Jan-Lennard Struff

Jan-Lennard Struff
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
Stát	Německo Německo
Datum narození	25. dubna 1990 (34 let)[1]
Místo narození	Warstein, Německo[1]
Bydliště	Warstein, Německo[1]
Výška	193 cm[1]
Hmotnost	92 kg[1]
Profesionál od	2009[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	10 046 561 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	196–227
Tituly	1 ATP, 6 challengerů
Nejvyšší umístění	21. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2018, 2024)
French Open	4. kolo (2019, 2021)
Wimbledon	3. kolo (2018, 2019)
US Open	3. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	99–106
Tituly	4 ATP, 7 challengerů
Nejvyšší umístění	21. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2018)
French Open	3. kolo (2021)
Wimbledon	čtvrtfinále (2018)
US Open	2. kolo (2014)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	čtvrtfinále (2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	semifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240423a23. dubna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan-Lennard Struff (* 25. dubna 1990 Warstein) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na BMW Open 2024, a čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal šest titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 21. místě. Trénuje ho Carsten Arriens.^[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským úvodním kolem Světové skupiny proti Francii, v němž prohrál pětisetovou bitvu s Gillesem Simonem a vyhrál nad Nicolasem Mahutem. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti mezistátním utkáním s bilancí 14–9 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.^[3]

Německo reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V prvním kole mužské dvouhry jej vyřadil Rus Jevgenij Donskoj.^[4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Teimuraze Gabašviliho. V úvodním kole pařížské dvouhry však nenašel recept na Rusa Jevgenije Donského. Zároveň se jednalo o jeho první hlavní soutěž na okruhu ATP Tour, když předtím dvacetkrát nezvládl postoupit z kvalifikace do singlové soutěže.^[5][4]

Ve Wimbledonu 2018 se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal otočit průběh úvodních dvou kol jakéhokoli turnaje ze stavu 0–2 na sety, když vyřadil Leonarda Mayera a Iva Karloviće. Světovou trojku premiérově zdolal na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells, kde na jeho raketě ve třetí fázi dohrál Alexander Zverev. Na French Open 2019 poprvé postoupil do grandslamového osmifinále dvouhry po pětisové výhře nad Bornou Ćorićem poměrem gamů 11–9 v rozhodující sadě. Bodový zisk z prvního čtvrtfinále v sérii Masters, cincinnatského Western & Southern Open 2020, jej posunul na nové kariérní maximum, 29. příčku žebříčku.^[5]

Na Mutua Madrid Open 2023 nejdřív prohrál finálový zápas kvalifikace proti Aslanu Karacevovi, aby se následně do hlavní soutěže dostal jako tzv. šťastný poražený. Mezi poslední osmičkou porazil pátého hráče světa Řeka Tsitsipase a v semifinále oplatil Karacevovi porážku z kvalifikačního kola, čímž se stal vůbec prvním šťastným poraženým, který postoupil do finále v sérii Masters.^[6] V něm ho zastavil druhý hráč světa Carlos Alcaraz ve třech setech. Po skončení se posunul na nové kariérní maximum, 28. místo žebříčku.^[7] Z kvalifikace do čtvrtfinále Mastersu prošel i na předcházejícím Monte-Carlo Rolex Masters 2023, kde jako stý hráč klasifikace zdolal světovou devatenáctku Alexe de Minaura i čtyřku Caspera Ruuda,^[8] než jej mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil pozdější vítěz Andrej Rubljov.^[9] Ve finále travnatého BOSS Open 2023 ve Stuttgartu neproměnil proti Francesi Tiafoeovi mečbol v závěrečném tiebreaku třetí sady a duel prohrál. Po skončení mu premiérově patřila 21. příčka.^[10]

