Jan Černčický z Kácova

Jan Černčický z Kácova
Jan Černčický z Kácova (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Jan Černčický z Kácova (B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození15. století
Úmrtí8. srpna 1550
Kunštát
Nábož. vyznáníCírkev bratrská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Černčický z Kácova (cca 60. léta 15. století – 8. srpna 1550) byl český šlechtic, hlava rodu Černčických z Kácova, zakladatel Nového Města nad Metují a hejtman Hradeckého kraje. Za svého života se ze zchudlého šlechtice vypracoval v majetného a uznávaného aristokrata. V osobě Jana Černčického dosáhl jeho rod ekonomického i společenského vrcholu.[1]

Život

Pocházel z rodu Kouniců, Drnholců a pánů z Talmberka. Původně sídlil v tvrzi na chudém Černčickém panství.[2] V roce 1483 mu král Vladislav Jagellonský udělil právo svobodně odkazovat své svobodné i zapsané statky.[3] V roce 1484 zakoupil od rytíře Aleše z Riesenburku (Rýzmburku) a Vřešťova sousední krčínské panství.[4] Protože nešlo o svobodné, ale lenní panství, snažil se Jan Černčický z tohoto manství vyvázat, což se mu podařilo v roce 1497, kdy ho král Vladislav Jagellonský z lenní povinnosti osvobodil.[3] Dne 10. srpna 1501 položil základní kámen Nového Města nad Metují (tehdy Nového Hradiště), které se také stalo jeho novým sídlem. V roce 1503 přenesl do Nového Města městská práva z Krčína. 21. června 1526 město vyhořelo.[5]

Socha Jana Černčického v Novém Městě nad Metují
Náhrobek v kostele sv. Stanislava v Kunštátu

V roce 1529 směnil s Vojtěchem z Pernštejna české novoměstské panství za moravské kunštátské panství. Kromě požáru ho k přestěhování patrně vedly i náboženské důvody, protože jako přívrženec Jednoty Bratrské se mohl po nástupu Habsburků na český trůn v roce 1526 obávat možného náboženského pronásledování. Na kunštátském panství zůstal až do své smrti v roce 1550[6] (Ottův slovník naučný uvádí jako datum úmrtí chybně rok 1529)[7] Pohřben je v kunštátském kostele sv. Stanislava.[8]

Přestože měl Jan Černčický se svou manželkou Magdalenou z Nestajova pět synů, do konce 16. století rod v mužské linii vymřel.[1]

Reference

  1. a b STARÝ, Marek. Rod pánů Černčických z Kácova v 16. století. In: Východočeský sborník historický 13. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2006. Dále jen Starý (2006). Dostupné online. ISBN 80-86046-89-3. S. 58. Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  2. Černčická tvrz [online]. Obec Černčice [cit. 2017-05-15]. Dostupné online. 
  3. a b Starý (2006), s. 23.
  4. Krčín, předchůdce Nového Města nad Metují [online]. Nové Město nad Metují [cit. 2017-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-02. 
  5. Starý (2006), s. 24.
  6. Starý (2006), s. 25.
  7. Starý (2006), s. 22.
  8. Starý (2006), s. 20.

Literatura

  • STARÝ, Marek. Rod pánů Černčických z Kácova v 16. století. In: Východočeský sborník historický 13. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích, 2006. Dostupné online. ISBN 80-86046-89-3. S. 19–62. Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine.
  • DVOŘÁČEK, Bohumil. Co víme o Janu Černčickém z Kácova. In: BAŠTECKÁ, Lydia. Stopami dějin Náchodska. Náchod: Státní okresní archiv Náchod, 2001. S. 203–210.
  • SEDLÁČEK, August. Černčický z Kácova. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. Svazek 6. S. 615.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jan Černčický z Kácova - gravestone (F. Lipka).png
Autor: František Lipka, Licence: CC BY-SA 4.0
Jan Černčický z Kácova - gravestone in Church of Saint Stanislaus, Kunštát, Moravia (F. Lipka, A. Sedláčekː Hrady, zámky a tvrze království Českého, Díl 12., 1900)
Nové Město nad Metují Jan Černický z Kácova 1 (cropped).jpg
Autor: Karelj, Licence: CC BY 3.0
Socha Jana Černčického z Kácova od Petra Nováka před kostelem Nejsvětější trojice na Husově náměstí v Novém Městě nad Metují, východní Čechy
Jan Černčický z Kácova (B. Paprocki, 1593).png
Autor: Bartosz Paprocki, Licence: CC BY-SA 4.0
Jan Černčický z Kácova (fictious portrait, B. Paprockiː Zrdcadlo Slawneho Margrabstwij Morawskeho, 1593)