Jamie Murray

Jamie Murray
Jamie Murray na Paris Masters 2019
Jamie Murray na Paris Masters 2019
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození13. února 1986 (38 let)[1]
Místo narozeníDunblane, Skotsko[1]
BydlištěWimbledon, Spojené království[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost84 kg[1]
Profesionál od2004[1]
Držení raketylevou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 483 885 USD
Tenisová raketaDunlop
Dvouhra
Poměr zápasů0–1
Nejvyšší umístění834. místo (22. května 2006)
Čtyřhra
Poměr zápasů545–390
Tituly32 ATP, 10 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (4. dubna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítěz (2016)
French Openčtvrtfinále (2017, 2020)
Wimbledonfinále (2015)
US Openvítěz (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůsemifinále (2016, 2017, 2018)
Olympijské hry2. kolo (2008)
Smíšená čtyřhra
Tituly5
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2020)
French Opensemifinále (2011)
Wimbledonvítěz (2007, 2017)
US Openvítěz (2017, 2018, 2019)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240228a28. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jamie Robert Murray (* 13. února 1986 Dunblane, Skotsko) je britský tenista ze Skotska, vítěz smíšených čtyřher ve Wimbledonu 20072017, rovněž jako na US Open 2017, 20182019. V mužském deblu triumfoval na Australian Open 2016US Open 2016. Mezi dubnem až červencem 2016 byl devět týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, jakožto první Brit vůbec na čele tenisového žebříčku bez rozdílu soutěže.[2] Jeho mladším bratrem je bývalá světová jednička ve dvouhře Andy Murray.

Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour třicet dva turnajů ve čtyřhře. První z nich vybojoval s Ericem Butoracem na americkém SAP Open 2007. Na challengerech ATPokruhu ITF získal celkem šestnáct titulů ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v květnu 2006 na 834. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 1. místě. Od června 2006 ho trénuje Kanaďan Louis Cayer. Součástí týmu je také Alan MacDonald.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni si v mužské čtyřhře zahrál tři finále v řadě. Na londýnském Wimbledonu 2015 nestačil s Australanem Johnem Peersem na dvojici Jean-Julien Rojer a Horia Tecău.[3] V závěru US Open 2015 podlehli Francouzům Pierru-Huguesovi Herbertovi a Nicolasi Mahutovi.[4] Trofej vybojoval až s Brazilcem Brunem Soaresem na Australian Open 2016. Po boku Srbky Jeleny Jankovićové také ovládl smíšenou čtyřhřu Wimbledonu 2007, kde ve finále přehráli pár Jonas Björkman a Alicia Moliková.

V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval jako 21letý v roce 2007 čtvrtfinálovým utkáním zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, když společně s Gregem Rusedskim zdolal pár Robin Haase a Rogier Wassen. Za rozhodnutého stavu pak ještě nastoupil do čtvrtého zápasu série, kde nestačil ve třech sadách na Robina Haaseho. Velká Británie v sérii zvítězila 4:1 na zápasy.[5] V roce 2015 se stal členem vítězného družstva, které pro Spojené království vybojovalo salátovou mísu poprvé od roku 1936.[6] Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[7]

Velkou Británii reprezentoval v deblových soutěžích na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, londýnských Hrách XXX. olympiády a také na Letní olympiádě 2016 v Riu de Janeiru. Nejdále se probojoval do druhého kola mužské čtyřhry LOH 2008, do níž nastoupil s bratrem Andym Murrayem. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od francouzského páru Arnaud Clément a Michaël Llodra. Ve smíšené čtyřhře Riodejaneirské olympiády vypadl na úvod po boku Johanny Kontaové s pozdějšími olympijskými vítězi Bethanií Mattekovou-Sandsovou a Jackem Sockem.

Osobní život

Tenis začal hrát ve čtyřech letech, když ho k němu přivedla matka Judy, bývalá skotská reprezentační trenérka.[1] Halový a travnatý dvorec má jako oblíbené povrchy.[1] Ve volném čase hraje rád golf.[1] Je velkým fanouškem fotbalového mužstva Hibernian.[1] Dne 28. října 2010 se oženil za Alejandru Murrayovou, rozenou Gutiérrezovou. Za svědka mu šel bratr Andy.[1]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 5 (2–3)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista2015WimbledontrávaAustrálie John PeersNizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–7(5–7), 4–6, 4–6
Finalista2015US OpentvrdýAustrálie John PeersFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
4–6, 4–6
Vítěz2016Australian OpentvrdýBrazílie Bruno SoaresKanada Daniel Nestor
Česko Radek Štěpánek
2–6, 6–4, 7–5
Vítěz2016US OpentvrdýBrazílie Bruno SoaresŠpanělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Guillermo García-López
6–2, 6–3
Finalista2021US OpentvrdýBrazílie Bruno SoaresUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 2–6, 2–6

