 1961 měl povoleny tiché mše v kostele bez účasti věřících. Když odešel do důchodu, podařilo se P. Baťkovi získat pro něj od 12. 5. 1966 výpomocný souhlas pro židenickou farnost. Tak se stal židenickým „kaplanem“. S přibývajícím věkem začal mít zdravotní potíže (artróza a šedý zákal). V závěru života byl častěji hospitalizován, zemřel v nemocnici v Brně-Novém Lískovci.

Odkazy

Reference

  1. a b Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Brno: ř.k. farní úřad Brno-Židenice, 1995. ISBN 80-901924-1-6. S. 96–97. 

Externí odkazy

Literatura

  • Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Brno: ř.k. farní úřad Brno-Židenice, 1995. 121 s. ISBN 80-901924-1-6. S. 96–97. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“