Janáčkovo nábřeží
| |||
---|---|---|---|
Pohled na část Janáčkova nábřeží z Jiráskova mostu. | |||
Umístění | |||
Stát | Česko | ||
Město | Praha | ||
Městská část | Praha 5 | ||
Čtvrť | Smíchov, Malá Strana | ||
Poloha | 50°4′36,11″ s. š., 14°24′30,36″ v. d. | ||
Začíná na | Palackého most | ||
Končí na | most Legií | ||
Historie | |||
Datum vzniku | 1875 - 1910 | ||
Starší názvy | Ferdinandovo nábřeží, Nábřežní ulice, nábřeží Legií, Pekařovo nábřeží | ||
Další údaje | |||
Délka | asi 970 m | ||
PSČ | 150 00 | ||
Kód ulice | 449393 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Janáčkovo nábřeží, které se nachází na Smíchově a částečně na Malé Straně, přitom na území Prahy 5, vede podél levého břehu Vltavy od Palackého mostu kolem Jiráskova mostu k mostu Legií. Nazváno je podle světoznámého českého hudebního skladatele Leoše Janáčka (1854–1928). Podél nábřeží je zdymadlo Smíchov a Dětský ostrov.
Historie a názvy
Severní část se od 80. let 19. století nazývala "Ferdinandovo nábřeží" podle císaře Ferdinanda V. Habsburského, zvaného „Dobrotivý“, který v roce 1838 povýšil Smíchov na předměstí. Druhá jižní část se dříve jmenovala "Nábřežní ulice". Od roku 1919 do roku 1940 neslo název "nábřeží Legií", v letech 1940–1945 "Pekařovo nábřeží", po válce se vrátilo k názvu "nábřeží Legií" a roku 1961 získalo současný název "Janáčkovo nábřeží".[1]
Vlastní výstavba smíchovského nábřeží, která vtiskla oblasti nejen v okolí Vltavy současnou podobu, byla plánována již od šedesátých let 19. stol. Obě části dostaly ochrannou nábřežní zeď, severní část v roce 1874, jižní část se stavěla od roku 1903.[2] Kromě povodňové ochrany byla dalším důvodem vzniku nové zástavby také spekulace s pozemky po zániku pražského opevnění v 70. letech 19. století.
Impuls vydala „Banka pro stavby a nemovitosti v okolí pražském“, která zde zakoupila část soukromých i městských pozemků pod hradbami. Ty pak rozparcelovala a vymohla si od tehdejšího Ministerstva vojenství, které si nadále udrželo zmiňovanou výsadu povolovat, souhlas ke stavbě nábřežní zdi. Ta nakonec byla postavena v roce 1874 a krátce poté započala výstavba nových domů. První fáze novodobé domovní výstavby probíhala mezi Újezdem a tehdejší Jakubskou dnes ulicí Pavla Švandy ze Semčic, a to od roku 1875 do roku 1894. Celkem se jednalo o 18 nových domů. Druhá etapa pokračovala po výstavbě jižní nábřežní zdi od ulice Pavla Švandy ze Semčic směrem k Palackému mostu, a to od roku 1903 do roku 1910 a zahrnovala 15 domů. Zároveň došlo k rozdělení na dolní neobydlenou část, která nese původní název „Nábřežní ulice“, a vyvýšenou horní obytnou část, jakožto pokračování ulice „Janáčkovo nábřeží“. Celkem tak bylo na celém tehdejším Ferdinandově nábřeží na přelomu 19. a 20. století postaveno 33 architektonicky zajímavých bytových domů, rozdělených příčnými ulicemi do 9 bloků. Krátce před dokončením první etapy popisuje ve své monografii Josef Böhm lokalitu takto: „Nábřeží císaře Ferdinanda, pojmenované tak na věčnou památku císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého, velkého dobrodince Smíchova, vede hned od řetězového mostu pražského při samé Vltavě tímtéž směrem co pevnější dvě ulic až ku příční ulici Jakubské. Jeho, již až k ostrovní ulici dostavěná řada vesměs třípatrových velkolepých domů s nádhernými průčelími slouží Smíchovu k nemalé okrase a chloubě. Podél domů jsou vyvýšené chodníky buď z mosaiku, buď z cementu a asfaltu, kdežto podél nábřežní zdi vede pískový chodník oddělený agátovým stromořadím od střední, r. 1881 makadamované (ve více vrstvách štětované a štěrkované) části pro jízdu. Jsouc proti povodni v téže výšce jako řetězový most založeno, poskytuje nábřeží rozkošný pohled na protější ostrovy střelecký, žofínský a židovský s jich vysokým a košatým stromovím, na nádherné divadlo národní. Netřeba pochybovati, že pro tuto příjemnou polohu svou dojde i v části mezi Ostrovní a Jakubskou ulicí brzkého dostavení.“ [3]
V malostranské části Prahy 5 nedaleko mostu Legií jsou všechny domy postaveny v historizujícím stylu novorenesance a mají řadu společných znaků, ačkoliv každý dům stavěl jiný architekt. Další skupinu je možné najít v okolí Jiráskova mostu. Ty jsou vystavěny v pozdně secesním stylu[4] a podílel se na nich například architekt Josef Schulz. Z tohoto důvodu se celá tato lokalita, jako jediná z celého Smíchova, v roce 1971 stala společně s historickým centrem Prahy součástí Pražské památkové rezervace.