Smíšená čtyřhra: 8 (5–3)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeři ve finálevýsledek
Vítěz2007WimbledontrávaSrbsko Jelena JankovićováAustrálie Alicia Moliková
Švédsko Jonas Björkman
6–4, 3–6, 6–1
Finalista2008US OpentvrdýUSA Liezel HuberováZimbabwe Cara Blacková
Indie Leander Paes
6–7(6–8), 4–6
Vítěz2017Wimbledon (2)trávaŠvýcarsko Martina HingisováSpojené království Heather Watsonová
Finsko Henri Kontinen
6–4, 6—4
Vítěz2017US OpentvrdýŠvýcarsko Martina HingisováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Nový Zéland Michael Venus
6–1, 4–6, [10–8]
Finalista2018WimbledontrávaBělorusko Viktoria AzarenkováUSA Nicole Melicharová
Rakousko Alexander Peya
6–7(1–7), 3–6
Vítěz2018US Open (2)tvrdýUSA Bettanie Mattek-SandsováPolsko Alicja Rosolská
Chorvatsko Nikola Mektić
2–6, 6–3, [11–9]
Vítěz2019US Open (3)tvrdýUSA Bethanie Mattek-SandsováČínská Tchaj-pej Čan Chao-čching
Nový Zéland Michael Venus
6–2, 6–3
Finalista2020Australian OpentvrdýUSA Bethanie Mattek-SandsováČesko Barbora Krejčíková
Chorvatsko Nikola Mektić
7–5, 4–6, [1–10]

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 63 (32–31)