Na mnichovském BMW Open 2024 vylepšil finálovou účast z roku 2021 ziskem první singlové trofeje na túře ATP. Do závěrečného utkání prošel přes světovou čtyřiatřicítku Félix Augera-Aliassimeho a dvanáctku Holgera Runeho, jenž ovládl předchozí dva ročníky.^[11] V souboji o titul zdolal patnáctého muže klasifikace Taylora Fritze ze Spojených států ve dvou seetch. V prvním z nich odvrátil tři setboly. Ve vzájemných duelech se ujal vedení 2–1. Ve 33 letech a 11 měsících se stal třetím nejstarším držitelem první singlové trofeje od založení okruhu ATP Tour v roce 1990. Po skončení se posunul na 24. příčku žebříčku, tři místa za kariérní maximum.^[12][13] „Double“ si však z BMW Open neodvezl poté, co s krajanem Andreasem Miesem prohráli finále mnichovské čtyřhry.^[14]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	2. května 2021	Mnichov, Německo	antuka	Nikoloz Basilašvili	4–6, 6–7(5–7)
Finalista	2.	7. května 2023	Madrid, Španělsko	antuka	Carlos Alcaraz	4–6, 6–3, 3–6
Finalista	3.	18. června 2023	Stuttgart, Německo	tráva	Frances Tiafoe	6–4, 6–7(1–7), 6–7(8–10)
Vítěz	1.	21. dubna 2024	Mnichov, Německo	antuka	Taylor Fritz	7–5, 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	leden 2018	Sydney, Austrálie	tvrdý	Viktor Troicki	Łukasz Kubot Marcelo Melo	3–6, 4–6
Vítěz	1.	říjen 2018	Tokio, Japonsko	tvrdý (h)	Ben McLachlan	Raven Klaasen Michael Venus	6–4, 7–5
Vítěz	2.	leden 2019	Auckland, Nový Zéland	tvrdý	Ben McLachlan	Raven Klaasen Michael Venus	6–3, 6–4
Finalista	2.	březen 2019	Dubaj, Spojené arabském emiráty	tvrdý	Ben McLachlan	Rajeev Ram Joe Salisbury	6–7(4–7), 3–6
Vítěz	3.	září 2019	Mety, Francie	tvrdý (h)	Robert Lindstedt	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	2–6, 7–6(7–1), [10–4]
Finalista	3.	únor 2020	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Henri Kontinen	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–7(5–7), 6–4, [7–10]
Vítěz	4.	2 března 2024	Dubaj, Spojené arabském emiráty	tvrdý	Tallon Griekspoor	Ivan Dodig Austin Krajicek	6–4, 4–6, [10–6]
Finalista	4.	21. dubna 2024	Mnichov, Německo	antuka	Andreas Mies	Juki Bhambri Albano Olivetti	6–7(6–8), 6–7(5–7)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	5. červen 2011	Fürth, Německo	antuka	João Sousa	2–6, 6–0, 2–6
Finalista	2.	11. září 2011	Alphen aan den Rijn, Nizozemsko	antuka	Igor Sijsling	6–7(2–7), 3–6
Finalista	3.	30. září 2012	Madrid, Španělsko	antuka	Daniel Gimeno-Traver	4–6, 2–6
Finalista	4.	11. listopad 2012	Loughborough, Velká Británie	tvrdý	Jevgenij Donskoj	2–6, 6–4, 1–6
Finalista	5.	27. leden 2013	Heilbronn, Německo	tvrdý	Michael Berrer	5–7, 3–6
Finalista	6.	10. únor 2013	Bergamo, Itálie	tvrdý	Michał Przysiężny	6–4, 6–7(5–7), 6–7(5–7)
Finalista	7.	3. listopad 2013	Ženeva, Švýcarsko	tvrdý	Malek Džazírí	4–6, 3–6
Finalista	8.	16. únor 2014	Bergamo, Itálie	tvrdý	Simone Bolelli	6–7(6–8), 6–4
Vítěz	1.	18. květen 2014	Heilbronn, Německo	antuka	Márton Fucsovics	6–2, 7–6(7–5)
Finalista	9.	14. září 2014	Štětín, Polsko	antuka	Dustin Brown	4–6, 3–6
Vítěz	2.	20. září 2015	Štětín, Polsko	antuka	Artem Smirnov	6–4, 6–3
Vítěz	3.	4. říjen 2015	Orléans, Francie	tvrdý (i)	Jerzy Janowicz	5–7, 6–4, 6–3
Finalista	10.	15. květen 2016	Heilbronn, Německo	antuka	Nikoloz Basilašvili	4–6, 6–7(3–7)
Finalista	11.	5. červen 2016	Fürth, Německo	antuka	Radu Albot	3–6, 4–6
Vítěz	4.	11. září 2016	Alphen aan den Rijn, Nizozemsko	antuka	Robin Haase	6–4, 6–1
Vítěz	5.	9. říjen 2016	Mons, Belgie	tvrdý	Vincent Millot	6–2, 6–0
Finalista	12.	14. leden 2017	Canberra, Austrálie	tvrdý	Dudi Sela	6–3, 4–6, 3–6
Finalista	13.	srpen 2018	Pullach, Německo	antuka	Pedro Sousa	1–6, 3–6
Vítěz	6.	červenec 2022	Braunschweig, Německo	antuka	Maximilian Marterer	6–2, 6–2
Finalista	14.	listopad 2022	Bergamo, Itálie	tvrdý (h)	Otto Virtanen	2–6, 5–7

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	listopad 2013	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Gero Kretschmer	Henri Kontinen Andreas Siljeström	6–7(6–8), 2–6
Vítěz	1.	14. září 2014	Štětín, Polsko	antuka	Dustin Brown	Tomasz Bednarek Igor Zelenay	6–2, 6–4
Vítěz	2.	13. září 2015	Alphen aan den Rijn, Nizozemsko	antuka	Tobias Kamke	Victor Hănescu Adrian Ungur	7–6(7–1), 4–6, [10–7]
Vítěz	3.	11. září 2016	Alphen aan den Rijn, Nizozemsko	antuka	Daniel Masur	Robin Haase Boy Westerhof	6–4, 6–1
Vítěz	4.	13. leden 2017	Canberra, Austrálie	tvrdý	Andre Begemann	Carlos Berlocq Andrés Molteni	6–3, 6–4
Vítěz	5.	září 2017	Janov, Itálie	antuka	Tim Pütz	Guido Andreozzi Ariel Behar	7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista	2.	březen 2022	Phoenix, Spojené státy	tvrdý	Oscar Otte	Treat Conrad Huey Denis Kudla	6–7(10–12), 6–3, [6–10]
Vítěz	6.	červenec 2022	Braunschweig, Německo	antuka	Marcelo Demoliner	Roman Jebavý Adam Pavlásek	6–4, 7–5
Vítěz	7.	listopad 2022	Bergamo, Itálie	tvrdý (h)	Henri Squire	Jonathan Eysseric Albano Olivetti	6–4, 6–7(5–7), [10–7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan-Lennard Struff na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan-Lennard Struff na Wikimedia Commons
• Jan-Lennard Struff – oficiální stránky (anglicky)
• Jan-Lennard Struff na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Jan-Lennard Struff na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Jan-Lennard Struff na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Jan-Lennard Struff v databázi Olympedia (anglicky)
• Jan-Lennard Struff na X (dříve Twitteru)