Jakub z Velkého Hlohova

Jakub z Velkého Hlohova OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kvardián kláštera ve Varšavě
  • vikář původně česko-rakousko-polského františkánského vikariátu, posléze česko-rakouské a české provincie (1465-67, 1474-77, 1480-1485, 1487-88)
Osobní údaje
Místo narozeníHlohov
Místo úmrtíKadaň
Místo pohřbeníFrantiškánský klášter Čtrnácti sv. Pomocníků v Kadani
Národnostslezská - německá
Povoláníspisovatel
Alma materLipská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub z Velkého Hlohova OFM, v jiných jazycích Jakob von Glogau, Jakób Glogowczyk, Jakub z Głogowa nebo Jacobus de Glogovia Maiori byl františkán slezského původu německé řeči činný v 2. polovině 15. století. Patřil mezi první členy františkánů observantů ve střední Evropě ve společenství vzniklém okolo Jana Kapistrána, k níž se připojil v Lipsku roku 1452. Novicát strávil ve Vratislavi, následně byl prvním představeným – kvardiánem kláštera ve Varšavě.[1] Opakovaně, celkem čtyřikrát byl řeholníky shromážděnými na řádové kapitule zvolen provinčním vikářem, jímž byl v letech 1465-1467, 1474-1377, 1480-1485 a 1487/1488.[2] Nejprve tak řídil česko-rakousko-polský františkánský vikariát, který se však pro národnostní spory hojně rozněcované i Jakubovou zásluhou[3] mezitím rozpadl na tři samostatné části. K jeho nechvalné pověsti přispělo i zřejmě neoprávněné vybírání peněz za odpustky spolu s propagací křížové výpravy proti husitům v Německu, kdy se získanými penězi nakonec uprchl.[4] Františkánský vikariát zahrnující také české země řídil i jako člen jeho čtyřčlenného definitora, jímž byl v letech 1474/1475, 1477-1479, 1480/1481 a 1485/1486.[5]

Jakubovým přičiněním a během jeho vedení.vikariátu byly založeny nové františkánské kláštery v Jemnici (1457), Kališi (cca 1465), městě Koło, Tachově (1466) a Těšíně (1476).[6] Spolu s Bernardinem z Ingolstadtu se podílel na převozu kostelního náčiní a liturgických i dalších cenných knih z polských klášterů do Slezska a Německa nebo je předával minoritům, což pochopitelně zvýšilo původně národnostně podnícenou opozici a nenávist proti němu, zejména v Polsku.[7]

Jakub z Hlohova zemřel 25. ledna 1488 během vizitace kláštera v Kadani. Pro své jazykově národnostní postoje i protiutrakvistické aktivity měl řadu horlivých příznivců i odpůrců i po své smrti. Hned při pohřbu do krypty pod hlavním oltářem byl od českých františkánů zneuctěn a popliván.[8] Pozdější kadaňská klášterní kronika jej však hodnotí jako „muže evangelického, ve vůni svatosti“ a při opravě krypty mělo být jeho tělo nalezeno neporušené jako znamení svatosti.[9] Byl autorem apologického protihusitského traktátu De s. Eucharistia.

Reference

  1. ↑ HLAVÁČEK, Petr. Čeští františkáni na přelomu středověku a novověku'. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1212-5. S. 56. HLAVÁČEK, Petr. Zum (Anti)intellektualismus in Ostmitteleuropa im 15. und 16. Jahrhundert : die böhmischen Franziskaner-Observanten und ihr Verhältnis zu Bildung und und Büchern. In: Kirchen- und Kulturgesschichtsschreibung in Nordost- und Ostmitteleuropa : Initiativen, Methoden, Theorien. München: [s.n.], 2006. S. 31–58.
  2. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkáni... (cit.), s. 163-165.
  3. ↑ HLAVÁČEK, Petr. "Lingua contra linguam, nacio contra nacionem". Der Nationalpartikularismus unter den böhmischen Franziskaner-Observanten im ausgehenden Mittelalter. In: Die Länder der Böhmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkönige (1471-1526). Kunst - Kultur - Geschichte. Ostfildern: [s.n.], 2004. S. 261–267.
  4. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkáni ... (cit.), s. 87.
  5. ↑ HLAVÁČEK, Čeští františkáni ... (cit.), s. 163-165.
  6. ↑ Memoriale Ordinis Fratrum Minorum a fr. Ioanne de Komorowo compilatum. Lwów: [s.n.], 1888. (´ Monumenta Poloniae Historica; T. 5). S. 192–194.  O Jakubu z Hlohova viz též s. 196 a 289. SPYRA, Janusz. Zapomiany klasztor franciszkanów bosych (bernardynów) w Cieszynie. In. In: Slezsko země koruny české. Praha: Národní galerie, 2008. ISBN 978-80-7035-396-7. S. 19–30, zde s. 223. HLAVÁČEK, Petr. Prameny k dějinám slezských františkánů-observantů.. In: Bernardyni na Śląsku w późnym średniowieczu. Wrocław: [s.n.], 2005. S. 84–89, zde s. 85.
  7. ↑ Memoriale ordinis ... (cit.), s.194. LENART, Emilian. Biblioteki Bernardyńskie w Polsce od 2. połowy XV do końca wieku XVIII. In: Pięćset pięćdiesąt lat obecności oo. Bernardynów w Polsce. Kalwaria Zebrydowska: [s.n.], 2006. S. s. 659-677, zde s. s. 671..BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355.
  8. ↑ HLAVÁČEK. Čeští františkáni ... (cit.), s. 63. Viz též Eberhard Ablauff de Rheno. De novella plantatione... – Národní knihovna České republiky, signatura Cheb Ms. 157, fol. 289v.
  9. ↑ BOUŠE, Bonaventura. O čtrnácti svatých pomocnících a o jejich klášteře u Kadaně nad Ohří. Praha: [s.n.], 1948. S. 30. HLAVÁČEK, Petr. Errores quorumdam Bernhardinorum: Franciscans and the Bohemian Reformation. In: The Bohemian Reformation and Religious Practice. Vol. 3, Papers from the XIXth World Congress of the Czechoslovak Society of Arts and Sciences, Bratislava 1998. Prague: Academy of Sciences of the CR Main Library, 2000. S. 119–126, zde s. 122.

Média použitá na této stránce