James Stirling (architekt)

James Stirling
James Stirling
Rodné jméno	James Frazer Stirling
Narození	22. dubna 1926; Glasgow
Úmrtí	25. června 1992 (ve věku 66 let); Londýn
Alma mater	Liverpoolská univerzita; Liverpool College of Art
Povolání	architekt
Ocenění	medaile Alvara Aalta (1978); Královská zlatá medaile (1980); Pritzkerova cena (1981); Praemium Imperiale (1990); společník Královského institutu britských architektů; … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir James Frazer Stirling (22. dubna 1926 Glasgow, Spojené království – 25. června 1992 Londýn) byl britský architekt, představitel brutalismu (nového brutalismu).

Teoretická základna

Studoval architekturu na univerzitě v Liverpoolu v letech 1945-1950, kde byl silně ovlivněn svým učitelem, historikem a teoretikem architektury a urbanismu Colinem Rowem, jenž jej inspiroval svými postoji, především vírou v konec modernismu. Rowe v něm nalezl naději na vytvoření nového paradigmatu v architektuře, jakémusi modernímu neoklasicismu, založeném na myšlence, že moderní architektura nemá být novým řádem, ale kontinuálním pokračováním architektury "staré", protože některé zásadní principy staré tvorby (kánony) používají nadále i moderní architekti, přestože je formálně odvrhli. Jeho tvorba díky tomu byla do značné míry poplatná Roweovým teoriím, díky čemuž se mu přezdívalo Roweův kreslič.

Život a dílo

Jeho tvorba se obvykle slohově zařazuje do (nového) brutalismu, případně revidovaného modernismu či neoklasicismu. Podobně jako jiní architekti v proudu brutalismu, si před sebe nekladl ani tak požadavky estetické, ale především etické. Stavba má mít zapamatovatelný obraz, jasné vyjádření konstrukce a materiálu a má odrážet "realitu daného místa a doby", což je největší posun oproti abstraktnímu mezinárodnímu stylu či moderně, která byla aplikovatelná v jakémkoli kontextu.

V roce 1956 založil architektonickou kancelář Stirling and Gowan společně s Jamesem Gowanem. Do tohoto období spadá návrh Strojní fakulty v Leicesteru (1959-1963), která reaguje na anglickou industriální architekturu typickou kombinací režného zdiva a zasklené kovové konstrukce, kompozičně je však inspirována odpalovací rampou na mysu Canaveral. Tato stavba měla značný vliv na soudobou architektonickou tvorbu.

V roce 1963 se s Gowanem rozešli a on pokračoval v samostatné tvorbě. V roce 1964 navrhl další přelomovou stavbu - budovu Fakulty historie pro University of Cambridge. Jeho parafrázování anglického industriálu zde dosahuje vrcholu v několikapatrové konstrukci čítárny, která je vložena mezi dvě křídla s učebnami a zastřešena polygonální oceloskleněnou konstrukcí. Dosahoval tak zajímavého prostorového efektu, který je navíc funkčně odůvodněn možností dozoru nad čítárnou a spojením různých pracovišť fakulty. V této době také vytvořil řadu dalších staveb pro akademické prostředí, například studentské ubytování pro St. Andrews University.

v 70. letech se jeho tvorba posunula do zjevnější neoklasicistní podoby a začala se přibližovat postmoderně, ačkoli v tvorbě stále dominoval postoj revidovaného modernismu. Díky účasti na větších projektech mohl své vize uplatňovat i v měřítku větších celků s městotvorným účinkem. V roce 1977 navrhl budovu Neue Staatsgalerie do Stuttgartu, kde je zřetelná změna barevnosti, kompozice i používání detailů. Budova se snaží vytvořit architektonickou krajinu prací s prostorem otevřeného atria a průchodem pro chodce. Na budově je použita řada zdánlivě zbytečných prvků, sloužících spíše pro pobavení a zesílení architektonického výrazu. Právě toto vedlo řadu Stirlingových kritiků k jeho zařazení do postmoderny, což ale architekt sám odmítal.

Úspěch Neue Staatsgalerie mu otevřel dveře k řadě velkých zakázek v 80. letech, mezi nimiž se také vyskytovala řada galerií, např. Clore Gallery v Londýně.

Po jeho neočekávané smrti v roce 1992 se vedení kanceláře ujal jeho dlouholetý asistent Michael Wilford.

Roku 1981 byl oceněn prestižní Pritzkerovou cenou za architekturu. Jeho přínos je nadále přehodnocován v řadě teoretických prací, jeho inspirace na další generace architektů je neměřitelná.

Literatura

HAAS, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, n.p., 1980. 14-706-80. S. 315.
GÖSSEL, Peter; LEUTHÄUSER, Gabriele. Architektura 20. století. Praha: Slovart, 2003. ISBN 3-8228-2568-9.
KRIER, Léon. James Stirling: Buildings and projects 1950-1974. [s.l.]: Verlag Gerd Hatje, 1975.
GIROUARD, Mark. Big Jim - The Life and Work of James Stirling. London: Verlag Gerd Hatje, 1998.

Navigation

Navigace

Tématické portály

James Stirling (architekt)

Obsah

Teoretická základna

Život a dílo

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce