Jamie Murray
Jamie Murray | |
---|---|
Jamie Murray na Paris Masters 2019 | |
Stát | Spojené království |
Datum narození | 13. února 1986 (38 let)[1] |
Místo narození | Dunblane, Skotsko[1] |
Bydliště | Wimbledon, Spojené království[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 84 kg[1] |
Profesionál od | 2004[1] |
Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 6 862 174 USD |
Tenisová raketa | Dunlop |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–1 |
Nejvyšší umístění | 834. místo (22. května 2006) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 564–405 |
Tituly | 34 ATP, 10 challengerů, 6 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (4. dubna 2016) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | vítěz (2016) |
French Open | čtvrtfinále (2017, 2020) |
Wimbledon | finále (2015) |
US Open | vítěz (2016) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | semifinále (2016, 2017, 2018) |
Olympijské hry | 2. kolo (2008) |
Smíšená čtyřhra | |
Tituly | 5 |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2020) |
French Open | semifinále (2011) |
Wimbledon | vítěz (2007, 2017) |
US Open | vítěz (2017, 2018, 2019) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2015) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. ledna 2025
Jamie Robert Murray, OBE (* 13. února 1986 Dunblane, Skotsko) je britský tenista ze Skotska, vítěz smíšených čtyřher ve Wimbledonu 2007 a 2017, rovněž jako na US Open 2017, 2018 a 2019. V mužském deblu triumfoval na Australian Open 2016 a US Open 2016. Mezi dubnem až červencem 2016 byl devět týdnů světovou jedničkou ve čtyřhře, jakožto první Brit vůbec na čele tenisového žebříčku bez rozdílu soutěže.[2] Jeho mladším bratrem je bývalá světová jednička ve dvouhře Andy Murray.
Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour třicet čtyři turnajů ve čtyřhře. První z nich vybojoval s Ericem Butoracem na americkém SAP Open 2007. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal celkem šestnáct titulů ve čtyřhře.
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v květnu 2006 na 834. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 1. místě. Od června 2006 ho trénuje Kanaďan Louis Cayer. Součástí týmu je také Alan MacDonald.[1]
Na nejvyšší grandslamové úrovni si v mužské čtyřhře zahrál tři finále v řadě. Na londýnském Wimbledonu 2015 nestačil s Australanem Johnem Peersem na dvojici Jean-Julien Rojer a Horia Tecău.[3] V závěru US Open 2015 podlehli Francouzům Pierru-Huguesovi Herbertovi a Nicolasi Mahutovi.[4] Trofej vybojoval až s Brazilcem Brunem Soaresem na Australian Open 2016. Po boku Srbky Jeleny Jankovićové také ovládl smíšenou čtyřhru Wimbledonu 2007, kde ve finále přehráli pár Jonas Björkman a Alicia Moliková.
V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval jako 21letý v roce 2007 čtvrtfinálovým utkáním zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, když společně s Gregem Rusedskim zdolal pár Robin Haase a Rogier Wassen. Za rozhodnutého stavu pak ještě nastoupil do čtvrtého zápasu série, kde nestačil ve třech sadách na Robina Haaseho. Velká Británie v sérii zvítězila 4:1 na zápasy.[5] V roce 2015 se stal členem vítězného družstva, které pro Spojené království vybojovalo salátovou mísu poprvé od roku 1936.[6] Do roku 2025 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 14–6 ve čtyřhře.[7]
Velkou Británii reprezentoval v deblových soutěžích na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, londýnských Hrách XXX. olympiády a také na Letní olympiádě 2016 v Riu de Janeiru. Nejdále se probojoval do druhého kola mužské čtyřhry LOH 2008, do níž nastoupil s bratrem Andym Murrayem. Soutěž opustili ve druhém kole po prohře od francouzského páru Arnaud Clément a Michaël Llodra. Ve smíšené čtyřhře Riodejaneirské olympiády vypadl na úvod po boku Johanny Kontaové s pozdějšími olympijskými vítězi Bethanií Mattekovou-Sandsovou a Jackem Sockem.
Osobní život
Tenis začal hrát ve čtyřech letech, když ho k němu přivedla matka Judy, bývalá skotská reprezentační trenérka.[1] Halový a travnatý dvorec má jako oblíbené povrchy.[1] Ve volném čase hraje rád golf.[1] Je velkým fanouškem fotbalového mužstva Hibernian.[1] Dne 28. října 2010 se oženil za Alejandru Murrayovou, rozenou Gutiérrezovou. Za svědka mu šel bratr Andy.[1]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 5 (2–3)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2015 | Wimbledon | tráva | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–7(5–7), 4–6, 4–6 |
Finalista | 2015 | US Open | tvrdý | John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2016 | Australian Open | tvrdý | Bruno Soares | Daniel Nestor Radek Štěpánek | 2–6, 6–4, 7–5 |
Vítěz | 2016 | US Open | tvrdý | Bruno Soares | Pablo Carreño Busta Guillermo García-López | 6–2, 6–3 |
Finalista | 2021 | US Open | tvrdý | Bruno Soares | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 2–6, 2–6 |
Smíšená čtyřhra: 8 (5–3)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2007 | Wimbledon | tráva | Jelena Jankovićová | Alicia Moliková Jonas Björkman | 6–4, 3–6, 6–1 |
Finalista | 2008 | US Open | tvrdý | Liezel Huberová | Cara Blacková Leander Paes | 6–7(6–8), 4–6 |
Vítěz | 2017 | Wimbledon (2) | tráva | Martina Hingisová | Heather Watsonová Henri Kontinen | 6–4, 6—4 |
Vítěz | 2017 | US Open | tvrdý | Martina Hingisová | Čan Chao-čching Michael Venus | 6–1, 4–6, [10–8] |
Finalista | 2018 | Wimbledon | tráva | Viktoria Azarenková | Nicole Melicharová Alexander Peya | 6–7(1–7), 3–6 |
Vítěz | 2018 | US Open (2) | tvrdý | Bettanie Mattek-Sandsová | Alicja Rosolská Nikola Mektić | 2–6, 6–3, [11–9] |
Vítěz | 2019 | US Open (3) | tvrdý | Bethanie Mattek-Sandsová | Čan Chao-čching Michael Venus | 6–2, 6–3 |
Finalista | 2020 | Australian Open | tvrdý | Bethanie Mattek-Sandsová | Barbora Krejčíková Nikola Mektić | 7–5, 4–6, [1–10] |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 65 (34–31)
|
|
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 30. července 2006 | Los Angeles, Spojené státy | tvrdý | Eric Butorac | Bob Bryan Mike Bryan | 2–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 1. října 2006 | Bangkok, Thajsko | tvrdý (h) | Andy Murray | Jonatan Erlich Andy Ram | 2–6, 6–2, [4–10] |
Vítěz | 1. | 18. února 2007 | San José, Spojené státy | tvrdý (h) | Eric Butorac | Chris Haggard Rainer Schüttler | 7–5, 7–6(8–6) |
Vítěz | 2. | 25. února 2007 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Eric Butorac | Jürgen Melzer Julian Knowle | 7–5, 6–3 |
Vítěz | 3. | 23. června 2007 | Nottingham, Spojené království | tráva | Eric Butorac | Joshua Goodall Ross Hutchins | 4–6, 6–3, [10–5] |
Vítěz | 4. | 17. února 2008 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Max Mirnyj | Bob Bryan Mike Bryan | 6–4, 3–6, [10–6] |
Finalista | 3. | 21. dubna 2008 | Estoril, Portugalsko | antuka | Kevin Ullyett | Jeff Coetzee Wesley Moodie | 2–6, 6–4, [8–10] |
Finalista | 4. | 16. června 2008 | Nottingham, Spojené království | tráva | Jeff Coetzee | Bruno Soares Kevin Ullyett | 2–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 5. | 7. listopadu 2010 | Valencia, Španělsko | tvrdý (h) | Andy Murray | Maheš Bhúpatí Max Mirnyj | 7–6(10–8), 5–7, [10–7] |
Vítěz | 6. | 25. září 2011 | Mety, Francie | tvrdý (h) | André Sá | Lukáš Dlouhý Marcelo Melo | 6–4, 7–6(9–7) |
Vítěz | 7. | 9. října 2011 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Andy Murray | František Čermák Filip Polášek | 6–1, 6–4 |
Finalista | 5. | 5. února 2012 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Paul Hanley | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin | 4–6, 6–7(4–7) |
Vítěz | 8. | 13. dubna 2013 | Houston, Spojené státy | antuka | John Peers | Bob Bryan Mike Bryan | 1–6, 7–6(7–3), [12–10] |
Vítěz | 9. | 28. července 2013 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | John Peers | Pablo Andújar Guillermo García-López | 6–3, 6–4 |
Vítěz | 10. | 29. září 2013 | Bangkok, Thajsko | tvrdý (h) | John Peers | Tomasz Bednarek Johan Brunström | 6–3, 3–6, [10–6] |
Finalista | 6. | 6. října 2013 | Tokio, Japonsko | tvrdý | John Peers | Rohan Bopanna Édouard Roger-Vasselin | 6–7(5–7), 4–6 |
Vítěz | 11. | 4. května 2014 | Mnichov, Německo | antuka | John Peers | Colin Fleming Ross Hutchins | 6–4, 6–2 |
Finalista | 7. | 15. června 2014 | Londýn, Spojené království | tráva | John Peers | Alexander Peya Bruno Soares | 6–4, 6–7(4–7), [4–10] |
Finalista | 8. | 23. srpna 2014 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | John Peers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 3–6, 4–6 |
Finalista | 9. | 27. září 2014 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý (h) | John Peers | Marcin Matkowski Leander Paes | 6–3, 6–7(5–7), [5–10] |
Vítěz | 12. | 11. ledna 2015 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | John Peers | Alexandr Dolgopolov Kei Nišikori | 6–3, 7–6(7–4) |
Finalista | 10. | 15. února 2015 | Rotterdam, Nizozemsko | tvrdý (h) | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–3, 3–6, [8–10] |
Finalista | 11. | 26. dubna 2015 | Barcelona, Španělsko | antuka | John Peers | Marin Draganja Henri Kontinen | 3–6, 7–6(8–6), [9–11] |
Finalista | 12. | 11. července 2015 | Wimbledon, Londýn, Spojené království | tráva | John Peers | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–7(5–7), 4–6, 4–6 |
Vítěz | 13. | 2. srpna 2015 | Hamburk, Německo | antuka | John Peers | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 2–6, 6–3, [10–8] |
Finalista | 13. | 12. září 2015 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 4–6, 4–6 |
Finalista | 14. | 25. října 2015 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | John Peers | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–4, 6–7(3–7), [6–10] |
Finalista | 15. | 1. listopadu 2015 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | John Peers | Alexander Peya Bruno Soares | 5–7, 5–7 |
Vítěz | 14. | 16. ledna 2016 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Rohan Bopanna Florin Mergea | 6–3, 7–6(8–6) |
Vítěz | 15. | 30. ledna 2016 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Daniel Nestor Radek Štěpánek | 2–6, 6–4, 7–5 |
Finalista | 16. | 17. dubna 2016 | Monte Carlo, Monako | antuka | Bruno Soares | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 0–6, [6–10] |
Finalista | 17. | 31. července 2016 | Toronto, Kanada | tvrdý | Bruno Soares | Ivan Dodig Marcelo Melo | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 16. | 10. září 2016 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Pablo Carreño Busta Guillermo García-López | 6–2, 6–3 |
Finalista | 18. | 14. ledna 2017 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Wesley Koolhof Matwé Middelkoop | 3–6, 5–7 |
Vítěz | 17. | 4. března 2017 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Bruno Soares | John Isner Feliciano López | 6–3, 6–3 |
Vítěz | 18. | 18. června 2017 | Stuttgart, Německo | tráva | Bruno Soares | Oliver Marach Mate Pavić | 6–7(4–7), 7–5, [10–5] |
Vítěz | 19. | 25. června 2017 | Queen's club, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Julien Benneteau Édouard Roger-Vasselin | 6–2, 6–3 |
Finalista | 19. | 20. srpna 2017 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–7(6–8), 4–6 |
Finalista | 20. | 8. srpna 2017 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Bruno Soares | Ben McLachlan Jasutaka Učijama | 4–6, 6–7(1–7) |
Finalista | 21. | 6. ledna 2018 | Dauhá, Katar | tvrdý | Bruno Soares | Oliver Marach Mate Pavić | 2–6, 6–7(6–8) |
Vítěz | 20. | 3. března 2018 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Bruno Soares | Bob Bryan Mike Bryan | 7–6(7–4), 7–5 |
Finalista | 22. | 24. června 2018 | Queen's Club, Londýn, Spojené království | tráva | Bruno Soares | Henri Kontinen John Peers | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 21. | 5. srpna 2018 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Mike Bryan Édouard Roger-Vasselin | 3–6, 6–3, [10–4] |
Vítěz | 22. | 19. srpna 2018 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 4–6, 6–3, [10–6] |
Finalista | 23. | 14. října 2018 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Bruno Soares | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 4–6, 2–6 |
Vítěz | 23. | 12. ledna 2019 | Sydney, Austrálie (2) | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–4, 6–3 |
Finalista | 24. | 28. dubna 2019 | Barcelona, Španělsko | antuka | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 4–6, 6–7(4–7) |
Finalista | 25. | 29. srpna 2020 | New York, Spojené státy | tvrdý | Neal Skupski | Pablo Carreño Busta Alex de Minaur | 2–6, 5–7 |
Finalista | 26. | 1. listopadu 2020 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Neal Skupski | Łukasz Kubot Marcelo Melo | 6–7(5–7), 5–7 |
Vítěz | 24. | 14. listopadu 2020 | Sofie, Bulharsko | tvrdý (h) | Neal Skupski | Jürgen Melzer Édouard Roger-Vasselin | bez boje |
Vítěz | 25. | 7. února 2021 | Melbourne, Austrálie | tvrdý | Bruno Soares | Juan Sebastián Cabal Robert Farah | 6–3, 7–6(9–7) |
Finalista | 27. | 10. září 2021 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Bruno Soares | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 2–6, 2–6 |
Vítěz | 26. | říjen 2021 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Hugo Nys Andrej Golubjev | 6–3, 6–4 |
Finalista | 28. | únor 2022 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Bruno Soares | Simone Bolelli Fabio Fognini | 5–7, 7–6(7–2), [6–10] |
Vítěz | 27. | srpen 2022 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Matthew Ebden | Hugo Nys Jan Zieliński | 6–4, 6–2 |
Finalista | 29. | leden 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Michael Venus | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 3–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 28. | únor 2023 | Dallas, Spojené státy | tvrdý (h) | Michael Venus | Nathaniel Lammons Jackson Withrow | 1–6, 7–6(7–4), [10–7] |
Vítěz | 29. | duben 2023 | Banja Luka, Bosna a Hercegovina | antuka | Michael Venus | Francisco Cabral Oleksandr Nedověsov | 7–5, 6–2 |
Vítěz | 30. | květen 2023 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Michael Venus | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 7–6(8–6), 7–6(7–3) |
Finalista | 30. | srpen 2023 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Michael Venus | Máximo González Andrés Molteni | 6–3, 1–6, [9–11] |
Vítěz | 31. | září 2023 | Ču-chaj, Čína | tvrdý (h) | Michael Venus | Nathaniel Lammons Jackson Withrow | 6–4, 6–4 |
