James Kirkup

James Falconer Kirkup, (23. dubna 1918 – 10. května 2009) byl anglický básník, překladatel a cestopisec. Napsal přes 30 knih, včetně autobiografie, románů a divadelních her. V roce 1962 se stal Fellow of the Royal Society of Literature.

Život

James Kirkup vyrůstal v South Shields, navštěvoval zde Westoe Secondary School, později studoval na Durhamské univerzitě v Anglii. Během druhé světové války byl odpíračem vojenské služby a pracoval v lesnictví a na farmě. Učil na Downs School v Colwallu, Malvern, kde studoval úspěšně i Wystan Hugh Auden. James Kirkup byl první básník, který získal Gregory Fellowship pro poezii v roce 1950 na Universitě v Leedsu, ve Velké Británii se stal prvním básníkem - stálým zaměstnancem univerzity.

V roce 1952 se přestěhoval do Gloucestershire a další tři roky byl hostujícím básníkem na Bath Academy of Art. Po odchodu z Bathu učil na London Grammar School a v roce 1956 opustil Velkou Británii, žil a pracoval v Evropě a USA. Posléze našel zázemí pro svou práci v Japonsku, usadil se tam na 30 let, učil anglickou literaturu na několika univerzitách.

Na začátku devadesátých let se Kirkup usadil v Andoře. Psal nekrology pro britské noviny The Independent až do roku 2008. Vydal také několik virtuálních knih u Brindin Press.^[1] Kirkup zemřel v Andoře 10. května 2009.^{[2] [3]}

Dílo

Svou první knihu poezie The Drowned Sailor napsal v Downs School, publikována byla v roce 1947. Kirkup publikoval básnické sbírky, šest dílů autobiografie, přes sto monografií originálních prací a překladů a tisíce krátkých článků v časopisech. Psal také haiku a tanka. Mnohé jeho básně se vracejí do dětství na North East a jsou součástí knih The Sense of the Visit, To the Ancestral North, Throwback, a Shields Sketches.

Případ rouhání

Kirkup přitáhl pozornost veřejnosti v roce 1977, kdy čtrnáctidenník Gay News publikoval jeho báseň „The Love that Dares to Speak its Name“,^[4] která pojednává o lásce římského setníka k Ježíši poté, co byl sejmut z kříže. Editor novin, Denis Lemon, byl obviněn z rouhání v případě Whitehouse v. Lemon. Šlo o soukromé stíhání na podnět Mary Whitehouse, ředitelky Národní asociace diváků a posluchačů (National Viewers' and Listeners' Association). Lemon publikoval báseň na základě toho, že „poselství a záměr básně byl oslavit absolutní universalitu boží lásky“.^[5] Byl odsouzen k devíti měsícům vězení, které mu bylo odloženo a zaplatil pokutu 500 liber.

Bibliografie

Poezie

• No Men Are Foreign
• The Drowned Sailor (1947)
• The Submerged Village and Other Poems (1951)
• A Correct Passion and Other Poems (1952)
• A Spring Journey, and Other Poems 1952-1953 (1954)
• The Descent into the Cave and Other Poems (1957)
• The Prodigal Son: Poems 1956-1959 (1959)
• Refusal to Confirm Last and First Poems (1963)
• White Shadows Black Shadows: Poems of Peace & War (1970)
• The Body Servant: Poems of Exile (1971)
• The Sense of the Visit (1984)
• He Dreamed He was a Butterfly (1997)
• Marsden Bay (2008)

Hry

• True Mystery of the Nativity (First published 1956)
• The Prince of Homburg (First published 1959)
• The Physicists (First produced 1963, first published 1963)
• The Meteor (First produced 1966, first published 1973)
• Play Strindberg (First produced 1992)

Autobiografie

• The Only Child: An Autobiography of Infancy (1957)
• Sorrows, Passions and Alarms: An Autobiography of Childhood (1959)
• I, of All People: An Autobiography of Youth (1990)
• A Poet Could Not But be Gay (1991)
• Me All Over (1993)

Ocenění

Rodné město South Shields má uloženu velkou kolekci jeho děl v Central Library^[6] a díla z období jeho pobytu v Japonsku jsou umístěny v místním muzeu. Poslední díl básní byl publikován během léta 2008 u Red Squirrel Press^[7] a je také součástí Central Library v South Shields.

Získal:

• Atlantic Award for Literature ( Rockefeller Foundation, 1950)
• Fellow of the Royal Society of Literature, (1962)
• Japan P.E.N. Club Prize for Poetry, (1965)
• Scott Moncrieff Prize za překlad,(1992)
• Japan Festival Foundation Award, (1997)^[8]

Nekrology

James Kirkup za více než dvě desetiletí spolupráce s novinami The Indipendent napsal více než 300 nekrologů, psal je téměř vždy až po smrti spisovatele úhledným písmem na papír formátu A4 a faxoval je do deníku. První byl věnovan japonskému spisovateli Yasushi Inoue, další francouzskému romanopisci Hervé Guibertu, který zemřel na AIDS.^[9]

Reference

Externí odkazy

• 2499000/2499721.stm 1977: Gay paper guilty of blasphemy^{[nedostupný zdroj]}
• Český překlad básně The love that dares to speak its name
• Times Obituary