Legenda (před / od 2009)
Grand Slam (2–3)
Turnaj mistrů (0)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (1–6)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (8–11)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (21–11)
Tituly podle povrchu
tvrdý (23–22)
antuka (6–5)
tráva (3–4)
Tituly podle prostředí
venku (23–24)
hala (9–7)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.30. července 2006Los Angeles, Spojené státytvrdýUSA Eric ButoracUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
2–6, 4–6
Finalista2.1. října 2006Bangkok, Thajskotvrdý (h)Spojené království Andy MurrayIzrael Jonatan Erlich
Izrael Andy Ram
2–6, 6–2, [4–10]
Vítěz1.18. února 2007San José, Spojené státytvrdý (h)USA Eric ButoracJižní Afrika Chris Haggard
Německo Rainer Schüttler
7–5, 7–6(8–6)
Vítěz2.25. února 2007Memphis, Spojené státytvrdý (h)USA Eric ButoracRakousko Jürgen Melzer
Rakousko Julian Knowle
7–5, 6–3
Vítěz3.23. června 2007Nottingham, Spojené královstvítrávaUSA Eric ButoracSpojené království Joshua Goodall
Spojené království Ross Hutchins
4–6, 6–3, [10–5]
Vítěz4.17. února 2008Delray Beach, Spojené státytvrdýBělorusko Max MirnyjUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–4, 3–6, [10–6]
Finalista3.21. dubna 2008Estoril, PortugalskoantukaZimbabwe Kevin UllyettJižní Afrika Jeff Coetzee
Jižní Afrika Wesley Moodie
2–6, 6–4, [8–10]
Finalista4.16. června 2008Nottingham, Spojené královstvítrávaJižní Afrika Jeff CoetzeeBrazílie Bruno Soares
Zimbabwe Kevin Ullyett
2–6, 6–7(5–7)
Vítěz5.7. listopadu 2010Valencia, Španělskotvrdý (h)Spojené království Andy MurrayIndie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
7–6(10–8), 5–7, [10–7]
Vítěz6.25. září 2011Mety, Francietvrdý (h)Brazílie André SáČesko Lukáš Dlouhý
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 7–6(9–7)
Vítěz7.9. října 2011Tokio, JaponskotvrdýSpojené království Andy MurrayČesko František Čermák
Slovensko Filip Polášek
6–1, 6–4
Finalista5.5. února 2012Montpellier, Francietvrdý (h)Austrálie Paul HanleyFrancie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
4–6, 6–7(4–7)
Vítěz8.13. dubna 2013Houston, Spojené státyantukaAustrálie John PeersUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
1–6, 7–6(7–3), [12–10]
Vítěz9.28. července 2013Gstaad, ŠvýcarskoantukaAustrálie John PeersŠpanělsko Pablo Andújar
Španělsko Guillermo García-López
6–3, 6–4
Vítěz10.29. září 2013Bangkok, Thajskotvrdý (h)Austrálie John PeersPolsko Tomasz Bednarek
Švédsko Johan Brunström
6–3, 3–6, [10–6]
Finalista6.6. října 2013Tokio, JaponskotvrdýAustrálie John PeersIndie Rohan Bopanna
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–7(5–7), 4–6
Vítěz11.4. května 2014Mnichov, NěmeckoantukaAustrálie John PeersSpojené království Colin Fleming
Spojené království Ross Hutchins
6–4, 6–2
Finalista7.15. června 2014Londýn, Spojené královstvítrávaAustrálie John PeersRakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
6–4, 6–7(4–7), [4–10]
Finalista8.23. srpna 2014Winston-Salem, Spojené státytvrdýAustrálie John PeersKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
3–6, 4–6
Finalista9.27. září 2014Kuala Lumpur, Malajsietvrdý (h)Austrálie John PeersPolsko Marcin Matkowski
Indie Leander Paes
6–3, 6–7(5–7), [5–10]
Vítěz12.11. ledna 2015Brisbane, AustrálietvrdýAustrálie John PeersUkrajina Alexandr Dolgopolov
Japonsko Kei Nišikori
6–3, 7–6(7–4)
Finalista10.15. února 2015Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Austrálie John PeersNizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–3, 3–6, [8–10]
Finalista11.26. dubna 2015Barcelona, ŠpanělskoantukaAustrálie John PeersChorvatsko Marin Draganja
Finsko Henri Kontinen
3–6, 7–6(8–6), [9–11]
Finalista12.11. července 2015Wimbledon, Londýn, Spojené královstvítrávaAustrálie John PeersNizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–7(5–7), 4–6, 4–6
Vítěz13.2. srpna 2015Hamburk, NěmeckoantukaAustrálie John PeersKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
2–6, 6–3, [10–8]
Finalista13.12. září 2015US Open, New York, Spojené státytvrdýAustrálie John PeersFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
4–6, 4–6
Finalista14.25. října 2015Vídeň, Rakouskotvrdý (h)Austrálie John PeersPolsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 6–7(3–7), [6–10]
Finalista15.1. listopadu 2015Basilej, Švýcarskotvrdý (h)Austrálie John PeersRakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
5–7, 5–7
Vítěz14.16. ledna 2016Sydney, AustrálietvrdýBrazílie Bruno SoaresIndie Rohan Bopanna
Rumunsko Florin Mergea
6–3, 7–6(8–6)
Vítěz15.30. ledna 2016Australian Open, Melbourne, AustrálietvrdýBrazílie Bruno SoaresKanada Daniel Nestor
Česko Radek Štěpánek
2–6, 6–4, 7–5
Finalista16.17. dubna 2016Monte Carlo, MonakoantukaBrazílie Bruno SoaresFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 0–6, [6–10]
Finalista17.31. července 2016Toronto, KanadatvrdýBrazílie Bruno SoaresChorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
4–6, 4–6
Vítěz16.10. září 2016US Open, New York, Spojené státytvrdýBrazílie Bruno SoaresŠpanělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Guillermo García-López
6–2, 6–3
Finalista18.14. ledna 2017Sydney, AustrálietvrdýBrazílie Bruno SoaresNizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
3–6, 5–7
Vítěz17.4. března 2017Acapulco, MexikotvrdýBrazílie Bruno SoaresUSA John Isner