Finalista | 31. | říjen 2023 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Michael Venus | Rinky Hijikata Max Purcell | 4–6, 1–6 |
Vítěz | 32. | únor 2024 | Dauhá, Katar | tvrdý | Michael Venus | Lorenzo Musetti Lorenzo Sonego | 7–6(7–0), 2–6, [10–8] |
Vítěz | 33. | říjen 2024 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | John Peers | Wesley Koolhof Nikola Mektić | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 34. | listopad 2024 | Bělehrad, Srbsko | tvrdý (h) | John Peers | Ivan Dodig Skander Mansouri | 3–6, 7–6(7–5), [11–9] |
Chronologie výsledků na Grand Slamu
Čtyřhra
Turnaj | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | 2025 | SR | V–P |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Australian Open | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | A | 2. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | Vítěz | 1. kolo | 2. kolo | ČF | 2. kolo | SF | 3. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 1 / 18 | 23–17 |
French Open | A | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 3. kolo | 3. kolo | ČF | 2. kolo | 1. kolo | ČF | 3. kolo | 2. kolo | 3. kolo | 2. kolo | 0 / 18 | 21–18 | |
Wimbledon | 1. kolo | 3. kolo | 3. kolo | 1. kolo | 1. kolo | 2. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 3. kolo | F | ČF | 2. kolo | ČF | 1. kolo | NH | 2. kolo | 3. kolo | ČF | 1. kolo | 0 / 18 | 26–18 | |
US Open | A | 2. kolo | 1. kolo | A | A | 1. kolo | 1. kolo | ČF | 1. kolo | F | Vítěz | ČF | ČF | SF | ČF | F | 2. kolo | 2. kolo | 1. kolo | 1 / 16 | 34–15 | |
výhry–prohry | 0–1 | 3–4 | 2–4 | 0–3 | 0–2 | 3–4 | 1–4 | 4–4 | 5–4 | 14–4 | 17–2 | 7–4 | 8–4 | 7–4 | 6–3 | 12–4 | 5–4 | 7–4 | 1–4 | 1–1 | 2 / 70 | 104–68 |
Legenda | |||
---|---|---|---|
SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným | W–L V–P | výhry–prohry |
NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2005 | 2006 |
Pořadí | 923. | ▼ 1098. |
Čtyřhra
Rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
Pořadí | 1197. | ▲ 937. | ▲ 288. | ▲ 77. | ▲ 32. | ▲ 28. | ▼ 105. | ▲ 57. | ▲ 35. | ▼ 77. | ▲ 30. | ▼ 42. | ▲ 7. | ▲ 4. | ▼ 9. | ▲ 7. | ▼ 23. | ▼ 24. | ▲ 19. | ▼ 36. | ▲ 16. | ▼ 27. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jamie Murray na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Jamie Murray na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 27. února 2023
- ↑ ATP Staff. Jamie Murray Will Make British Tennis History. ATP [online]. 2016-03-28 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online.
- ↑ pva. Wimbledonskou čtyřhru vyhráli Rojer s Tecauem. TenisPortal.cz [online]. 2015-07-11 [cit. 2015-09-12]. Dostupné online.
- ↑ POKORNÝ, Petr. Herbert s Mahutem dobyli čtyřhru na US Open a slaví první grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2015-09-12 [cit. 2015-09-13]. Dostupné online.
- ↑ GBR d. NED 4-1 in GBR [online]. Davis Cup [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Získá Andy Murray pro Británii »Salátovou mísu«?. Haló Noviny [online]. 2015-11-26 [cit. 2015-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08.
- ↑ Jamie Murray na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2024
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jamie Murray na Wikimedia Commons
- Jamie Murray na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jamie Murray na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jamie Murray na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Jamie Murray v databázi Olympedia (anglicky)
- Jamie Murray na X (dříve Twitteru)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).