Jan-Lennard Struff

Jan-Lennard Struff
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození25. dubna 1990 (33 let)[1]
Místo narozeníWarstein, Německo[1]
BydlištěWarstein, Německo[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost92 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 686 905 USD
Dvouhra
Poměr zápasů183–211
Tituly0 ATP, 6 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open4. kolo (2019, 2021)
Wimbledon3. kolo (2018, 2019)
US Open3. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů93–103
Tituly3 ATP, 7 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2018)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Open2. kolo (2014)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2018, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230621a21. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan-Lennard Struff (* 25. dubna 1990 Warstein) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal šest titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 21. místě. Trénuje ho Carsten Arriens.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským úvodním kolem Světové skupiny proti Francii, v němž prohrál pětisetovou bitvu s Gillesem Simonem a vyhrál nad Nicolasem Mahutem. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 13–8 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.[3]

Německo reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V prvním kole mužské dvouhry jej vyřadil Rus Jevgenij Donskoj.[4]

Tenisová kariéra

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Teimuraze Gabašviliho. V úvodním kole pařížské dvouhry však nenašel recept na Rusa Jevgenije Donského. Zároveň se jednalo o jeho první hlavní soutěž na okruhu ATP Tour, když předtím dvacetkrát nezvládl postoupit z kvalifikace do singlové soutěže.[5][4]

Na Monte-Carlo Masters 2023

Ve Wimbledonu 2018 se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal otočit průběh úvodních dvou kol jakéhokoli turnaje ze stavu 0–2 na sety, když vyřadil Leonarda Mayera a Iva Karloviće. Světovou trojku premiérově zdolal na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells, kde na jeho raketě ve třetí fázi dohrál Alexander Zverev. Na French Open 2019 poprvé postoupil do grandslamového osmifinále dvouhry po pětisové výhře nad Bornou Ćorićem poměrem gamů 11–9 v rozhodující sadě. Bodový zisk z prvního čtvrtfinále v sérii Masters, cincinnatského Western & Southern Open 2020, jej posunul na nové kariérní maximum, 29. příčku žebříčku.[5]

Na Mutua Madrid Open 2023 nejdřív prohrál finálový zápas kvalifikace proti Aslanu Karacevovi, aby se následně do hlavní soutěže dostal jako tzv. šťastný poražený. Mezi poslední osmičkou porazil pátého hráče světa Řeka Tsitsipase a v semifinále oplatil Karacevovi porážku z kvalifikačního kola, čímž se stal vůbec prvním šťastným poraženým, který postoupil do finále v sérii Masters.[6] V něm ho zastavil druhý hráč světa Carlos Alcaraz ve třech setech. Po skončení se posunul na nové kariérní maximum, 28. místo žebříčku.[7] Z kvalifikace do čtvrtfinále Mastersu prošel i na předcházejícím Monte-Carlo Rolex Masters 2023, kde jako stý hráč klasifikace zdolal světovou devatenáctku Alexe de Minaura i čtyřku Caspera Ruuda,[8] než jej mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil pozdější vítěz Andrej Rubljov.[9] Ve finále travnatého BOSS Open 2023 ve Stuttgartu neproměnil proti Francesi Tiafoeovi mečbol v závěrečném tiebreaku třetí sady a duel prohrál. Po skončení mu premiérově patřila 21. příčka.[10]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (1–2 Č)
ATP Tour 250 (0–2 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 3 (0–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.2. května 2021Mnichov, NěmeckoantukaGruzie Nikoloz Basilašvili4–6, 6–7(5–7)
Finalista2.7. května 2023Madrid, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Carlos Alcaraz4–6, 6–3, 3–6
Finalista3.18. června 2023Stuttgart, NěmeckotrávaUSA Frances Tiafoe6–4, 6–7(1–7), 6–7(8–10)

Čtyřhra: 6 (3–3)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.leden 2018Sydney, AustrálietvrdýSrbsko Viktor TroickiPolsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
3–6, 4–6
Vítěz1.říjen 2018Tokio, Japonskotvrdý (h)Japonsko Ben McLachlanJižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 7–5
Vítěz2.leden 2019Auckland, Nový ZélandtvrdýJaponsko Ben McLachlanJižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista2.březen 2019Dubaj, SAEtvrdýJaponsko Ben McLachlanUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–7(4–7), 3–6
Vítěz3.září 2019Mety, Francietvrdý (h)Švédsko Robert LindstedtFrancie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
2–6, 7–6(7–1), [10–4]
Finalista3.únor 2020Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Finsko Henri KontinenFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–7(5–7), 6–4, [7–10]

Finále na challengerech ATP

Legenda
Challengery (6–14 D; 7–2 Č)

Dvouhra: 20 (6–14)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.5. červen 2011Fürth, NěmeckoantukaPortugalsko João Sousa2–6, 6–0, 2–6
Finalista2.11. září 2011Alphen aan den Rijn, NizozemskoantukaNizozemsko Igor Sijsling6–7(2–7), 3–6
Finalista3.30. září 2012Madrid, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Daniel Gimeno-Traver4–6, 2–6
Finalista4.11. listopad 2012Loughborough, Velká BritánietvrdýRusko Jevgenij Donskoj2–6, 6–4, 1–6
Finalista5.27. leden 2013Heilbronn, NěmeckotvrdýNěmecko Michael Berrer5–7, 3–6
Finalista6.10. únor 2013Bergamo, ItálietvrdýPolsko Michał Przysiężny6–4, 6–7(5–7), 6–7(5–7)
Finalista7.3. listopad 2013Ženeva, ŠvýcarskotvrdýTunisko Malek Džazírí4–6, 3–6
Finalista8.16. únor 2014Bergamo, ItálietvrdýItálie Simone Bolelli6–7(6–8), 6–4
Vítěz1.18. květen 2014Heilbronn, NěmeckoantukaMaďarsko Márton Fucsovics6–2, 7–6(7–5)
Finalista9.14. září 2014Štětín, PolskoantukaNěmecko Dustin Brown4–6, 3–6
Vítěz2.20. září 2015Štětín, PolskoantukaUkrajina Artem Smirnov6–4, 6–3
Vítěz3.4. říjen 2015Orléans, Francietvrdý (i)Polsko Jerzy Janowicz5–7, 6–4, 6–3
Finalista10.15. květen 2016Heilbronn, NěmeckoantukaGruzie Nikoloz Basilašvili4–6, 6–7(3–7)
Finalista11.5. červen 2016Fürth, NěmeckoantukaMoldavsko Radu Albot3–6, 4–6
Vítěz4.11. září 2016Alphen aan den Rijn, NizozemskoantukaNizozemsko Robin Haase6–4, 6–1
Vítěz5.9. říjen 2016Mons, BelgietvrdýFrancie Vincent Millot6–2, 6–0
Finalista12.14. leden 2017Canberra, AustrálietvrdýIzrael Dudi Sela6–3, 4–6, 3–6
Finalista13.srpen 2018Pullach, NěmeckoantukaPortugalsko Pedro Sousa1–6, 3–6
Vítěz6.červenec 2022Braunschweig, NěmeckoantukaNěmecko Maximilian Marterer6–2, 6–2
Finalista14.listopad 2022Bergamo, Itálietvrdý (h)Finsko Otto Virtanen2–6, 5–7

Čtyřhra: 9 (7–2)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.listopad 2013Bratislava, Slovenskotvrdý (h)Německo Gero KretschmerFinsko Henri Kontinen
Švédsko Andreas Siljeström
6–7(6–8), 2–6
Vítěz1.14. září 2014Štětín, PolskoantukaNěmecko Dustin BrownPolsko Tomasz Bednarek
Slovensko Igor Zelenay
6–2, 6–4
Vítěz2.13. září 2015Alphen aan den Rijn, NizozemskoantukaNěmecko Tobias KamkeRumunsko Victor Hănescu
Rumunsko Adrian Ungur
7–6(7–1), 4–6, [10–7]
Vítěz3.11. září 2016Alphen aan den Rijn, NizozemskoantukaNěmecko Daniel MasurNizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Boy Westerhof
6–4, 6–1
Vítěz4.13. leden 2017Canberra, AustrálietvrdýNěmecko Andre BegemannArgentina Carlos Berlocq
Argentina Andres Molteni
6–3, 6–4
Vítěz5.září 2017Janov, ItálieantukaNěmecko Tim PützArgentina Guido Andreozzi
Uruguay Ariel Behar
7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista2.březen 2022Phoenix, Spojené státytvrdýNěmecko Oscar OtteFilipíny Treat Conrad Huey
USA Denis Kudla
6–7(10–12), 6–3, [6–10]
Vítěz6.červenec 2022Braunschweig, NěmeckoantukaBrazílie Marcelo DemolinerČesko Roman Jebavý
Česko Adam Pavlásek
6–4, 7–5
Vítěz7.listopad 2022Bergamo, Itálietvrdý (h)Německo Henri SquireFrancie Jonathan Eysseric
Francie Albano Olivetti
6–4, 6–7(5–7), [10–7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan-Lennard Struff na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jan-Lennard Struff na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230621a21. června 2023
  2. Jan-Lennard Struff na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230621a21. června 2023
  3. Jan-Lennard Struff na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  4. a b Jan-Lennard Struff | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Jan-Lennard Struff | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14. (anglicky) 
  6. Jan-Lennard Struff Reaches Madrid Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Carlos Alcaraz Defends Madrid Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-14. (anglicky) 
  8. Rublev Beats Khachanov, Struff Upsets Ruud in Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky) 
  9. Rublev Seals SF Spot In Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-14 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-14. (anglicky) 
  10. Frances Tiafoe Saves 1 Championship Point, Reigns In Stuttgart. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“