Postupně zanikaly dřívější průmyslové podniky a zbytky zahrad, došlo k propojení obou částí do jednoho celku. Po dokončení výstavby Jiráskova mostu v roce 1933, získala celá oblast podobu, která se víceméně uchovala až do současnosti. Původní plány navrhovaly vyústění Jiráskova mostu ze severní strany Malostranské věže blíže k Újezdu, v místech protější Myslíkovy ulice a jižní strany Dětského ostrova. Na smíchovské straně jsou dodnes vidět mostní opěry, které nikdy nebyly použity. Samotné stavbě mostu na stávajícím místě smíchovské strany bránil v té době již od zbylé zahrady odříznutý barokní Dienzenhoferův pavilon[5] v Diezenhoferových sadech. Nejdříve se rozhodlo o tom, že se posune o 110 m proti proudu řeky, ale nakonec došlo k jeho úplného zbourání, protože se nenašla žádná pojišťovna, která by v případě neúspěšnosti přesunu uhradila vzniklé škody.
V roce 1946 schválil Ústřední národní výbor hl. m. Prahy[6] úpravu katastrálních hranic a přiřazení části území Smíchova od ulice Petřínská až po Vítěznou nově na území Malé Strany, přestože se stále jedná o území MČ Prahy 5. Současně došlo ke změně celkem sedmi čísel popisných u domů, které se na Malé Straně nově ocitly. V tomto prostoru se původně nacházely hradby opevnění Prahy a nově vzniklý prostor se později po rozšíření Prahy v průběhu let „přeléval“ mezi Malou Stranou a Smíchovem i jednotlivými městskými částmi.
Budovy, firmy a instituce
S nábřežím je spojeno také několik vzdělávacích a volnočasových institucí. V roce 1950 byl sedmipokojový byt zemřelé mecenášky a sběratelky Hermíny Srbové (čp. 479), částečně propojený se sousedním domem v Malátově ulici, předělán na Mateřskou školku, která sloužila celých padesát let, až do roku 2000.
Výhody lokality využívalo také několik sportovních oddílů. Území sousedního Dětského ostrova na přelomu 19. a 20. století používal jako cvičiště „Český klub velocipedistů“, nejstarší cyklistický klub na území Rakousko-Uherska a zároveň první sportovní klub v Čechách. Založili ho bratři Kohoutové, jejich otec byl totiž továrník a bicykl tenkrát okopíroval od anglikánského faráře, který k rodině Kohoutů přijel na návštěvu. V roce 1930 se do dnešního sídla u tenkrát ještě nedostavěného Jiráskova mostu z Podolí přestěhoval Veslařský oddíl Slavia Praha[7]. Po dostavbě mostu se loděnice usídlila v břehovém pilíři Jiráskova mostu. Po zbourání původního „domečku“ získal novou moderní budovu postavenou na jeho místě v roce 1999.
Na Janáčkově nábřeží čp. 1211/11 se od sedmdesátých let do roku 1996 scházela „Celopražská organizace neslyšících“. Po roce 1989 se přejmenovala na Pražský spolek neslyšících[8], stejně jako zněl její historický název. Jednou z protagonistek je bývalá předsedkyně spolku je Olga Masníková (*1931)[9], která je sama neslyšící a pro neslyšící pracovala velkou část svého života.
Dva domy na celém nábřeží jsou v současné době alespoň částečně zpřístupněny veřejnosti, protože se v nich stále odehrává spolková činnost. Od roku 1999 provozuje v domě čp. 475/47 svoje aktivity Výtvarný spolek Hruška[10]. Jeho zakladatelkou je akademická malířka Helena Slavíková Hrušková (1924–2023). Až do konce svého života stále tvořila a věnovala se vyučování. V roce 2018 získala titul Čestné občanky Prahy 5[11] za celoživotní přínos hlavně ve výuce dětí a mládeže. Výtvarným spolkem Hruška prošlo několik generací dětí.
Ve stejném domě od roku 1980 až do roku 1998 se v přízemí domu scházel Klub železničních modelářů, zaměřující se na kolejiště typ H0.
Na Janáčkově nábřeží se od roku 2003 scházejí skautské oddíly ze střediska Blaník[12]. Nejdříve měly klubovnu v domě čp. 475/47, od roku 2015 využívají zázemí domu čp. 479/37.
V Malostranské vodárenské věži ve 30. a 40. letech 20. stol. našla prostory pro svoji klubovnu skautská Foglarova Dvojka. S nástupem nacistů bylo skautské hnutí zakázáno a poslední oddílová schůzka se uskutečnila v říjnu 1940. Gestapo nechalo ve věži zapečetit všechen oddílový majetek. Foglar se do zapečetěné věže za pomoci několika starších chlapců z oddílu "vloupal", a odnesl odtud cenné oddílové kroniky. Tento poměrně nebezpečný čin později Jaroslav Foglar popsal ve svých pamětech Život v poklusu, a také v románovém zpracování – v druhém dílu Hochů od Bobří řeky s názvem Strach nad Bobří řekou. Ve věži pak po válce sídlil do osmdesátých let vodácký oddíl. V roce 2012 se klubovně a okolnostem zajištění kronik věnoval týdeník Z metropole, jehož průvodcem byl dlouholetý člen oddílu Jiří Navrátil.[13] Televizní kamery zde zachytily interiér jinak veřejnosti nepřístupné věže.
Na adrese Janáčkovo nábřeží 2 funguje proslulý hudební klub a bar Jazz Dock - Jazz & Blues Bar & Café na . Byl založen v roce 2009 na místě bývalé rybárny půl metru nad hladinou Vltavy v předpolí Dětského ostrova. Kromě jazzových koncertů se zde pořádají také pravidelná představení pro děti.
Významní obyvatelé
Přehled osobností, které na Janáčkově nábřeží žily v různých obdobích jeho existence (řazeny vzestupně podle čp. s uvedením současného i původního). Na konci řádku doba pobytu.
126/1 (454/2)
- Anka Čekanová (1905–1965), tanečnice, pedagožka.[1] (1930–1950)
- Josef Srb Debrnov (1836–1904), spisovatel.[2] (1899–1904)
- Josef Fanta (1856–1954), architekt.[3] (1891–1903)
- Julie Fantová (1858–1908), mecenáška, sufražetka a feministka.[4] (1891–1903)
- Vladimír Viktor Havlíček (1909–1941), pilot RCAF.[5] (1915–1930)
- Jindřich Jechental (1842–1899), podnikatel a stavitel.[6] (1878–1881)
- Otakar Kukula (1867–1925), chirurg, vysokoškolský učitel, lékař, pedagog a patolog, rektor Univerzity Karlovy.[7] (1915–1925)
- Otakar Petřík (1877–1955), advokát, prezident AC Sparta Praha a místopředseda Československého olympijského výboru.[8] (1915–1955)
- Emanuel Viktor Voska (1875–1960), představitel prvního i druhého československého odboje a za první světové války agent tajné služby Spojených států amerických.[9] (1945–1946)
133/61 (480/3)
- Leopold Mareš (1859–1957), zemský rada na Smíchově, autor článků o turistice a alpinismu.[10] (1889–?)
138/59 (453/4)
- Alois Elhenický (1844–1915), starosta Smíchova.[11] (1885–1899)
- Milada Paulová (1891–1970), profesorka dějin slovanských národů a byzantologie.[12] (1937–1970)
- Josef Pekař (1870–1937), historik.[13] (1935–1937)
- Jan Svoboda (1900–1943), právník, náčelník smíchovského Sokola, člen odboje.[14] (1909 –1942), před tím bydlel v čp. 477/41 (1907–1909)
139/57 (452/5)
140/55 (467/6)
- Anna Honová (1926–2019), odbojářka, nositelka medaile „Za zásluhy o stát“.[16] (1943–1947)
- Emil Lauffer (1837–1909), malíř, pedagog.[17] ) (1880–1891) poté čp. 126/1 (1891–1909)
- Rudolf Krejčí (1860–1928), právník a státní úředník, odborový přednosta zemského správního výboru.[18] (1907–1928)
- Karel Krejčí (1904–1979), literární historik, slavista, syn Rudolfa Krejčího.[19] (1907–1929)
- Julius Eduard Mařák (1832–1899), malíř – krajinář, kreslíř a grafik.[20] (1888–1899)
- Josef Václav Myslbek (1848–1922), představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství.[21] (1890–1902)
- Růžena Pokorná (1864–1951), malířka, dcera Marie a Karla Purkyně.[22] (1914–1951)
- Jindříška Slavínská (1843–1908), herečka Národního divadla.[23] (1887–1908), před tím bydlela v čp. 479/37 (1886–1887)
157/53 (468/7)
- Karel Handzel (1885–1948), novinář, spisovatel a překladatel. (1929–1940)
- Zikmund Konečný (1897–1987), srbský, francouzský a československý legionář, diplomat, vrchní ředitel Živnostenské banky.[24] (1938–1950)
- Bohuslav Leopold (1888–1956), houslista, kapelník, hudební skladatel a aranžér.
- Bohumil Vacek (1871–1965), ředitel Státního zdravotního úřadu v Praze.[25]
- Josef Zítek (1832–1909), architekt, autor původního projektu Národního divadla.[26] (1882–1909)
39/51 (447/8)
- Adolf Maixner (1877–1957), chirurg, gynekolog, osobní lékař prezidentů republiky v letech 1921 - 1945.[27] (1935–1957)
- František Adolf Šubert (1849–1915), dramatik, prozaik a divadelní historik.[28] (1911–1915)
- Emanuel Žák (1863–1943), papežský komoří, arcibiskupský notář, pedagog, divadelní kritik.[29] (1913–1943)
471/49 (471/9)
- Jiří Frejka (1904–1952), režisér, divadelní teoretik a pedagog.[30] [31] (1935–1942)
- Ivan Medek (1925–2010), novinář, muzikolog, hudební publicista, hradní kancléř, teoretik a kritik.[32] (1940–1978)
- Mikuláš Medek (1926–1974), malíř.[33] (1940–1974)
- Emila Medková (1928–1985), fotografka, umělkyně.[34] (1951–1974)
475/47 (475/10)
- Viktor von Latscher (1844–1928), generálmajor.[35]
- Ella Modřická (*1854), klavírní virtuoska.[36]
474/45 (474/11)
476/43 (476/12)
- Karel Weis (1862–1944), hudební skladatel a sběratel lidových písní.[37] (1904–1944)
477/41 (477/13)
- Viktor Barvitius (1834–1902), malíř, představitel moderního realismu a počátků impresionismu, teoretik umění.[38] (1885–1902)
- Mojmír Vaněk (1911–1992), historik umění, muzikolog, osobní tajemník prezidenta Edvarda Beneše, politický vězeň komunistického režimu. [39] (1960-1969)
478/39 (478/14)
- Jaroslav Goll (1846–1929), historik, pedagog, diplomat, básník, spisovatel a překladatel.[40] (1882–1916), poté čp. 477/13 (1916–1922). [41]
- Angelika Hanauerová (1943–1919), režisérka, signatářka Charty 77.[42]
- Zdeňka Marie Havránková (1879–1954), místopředsedkyně Golfového svazu ČSR, mecenáška, oběť komunistického režimu.[43] (1926–1954)
- Eduard Hofman (1914–1987), tvůrce animovaných filmů zejména pro děti. (? –1987)
- Gustav Meyrink (1868–1932), spisovatel.[44] (1893–1902)
479/37 (479/15)
- František Dastich (1895–1964), generál, diplomat.[45] (1945–1949)
- Jan Eisner (1885–1967), archeolog, profesor University Karlovy. (1948–1967)
- Alfons Gabriel (1894–1975), rakouský geograf a cestovatel.[46] (1895–1903)
- Aloisie Halaburtová (1888–1965) akademická malířka, učitelka a ilustrátorka.[47] (1908–1923)
- Paul Nettl (1889–1972), americký muzikolog a vysokoškolský pedagog.[48] (1920–1927)
- Jan Picek (1921–2007), spisovatel, legionář bojů o Tobruk a Dunkerque.[49] (1945–1969)
- Maxmilián Pirner (1854–1924), malíř, rektor Akademie výtvarných umění.[50] (1895–1924)
- Heinrich Rietsch (1860–1927), hudební vědec a skladatel, profesor hudební vědy na Německé univerzitě.[51] (1913–1927), před tím v čp. 1112/17 (1910-1913) [52]
- Hermína Srbová (1866–1950), majitelka realit a sběratelka umění.[53] (1889–1950)
- Růžena Svobodová (1868–1920), spisovatelka.[54] (1892–1894)
91/35 (91/16)
- Jan Zeyer (1847–1903), architekt a stavitel tvořící ve stylu novorenesance.[55] (1891–1903)
713/33 (713/17)
- František Xaver Hodáč (1883–1943), politik a poslanec, publicista.[56] (1928–1943)
- Ivan Hodáč (1910–1993), automobilový závodník, důstojník československé armády, syn F. X. Hodače.[57] (1928–1975) pak bydlel v čp. 136/61 (1975–1993)
- Nataša Gollová (1912–1988), filmová, televizní a divadelní herečka, dcera F. X. Hodače.[58] (1928–1938) (1938–1947) (1950–1971)
- Karel Konstantin (1903–1961), režisér, ředitel Janáčkova divadla.[59] (1950–1961)
729/31 (729/18)
- Josef Hynie (1900–1989), lékař, zakladatel české sexuologické školy, přednosta Sexuologického ústavu v Praze.[60] (1935–1980), před tím (1930–1935) v čp. 1114/19 [61]
- Kamil Krofta (1876–1945), historik, diplomat a politik.[62] (1905–1936)
1072/29 (1072/19)
- Jan Bartoš (1932–2014), divadelní a filmový herec a režisér.[63] (1969–2014)
- Otakar Novák (1905–1984), literární historik, romanista, vysokoškolský profesor a překladatel z francouzštiny.[64] (1948–1984)
- Oldřich Pecl (1903–1950), právník, podnikatel, člen protikomunistické opozice a oběť justiční vraždy.[65] (1936–1944)
- Jaroslav Werstadt (1888–1970), historik, publicista a odbojář.[66] (1945–1970)
1075/27 (1075/20)
- Imrich Karvaš (1903–1981), ekonom a politik.[67]
- Emanuel Poche (1903–1987), historik umění, předseda Klubu Za starou Prahu.[68] (1940–1987) před tím čp. 1072/29 [69] (1905–1908)
1076/25 (1076/21)
- Václav Švambera (1866–1939), geograf a hydrolog, ředitel Geografického ústavu a děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.[70] (1905–1910)
1101/23 (1101/22)
- Josef Abrhám (1939–2022), divadelní, filmový a televizní herec.[71] (1959–1999)
- Leopolda Dostalová (1879–1972), herečka, dlouholetá členka hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze.[72] (1919–1972)
- Hana Dostalová (1890–1981), malířka, ilustrátorka, textilní a sklářská návrhářka.[73] (1912–?), před tím v čp. 1076/25 [74] (1908–1912)
- Karel Dostal (1884–1966), divadelní režisér a herec.[75] (1912–1919), před tím v čp. 1076/25 [76] (1908–1912)
- Emil Pollert (1877–1935), operní pěvec a herec.[77] (1912–1924)
- Jiří Rulf (1947–2007), básník, prozaik, literární kritik a publicista.[78] (1947–1999)
- Libuše Šafránková (1953–2021), filmová, televizní a divadelní herečka.[79] (1976–1999)
1055/21 (1055/23)
- Zdeněk Nejedlý (1878–1962), ministr školství, literární a hudební historik, muzikolog a vysokoškolský pedagog.[80] (1945–1962)
1114/19 (1114/24)
- Zdeněk Chalabala (1899–1962), dramatik, hudební pedagog a publicista, dirigent opery Národního divadla.[81] (1937–1963)
- Zdenka Zabylová (1903–1983), primabalerína Národního divadla.[82] (1937–1983)
1112/17 (1112/25)
- August Miřička (1863–1946), právník, profesor trestního práva a trestního řízení na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[83] (1912–1943)
- Josef Velflík (1867–1943), plzeňský a pražský architekt, pedagog.[84] (1905–1943)
1115/15 (1115/26)
- Lubomír Lipský (1923–2015), herec a komik.[85] (1951–1953)
1153/13 (1153/27)
- Karel Brejška (1889–1972), právník, diplomat, pracovník Ministerstva zahraničí, exulant.[86] (1941–1958)
- Zdenko Vaněk (1924–2015), mikrobiolog, vedoucí oddělení biogenese v Mikrobiologickém ústavu Československé akademie věd. (1935–2015)
1211/11 (1211/28)
- Karel Veselý (1921–2011), válečný veterán a hrdina bojů u Dunkerque, pedagog.[87] (1950–2011)
84/9 (84/29)
- Alois Dyk (1881–1971), nakladatel, ředitelský rada a spoluzakladatel sdružení výtvarníků Artěl.[88] (1909–1912)
- Arnošt Dvořák (1881–1933), dramatik a režisér.[89] (1919–1930)
- Ernst Feigl (1887–1957), divadelní dramatik.(1920–1922)
86/7 (86/30)
- Ladislav Čapek (1876–1954), architekt, stavitel, člen zakladatelské generace Církve československé husitské.[90] (1909–1912)
- Jiří Červený (1887–1962), kabaretiér, humorista, spisovatel a hudební skladatel.[91] (1925–1934)
- Soňa Červená (1925–2023), operní pěvkyně, držitelka Ceny Thálie 2004.[92][93] (1925–1934)
- Andrej Gjurič (1938–2015), spisovatel, psycholog, politik a poslanec.[94] (1938–1979)
- Bohumil Gregor (1926–2005), dirigent.[95] (1953–2005)
- Jan Jína (1890–1962), prvorepublikový politik a diplomat.[96] (1912–1950)
- Růžena Vacková (1901–1982), teoretička a historička umění, divadelní kritička a pedagožka, archeoložka.[97] (1967–1982)
- Václav Vaněk (1888–1942), náměstek ředitele Národní banky Československé, popraven během heydrichiády.[98] (1934–1942)
- Ludmila Vaňková (1927–2022), prozaička a autorka románů zejména s historickou tematikou.[99] (1934–1955)
- Josef Wenig (1885–1939), malíř, ilustrátor, jevištní výtvarník.[100], [101] (1912–1939)
85/5 (85/31)
- Jan Knobloch (1900–1997), vedoucí katedry chirurgie na lékařské fakultě UK v Praze.[102] (1925–1997)
- Ludvík Kuba (1863–1956), spisovatel a malíř, zakladatel slovanské hudební folkloristiky.[103] (1911–1915)
- Oldřich Albín Nový (1899–1983), herec, režisér, scenárista, dramaturg, zpěvák, divadelní ředitel a pedagog.[104] (1939–1964)
- Adolf Wenig ml. (1912–1980), akademický malíř, jevištní a kostýmní výtvarník. (?–1980)
885/3 (885/32)
- Bohumil Pour (1905–1982), redaktor zeměměřičských časopisů, učitel, generální tajemník inženýrské komory.[105] (?–1982)
- Vilém Rotnágl (1902–1990), právník, magistrátní rada, vězeň nacismu.[106]
Povodně
Smíchov a území dnešního Janáčkova nábřeží povodně sužovaly po staletí. V průběhu 19. století kvůli výstavbě a související hustotě osídlení dochází k obratu. „Bylť to rok 1845, když Vltava následkem kruté a dlouhé zimy po prudkém tání a vícedenních deštích v měsíci březnu neobyčejně se rozvodnila a potom dne 24. března největší posud známou povodeň způsobila, zaplavivši továrnu Kohoutovu, oba mlýny, továrnu na porculán, továrny Porgesů a Příbrama a více jiných budov, což se v míře poněkud menší též r. 1862 opakovalo. Roku 1847 protrhla se nad Smíchovem a jeho západním okolím černá mračna, a valila se údolím potoka motolského ohromná spousta vody, vysoká v některých místech až na dva sáhy, čímž mnozí na svém majetku velikou zkázu a ztrátu utrpěli, ano i několik lidí blíže usedlosti Kailové čp. 20 ve vlnách utonulo. Roku 1871 následkem neslýchaných průtrží mračen, kterýmiž dne 25. května skoro celé západní Čechy postiženy byly, přivalilo se řečištěm Berounky do Vltavy takové nevídané množství vody a s takovou prudkostí, že řeka Vltava, tekoucí toho času v obyčejné míře své, již v noci ku dni 26. května úžasně stoupati počala a z rána konečně téměř výšku povodní z r. 1845 a 1862 dosáhla, tak že níže ležící část Smíchova pojednou zaplavena byla, a její obyvatelé sebe a svůj majetek sotva zachrániti mohli.“ [3]
Další zkázonosné povodně se Smíchovem prohnaly v roce 1871 a 1875. Uspíšily tak regulaci celého nábřeží s cílem zabránit opakovaným katastrofám. Ani ta však nezabránila dalším škodám, které vznikly v důsledku několika povodní v roce 1890, 1940 a nakonec té nejrozsáhlejší „tisícileté“ povodně v roce 2002. 14. srpna 2002 dosáhla v Praze svého vrcholu, celkem trvala 12 dní a zasáhla 5,8 procenta rozlohy města, na Smíchově pak i část Janáčkovo nábřeží. Pod vodou se ocitl také celý Dětský ostrov. Bohužel v té době na smíchovském nábřeží ještě neexistovala žádná protipovodňová ochrana. Ovšem už samotné vyvýšené nábřeží zdejší oblast uchránilo před mnohem horší katastrofou. Přesto se místní obyvatelé museli na několik dní, než voda opadla, evakuovat.
Poslední povodeň v roce 2013 na nábřeží už sice nevystoupila, ale zasáhla znovu celý Dětský ostrov a také budovu Jazz Docku.
Soužití Čechů a Němců
Soužití českých a německých obyvatel na Janáčkově nábřeží, tehdy Ferdinandově nábřeží, nebylo konfliktní. Češi si běžně pronajímali byty u německých vlastníků a obráceně. „Podle historika G. B. Cohena byla separace Čechů a Němců značná především ve veřejných záležitostech, které byly doménou organizovaných skupin, avšak v soukromé sféře, jakou je obživa, konzumace zboží a služeb, a v rodinném životě, se německy i česky mluvící Pražané nemohli nemísit.“[14]
K relativně harmonickému soužití přispěla také skutečnost, že obyvatelé této lokality většinou patřili ke společenské, kulturní, politické i podnikatelské elitě. Současně není prokázáno, že by někdo z osobností zde uvedených, se vůči občanům jiné národnosti negativně vyjadřoval. Naopak ve své profesi spolu běžně spolupracovali.
Při sčítání obyvatelstva se na celém Smíchově se v roce 1921 přihlásilo k německé národnosti 3 410 osob, což se rovná 6 % z celkového počtu 56 249 jeho obyvatel. Ti ze Smíchova zároveň žili převážně v oblasti ohraničené současnou ulicí Štefánikova a právě Janáčkovým nábřežím.[15] Od posledního sčítání obyvatelstva v roce 1910 se celkový poměr pravděpodobně příliš nezměnil. Podle dobových údajů v sedmi vybraných domech bydleli v roce 1910 podle údajů ze sčítání lidu obyvatelé těchto národností:
- V domě Janáčkovo nábřeží čp. 454/2 (v současnosti 126/1) žilo v roce 1910 celkem třicet osm obyvatel v pěti bytových jednotkách, z toho osm obyvatel, kteří se hlásili k německé národnosti.
- V domě Janáčkovo nábřeží čp. 467/6 (140/55) žilo ve stejném roce celkem třicet šest obyvatel v deseti domácnostech, (např. v roce 1910 Karel Krejčí) z toho tři osoby německé národnosti, (např. Emil Laufer).
- V sousedním domě Janáčkovo nábřeží čp. 468/7 (157/53) žilo celkem dvacet osm obyvatel v šesti domácnostech, (např. Josef Zítek), z toho dvě osoby německé národnosti.
- V domě čp. 477/13 (477/41) bylo ke stejnému, výše uvedenému datu, zapsáno sedmdesát přítomných osob, z toho patnáct osob německé národnosti, z nich dva se hlásili k židovskému náboženství, celkem v osmnácti domácnostech.
- V domě čp. 478/14 (478/39) bylo zapsáno osmdesát pět přítomných osob, (např. Jaroslav Goll) z nichž bylo pět německé národnosti, v celkových jednadvaceti domácnostech.
- V domě čp. 479/15 (479/37) bydlelo ve třinácti domácnostech celkem třicet šest obyvatel české národnosti, (např. Maxmilián Pirner) a patnáct obyvatel národnosti německé, (např. Hermína Srbová). Jedna rodina byla navíc jazykově smíšená.
- V domě čp. 729/18 (729/31) žilo padesát dva osob, (např. Kamil Krofta) z nichž se devatenáct hlásilo k německé národnosti, v celkových patnácti domácnostech.
Dohromady v sedmi prozkoumaných domech z celkových osmnácti žilo v roce 1910 v osmdesáti osmi domácnostech 374 obyvatel, z toho 67 obyvatel německé národnosti, tzn. zhruba každý pátý obyvatel, oproti 6 % v rámci celého Smíchova. To potvrzuje údaj ohledně vyšší koncentrace Němců na tomto území. V každém z uvedených domů žili tedy společně jak čeští, tak i němečtí sousedé, jejichž celkový poměr se v průběhu let mohl měnit. Je pravděpodobné, že bychom k obdobnému poměru dospěli i kdybychom realizovali podrobný průzkum všech obyvatel celého nábřeží.
Pokud porovnáme samotnou národnost všech majitelů jednotlivých domů od jejich výstavby do konce 19. století, vyjde naprosto shodný národnostní poměr. V roce 1891 jednotlivé domy od mostu Legií až po ulici Pavla Švandy (dříve Jakubská) vlastnilo dvanáct majitelů české národnosti a stejně tak dvanáct národnosti německé.[16]
Újezd – Petřínská
- 454/2 (126/1) Penzijní fond Pražsko-Duchcovské dráhy, před tím Josef Jechenthal CZ, stavitel.
- 480/3 (133/61) Růžena (*1865) a Leopold (*1859) Marešovi CZ zemský rada Smíchov, před tím Jindřich a Josefa Jechenthalovi CZ.
- 453/4 (138/59) Marie Lichtnerová z Elbenthalu, rozená Zástěrová (1836–1890) CZ, zakladatelka nadace pro orlické chudé, před tím Řebíček.
- 452/5 (139/57) Antonín Richard Steinhilber (1840–1896) D, továrník na výrobu rukavic.
- 467/6 (140/55) Alois Filcík (1843–1923) CZ architekt.
- 468/7 (157/53) Klemens Magniet (1825–1899) D, inspektor a přednosta státních drah, před tím švagr Johann Rössler D.
- 447/8 (39/51) Josef Porges von Portheim (1817–1904) D, továrník, před tím Josef Malina, CZ stavitel
Petřínská – Vodní
- 471/9 (471/49) Kristián (1839–1918) a Marie roz. Steinhliberová (*1842) Turnwaldovi D, majitelé továrny na výrobu rukavic.
- 474/11 a 475/10 (474/45 a 475/47) Josef (1841–1904) a Marie (*1851) Písečtí z Kranichsfeldu CZ, majitelé cihelny.
- 476/12 (476/43) Eduard Porges z Portheimu (1826-1907) D, továrník, ředitel Kartounky na Smíchově.
- 477/13 (477/ 41) Vilma Wagnerová D, před tím Maria a Johann Schücker D.
Vodní – Malátova
- 478/14 (478/39) Josef a Aloisie (*1835) Pistoriusovi D, před tím Marie Bohumila Elhenická (*1849). CZ, manželka starosty Aloise (1844–1915) CZ.
- 479/15 (479/37) Alois Totzer (1841–1916) D, prodejce realit.
Malátova – Pavla Švandy
- 91/16 (91/35) Jan Zeyer (1847–1903) CZ. Dům jako stavitel záhy převedl na Betty Weinzettel D.
- 713/17 (713/33) Alois Maas (*1849) CZ stavební podnikatel.
- 729/18 (729/31) Jan Zeyer (1847–1903) CZ. Také tento dům jako stavitel převedl na Franze Waldeka von Waldried (1833–1912) CZ, spoluvlastník strojíren, uhelných dolů a cukrovarů.
Postupná dominance Čechů v průběhu 20. století, která započala po vzniku 1. republiky a vyvrcholila po 2. světové válce, nakonec vedla k upozadění celé řady osobností německé národnosti a v širším povědomí k jejich naprosté marginalizaci. To se projevuje také v nedostatku pramenů, v důsledku čehož pak v absenci publikačního materiálu. Proto je mezi uváděnými osobnostmi tak málo obyvatel německé národnosti, než by odpovídalo poměru uváděných národností.
Židovští obyvatelé
V březnu 1939 začala okupační správa začala vydávat nařízení sloužící k znepříjemnění podmínek židovské menšině a také k větší kontrole jejího pohybu. V květnu 1940 bylo Židům zakázáno vstupovat a setrvávat ve veřejných parcích, sadech, zahradách a na hřištích[17]. V oblasti nábřeží se zákaz týkal Dienzenhoferových sadů a také tehdejšího Židovského, dnes Dětského ostrova.
O rok později 29. července 1941 byl vydán zákaz vstupu a prodlévání Židů na obou březích Vltavy[18] v úseku mezi železničním mostem na Smíchově a Hlávkovým mostem pod pokutou až 5 000 Kč nebo až čtrnácti denního vězení. Mnozí židovští obyvatelé v té době stále na tehdejším Pekařově nábřeží bydleli. V několika dalších etapách následovalo odevzdání a vyvlastňování movitého i nemovitého majetku, a nakonec i nucené opuštění domů a bytů. O několik měsíců později v říjnu a listopadu 1941 většina z nich byla nucena nastoupit do transportů.[19] mířících do lodžského ghetta. Správu domů převzal Vystěhovalecký fond pro Čechy a Moravu. Ostatní Židé zde směli nadále bydlet, ovšem pouze do nástupu do dalších transportů, většinou s mezizastávkou v Terezíně.
Některým se podařilo včas emigrovat. Veškerý majetek deportovaných i uprchlých Židů propadl ve prospěch Říše.
Obyvatelé Janáčkova nábřeží (v době okupace Pekařova nábřeží s uvedením původního č.e. a současného č.p.), kteří se stali obětmi holocaustu:
Pekařovo nábř. 5 (139/57)
- Zuzana Althoffová (*14. 4. 1927) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/74732
- Jiří Calman (*10. 5. 1895) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/80224
- Irma Calmanová (*15. 10. 1903) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/80223
Pekařovo nábř. 7 (157/53)
- Ella Párová (*15. 5. 1891) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/112539-ella-parova
Pekařovo nábř. 8 (39/51)
- Adalbert Andres (*23. 8. 1862) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/74837
Pekařovo nábř. 11 (474/45)
- Ilsa Appelová (*24. 2. 1921) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/74903
- Ota Hojtaš (*3. 8. 1898) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/95037
- Petr Hojtaš (*1. 5. 1939) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/95039
- Františka Hojtašová (*25. 8. 1871) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/95026
- Gertruda Hojtašová (*17. 11. 1911) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/95027
- Berta Katzová (*29. 3. 1876) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/97555
- Klementina Riemerová (*11. 10. 1865) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/117937
Pekařovo nábř. 14 (478/39)
- Věra Hana Saidlová (*15. 9. 1910) https://stolpersteinecz.cz/sajdlova-vera-hana-roz-winternitzova/
Pekařovo nábř. 15 (479/37)
- Eduard Bondy (*20. 12. 1926) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/144123
- Františka Bondyová (*4. 6. 1897) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/144130
- Valeria Picková (*6. 8. 1876) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/144648
Podrobný příběh celé rodiny[20]
- Alfred Pick (*25. 7. 1886) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113034
- Františka Picková (*24. 12. 1889) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113254
- Gerta Picková (*24. 4. 1921) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113267
Pekařovo nábř. 21 (1076/25)
- Kurt Sametz (*26. 8. 1921) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/120236
- Vilém Sametz (*4. 11. 1885) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/120238
- Markéta Sametzová (*12. 8. 1895) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/120237
Pekařovo nábř. 26 (1115/15)
- Jiří Popper (*18. 11. 1921) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/115630
Pekařovo nábř. 28 (1211/11)
- Marie Reiserová (*7. 9. 1873) https://www.holocaust.cz/databaze-dokumentu/dokument/352521-reiserova-marie-nezpracovano/
- MUDr. Rudolf Reiser (*22. 12. 1861) https://www.holocaust.cz/databaze-dokumentu/dokument/352520-reiser-rudolf-nezpracovano/
Další zahynulí židovští obyvatelé na Janáčkově nábřeží dříve bydleli, v době okupace žili již na jiné adrese:
Pekařovo nábř. 2 (126/1)
- Egon Freund (*14. 11. 1895) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/140450-egon-freund/
Pekařovo nábř. 15 (479/37)
- Pavel Bondy (*9. 5. 1894) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/78772-pavel-bondy/
- Felix Pick (*30. 1. 1915) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/113225-felix-pick/
- Emilie Blochová (*22. 6. 1862) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/77836-emilie-blochova/
- Ida Ebertová (*16. 3. 1884) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/81399-ida-ebertova/
- Elly Grabová (*6. 8. 1882) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/142243-elly-grabova/
- Ludvík Janowitz (*2. 4. 1883) https://www.holocaust.cz/databaze-obeti/obet/96057-ludvik-janowitz/
Na Janáčkově nábřeží jsou v současnosti položeny v rámci projektu "kamenů zmizelých" Stolpersteine již tři kameny:
- http://stolpersteinecz.cz/katzova-berta/
- http://stolpersteinecz.cz/parova-ella-roz-munzova/
- http://stolpersteinecz.cz/sajdlova-vera-hana-roz-winternitzova/
Uložení dalších šesti kamenů je naplánovaná 19. června 2024 v 9 hod. Za účelem jejich instalace vznikla speciální sbírka: https://www.donio.cz/instalace-kamenu-zmizelych-na-janackove-nabrezi[21]
Galerie
- Podzim na Janáčkově nábřeží
- Zdymadlo u Janáčkova nábřeží od mostu Legií
- Čištění zdymadla u Janáčkova nábřeží
- Sousoší Vltavy u Janáčkova nábřeží
- Most Legií pohledem z Janáčkova nábřeží
- Domy čp. 91 a 479 (zleva) na Janáčkově nábřeží pohledem z Dětského ostrova
- Jiný úhel pohledu na Janáčkovo nábřeží
- Domy čp. 91, 713 a 729 (zprava) na Janáčkově nábřeží
- Muzikanti na Jazz Docku s Měsícem na Janáčkově nábřeží
- Noční Janáčkovo nábřeží od mostu Legií
- Dům čp. 39/51 na Janáčkově nábřeží
- Část jižní části Janáčkova nábřeží
- Janáčkovo nábřeží se silnicí směrem k mostu Legií
- Noční pohled na Janáčkovo nábřeží s katedrálou v pozadí
- Janáčkovo nábřeží s můstkem a lodí na Dětský ostrov
- Chodník u zdymadla na Janáčkově nábřeží
Odkazy
Reference
- ↑ Názvosloví veřejných prostranství Smíchova
- ↑ LIFE, Luxury Prague. Luxusní bydlení jako v pohádce - Janáčkovo nábřeží. www.lp-life.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b Klub přátel starého Smíchova. www.starysmichov.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Klub přátel starého Smíchova. www.starysmichov.cz [online]. [cit. 2024-01-12]. Dostupné online.