Španělsko Feliciano López
6–3, 6–3
Vítěz18.18. června 2017Stuttgart, NěmeckotrávaBrazílie Bruno SoaresRakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–7(4–7), 7–5, [10–5]
Vítěz19.25. června 2017Queen's club, Spojené královstvítrávaBrazílie Bruno SoaresFrancie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
6–2, 6–3
Finalista19.20. srpna 2017Cincinnati, Spojené státytvrdýBrazílie Bruno SoaresFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–7(6–8), 4–6
Finalista20.8. srpna 2017Tokio, JaponskotvrdýBrazílie Bruno SoaresJaponsko Ben McLachlan
Japonsko Jasutaka Učijama
4–6, 6–7(1–7)
Finalista21.6. ledna 2018Dauhá, KatartvrdýBrazílie Bruno SoaresRakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
2–6, 6–7(6–8)
Vítěz20.3. března 2018Acapulco, MexikotvrdýBrazílie Bruno SoaresUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–4), 7–5
Finalista22.24. června 2018Queen's Club, Londýn, Spojené královstvítrávaBrazílie Bruno SoaresFinsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
4–6, 3–6
Vítěz21.5. srpna 2018Washington, D.C., Spojené státytvrdýBrazílie Bruno SoaresUSA Mike Bryan
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–4]
Vítěz22.19. srpna 2018Cincinnati, Spojené státytvrdýBrazílie Bruno SoaresKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 6–3, [10–6]
Finalista23.14. října 2018Šanghaj, ČínatvrdýBrazílie Bruno SoaresPolsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
4–6, 2–6
Vítěz23.12. ledna 2019Sydney, Austrálie (2)tvrdýBrazílie Bruno SoaresKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–4, 6–3
Finalista24.28. dubna 2019Barcelona, ŠpanělskoantukaBrazílie Bruno SoaresKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 6–7(4–7)
Finalista25.29. srpna 2020New York, Spojené státytvrdýSpojené království Neal SkupskiŠpanělsko Pablo Carreño Busta
Austrálie Alex de Minaur
2–6, 5–7
Finalista26.1. listopadu 2020Vídeň, Rakouskotvrdý (h)Spojené království Neal SkupskiPolsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–7(5–7), 5–7
Vítěz24.14. listopadu 2020Sofie, Bulharskotvrdý (h)Spojené království Neal SkupskiRakousko Jürgen Melzer
Francie Édouard Roger-Vasselin
bez boje
Vítěz25.7. února 2021Melbourne, AustrálietvrdýBrazílie Bruno SoaresKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 7–6(9–7)
Finalista27.10. září 2021US Open, New York, Spojené státytvrdýBrazílie Bruno SoaresUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 2–6, 2–6
Vítěz26.říjen 2021Petrohrad, Ruskotvrdý (h)Brazílie Bruno SoaresMonako Hugo Nys
Kazachstán Andrej Golubjev
6–3, 6–4
Finalista28.únor 2022Rio de Janeiro, BrazílieantukaBrazílie Bruno SoaresItálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
5–7, 7–6(7–2), [6–10]
Vítěz27.srpen 2022Winston-Salem, Spojené státytvrdýAustrálie Matthew EbdenMonako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
6–4, 6–2
Finalista29.leden 2023Adelaide, AustrálietvrdýNový Zéland Michael VenusSpojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
3–6, 6–7(3–7)
Vítěz28.únor 2023Dallas, Spojené státytvrdý (h)Nový Zéland Michael VenusUSA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
1–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítěz29.duben 2023Banja Luka, Bosna a HercegovinaantukaNový Zéland Michael VenusPortugalsko Francisco Cabral
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
7–5, 6–2
Vítěz30.květen 2023Ženeva, ŠvýcarskoantukaNový Zéland Michael VenusŠpanělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
7–6(8–6), 7–6(7–3)
Finalista30.srpen 2023Cincinnati, Spojené státytvrdýNový Zéland Michael VenusArgentina Máximo González
Argentina Andrés Molteni
6–3, 1–6, [9–11]
Vítěz31.září 2023Ču-chaj, Čínatvrdý (h)Nový Zéland Michael VenusUSA Nathaniel Lammons
USA Jackson Withrow
6–4, 6–4
Finalista31.říjen 2023Tokio, JaponskotvrdýNový Zéland Michael VenusAustrálie Rinky Hijikata
Austrálie Max Purcell
4–6, 1–6
Vítěz32.únor 2024Dauhá, KatartvrdýNový Zéland Michael VenusItálie Lorenzo Musetti
Itálie Lorenzo Sonego
7–6(7–0), 2–6, [10–8]

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Čtyřhra

Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok20052006
Pořadí923. 1098.

Čtyřhra

Rok200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí1197. 937. 288. 77. 32. 28. 105. 57. 35. 77. 30. 42. 7. 4. 9. 7. 23. 24. 19. 36. 16.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jamie Murray na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Jamie Murray na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230227a27. února 2023
  2. ATP Staff. Jamie Murray Will Make British Tennis History. ATP [online]. 2016-03-28 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. 
  3. pva. Wimbledonskou čtyřhru vyhráli Rojer s Tecauem. TenisPortal.cz [online]. 2015-07-11 [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. 
  4. POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. 
  5. GBR d. NED 4-1 in GBR [online]. Davis Cup [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Získá Andy Murray pro Británii »Salátovou mísu«?. Haló Noviny [online]. 2015-11-26 [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08. 
  7. Jamie Murray na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Murray J. PM19 (54) (49307390913).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Murray J. PM19 (54)