Jakub Schwarz Trojan

Prof. ThDr. Ing. Jakub Schwarz Trojan
Jakub Schwarz Trojan (2015)
Jakub Schwarz Trojan (2015)
Rodné jménoJakub Trojan
Narození13. května 1927 (97 let)
Paříž, FrancieFrancie Francie
Národnostčeská
VzděláníČesko Univerzita Karlova
Česko Vysoká škola ekonomická v Praze
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze (1946–1948)
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1949–1955)
Vysoká škola ekonomická v Praze (1964–1971)
Reálné gymnázium ve Slovenské
Povoláníduchovní, ekonom, vysokoškolský profesor, děkan
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy (1998)
Nábož. vyznáníčeskobratrské evangelické
ChoťKarla Trojanová
DětiBlanka
Pavel
PříbuzníPavel Trojan (vnuk)
Funkceděkan (Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy; 1990–1996)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Schwarz Trojan – často však jen Jakub S. Trojan (* 13. května 1927 Paříž, Francie) je český teolog a bývalý děkan Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Je autorem knih a článků v odborných filozofických a teologických časopisech.[1] Hlavním tématem jeho prací jsou otázky antropologie a sociální etiky, zejména pak problematika moci a občanské odpovědnosti.[2]

Trojan je čestným členem Vědecké rady Karlovy univerzity[3], členem rady spolku Akademická YMCA[4] a člen ediční rady pražského vydavatelství OIKOYMENH.[5][6]

Životopis

Trojan se narodil v Paříži českým rodičům (kteří zde byli na zkušené).[1] Rodina se ale v roce 1929 přestěhovala zpět do Československa, takže školní léta již strávil v Čechách.[1][6] Obecnou školu vychodil na Vinohradech a ve stejné čtvrti (ve Slovenské ulici) navštěvoval i gymnázium, které úspěšně zakončil maturitou v roce 1946 (na gymnáziu byl jeho spolužákem i Ladislav Hejdánek)[1].[6] Během války byl od ledna do dubna 1945 nasazen v Technische Nothilfe.[6] Mezi lety 1946 a 1948 studoval pět semestrů na Vysoké škole obchodní. Vzhledem k tomu, že se účastnil protikomunistické demonstrace, byl v únoru 1948 vyloučen ze všech vysokých škol v Československu. Po odvolání byl však po půl roce opětovně na vysoké školy přijat.[6] V únoru 1949 však přestoupil na Husovu evangelickou bohosloveckou fakultu.[6] Za své nekonformní postoje byl ještě během studií povolán na tříletou vojenskou prezenční službu (od 1. ledna 1951 do 31. prosince 1953), kterou vykonal u Pomocného technického praporu (PTP) na Slovensku.[6] Po ukončení vojenské služby dokončil v roce 1955 svá studia bohosloví.[6]

V letech 1956 až 1974 byl farářem Českobratrské církve evangelické nejprve ve Kdyni na Šumavě (1956–1967)[1] a poté ve sboru v Neratovicích–Libiši (1967–1974)[1].[6] V Libiši byl jedním z jeho farníků také Jan Palach, kterého po jeho sebeupálení i pochovával v lednu 1969 na Olšanských hřbitovech.[1][6]

Od roku 1964 dálkově studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze a toto studium ukončil s akademickým titulem inženýr v roce 1971.[1][6] V roce 1970 navíc dokončil disertační prací nazvanou „Théma: člověk“ doktorandské studium na Evangelické teologické fakultě a získal titul ThDr.[1][2] Roku 1974 mu však byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a živil se dále jako ekonom v pražských podnicích Řempo a Montáž, a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1987.[1][2][6] Během normalizace pořádal bytové semináře pro zájemce o teologii.[1][2] V roce 1977 byl jedním z prvních, kteří podepsali Chartu 77, a roku 1978 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.[6]

Po sametové revoluci roku 1990 ho tehdejší děkan Evangelické teologické fakulty na tuto školu pozval, aby zde působil jako učitel etiky.[6] Trojan nabídku přijal a začal na škole vyučovat.[6] Téhož roku se na škole spisem „Entfremdung und Nachfolge“ habilitoval a o rok později – v roce 1991 – se stal profesorem pro obor etiky.[1][2][6] V letech 1990 až 1996 byl ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích děkanem této fakulty a potom působil jako proděkan fakulty pro zahraniční styky.[2][6]

Rodina

V červenci roku 1950 se oženil s teoložkou Karlou Schwarzovou a její rodné příjmení podle staré evangelické tradice přijal do svého jména (podobně jako Tomáš Garrigue Masaryk).[1][6] Roku 1954 se jim narodila dcera Blanka a roku 1956 syn Pavel, který je ředitelem Státní konzervatoře v Praze.[6] Vnukem Jakuba S. Trojana je český skladatel a herec Pavel Trojan vystupující například v seriálech Dobrá čtvrť či Pojišťovna štěstí.[7]

Dílo

  • TROJAN, Jakub Schwarz. Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, 2002. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. In difesa della politica. Bologna: Centro Studi Europa Orientale, 1981. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Jan Kalvín: pět set let od narození. In: LOUŽEK, Marek. Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009.
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Ježíšův příběh – výzva pro nás. Praha: OIKOYMENH, 2005. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Jiskření a zážehy. Středokluky: Zdeněk Susa, 2004. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Kontrasty a alternativy. Praha: OIKOYMENH, 2007. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Krása vyvřelin. Středokluky: Zdeněk Susa, 2008. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Moc v dějinách. Praha: OIKOYMENH, 1994. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Moc víry a víra v moc. Praha: OIKOYMENH, 1993. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Nepřeslechnutelná výzva: sborník prací k 100. výročí narození českého bohoslovce J. L. Hromádky 1889–1989. In: Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1990.
  • BALABÁN, Milan; TROJAN, Jakub Schwarz. Putování k čirému. Středokluky: Zdeněk Susa, 2007. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Rozhovory s pamětí. Středokluky: Zdeněk Susa, 2010–2011. 
  • TROJAN, Jakub Schwarz. Spravedlnost povznáší národ: bilance theologa uprostřed 90. let. Benešov: EMAN, 2002. 

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Jakub S. Trojan obnaží Kořeny demokracie v Čechách [online]. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 2010-04-19 [cit. 2012-06-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f KROB, Josef. Jakub S. Trojan [online]. Brno: Katedra filozofie Masarykovy univerzity v Brně [cit. 2012-06-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Seznam členů Vědecké rady [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2012-06-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ O Nás [online]. Praha: YMCA [cit. 2012-06-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ o nás [online]. Praha: OIKOYMENH [cit. 2012-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-10. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Prof. ThDr. Ing. Jakub S. Trojan [online]. Praha: Nadační fond Martina Bubera [cit. 2012-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  7. ↑ Honza Opelík [online]. Praha: Česká televize [cit. 2012-06-12]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1014. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 685. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 735. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 376. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Rad T-G-Masaryka 3tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká republika (od roku 1994).