- ↑ DIENTZENHOFERŮV PAVILON [online]. 2015-10-12 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ INFO@AION.CZ, AION CS-. 46/1945 Sb. Vládní nařízení o prozatímní organisaci správy hlavního města Prahy. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ vk. vk585.webnode.cz [online]. 2023-04-27 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ PSN |. www.cds-psn.eu [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Olga Masníková (1931). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Domů. Mysite [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Čestní občané a ocenění | MČ Praha 5 [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Vítejte » Středisko Blaník. www.blanik.info [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Hodina z historie Malostranské vodárny - 14. duben 2012 - Z metropole | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě.. Praha: Sefer, 2001. S. 550.
- ↑ Statistická zpráva Hlavního města Prahy, spojených obcí Karlína, Smíchova, Vinohrad, Vršovic a Žižkova a 32 sousedních obcí a osad Velké Prahy za rok 1921.. Praha: Nákladem hlavního města Prahy, 1926. S. 42-43.
- ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Zákaz vstupu Židů do veřejných sadů a zahrad | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Zákaz vstupu a prodlévání Židů na vltavských březích v centru Prahy | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Deportace | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Složili jste se na instalaci kamenů zmizelých na památku obětem holocaustu na Janáčkově nábřeží. Donio [online]. [cit. 2024-02-18]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Janáčkovo nábřeží na Wikimedia Commons
- Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí Bubenče, Holešovic-Buben, Karlína, Smíchova, Kr. Vinohradů a Žižkova, 1891.
- Archiv bezpečnostních složek (po přihlášení)
- Architektura domů na Janáčkově nábřeží, 2007.
- Digitalizované pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914.
- Chytilův adresář hl. města Prahy, 1925.
- Kulturní adresář ČSR, 1936
- Pražský adresář 1937-1938
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920).
- Telefonní seznam pro pražskou místní síť 1952
- Úřední telefonní seznam pro pražskou místní síť, 1950.
- FB stránka zaměřená na lokalitu Janáčkova nábřeží, zejména na její historii.
Literatura
- Schreiberová, Jarmila, Schreiber, Hugo. Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 - příběhy nevšedních životů, 1. díl Praha: Perseus, 2006.
- Schreiberová, Jarmila, Schreiber, Hugo. Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 - příběhy nevšedních životů, 2. díl Praha: Perseus, 2009. Dostupné online po přihlášení.
- Schreiberová, Jarmila, Schreiber, Hugo. Slavné osobnosti v dějinách Prahy 5 - příběhy nevšedních životů, 3. díl Praha: Perseus, 2010. Dostupné online
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Janáčkovo nábřeží s můstkem a lodí na Dětský ostrov
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Jižní část Janáčkova nábřeží včetně základny Veslařského klubu pohledem z Tančícího domu.
Janáčkovo nábřeží na pohlednici z roku 1900, kdy se jmenovalo Ferdinandovo nábřeží směrem od domu čp. 479 (v popředí) k mostu Legií.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Chodník u zdymadla na Janáčkově nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Muzikanti na Jazz Docku s Měsícem na Janáčkově nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Jiný úhel pohledu na Janáčkovo nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Sousoší Vltavy u Janáčkova nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Střední část Janáčkova nábřeží s Jiráskovým mostem pohledem z Tančícího domu.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Petržílkovská vodárenská věž.na Janáčkově nábřeží.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Domy čp. 91 a 479 (zleva) na Janáčkově nábřeží pohledem z Dětského ostrova
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Most Legií pohledem z Janáčkova nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Dům čp. 39 č.e.51 na Janáčkově nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Postavy Rychlých šípů v Malostranské věži
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Domy čp. 91, 713 a 729 (zprava) na Janáčkově nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Zdymadlo u Janáčkova nábřeží od mostu Legií
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Janáčkovo nábřeží se silnicí směrem k mostu Legií
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Severní část Janáčkova nábřeží pohledem z Tančícího domu.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Noční Janáčkovo nábřeží od mostu Legií
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Olejomalba malíře a fotografa Tomáše B. Žížaly z roku 1889 - "Smíchov v industriální éře". Tehdejší, ještě nedokončené Ferdinandovo nábřeží vystupuje v popředí.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Fotografie části Janáčkova nábřeží pořízená z Jiráskova mostu
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Část jižní části Janáčkova nábřeží
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Noční pohled na Janáčkovo nábřeží s katedrálou v pozadí
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY-SA 4.0
Maloastranská část Janáčkova nábřeží.
Autor: Kubikus737, Licence: CC BY 4.0
Čištění zdymadla u Janáčkova nábřeží