Jan Šanghajský a Sanfranciský

Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský Divotvůrce
Ikona svatého Jana Šanghajského a Sanfranciského
Církev	pravoslavná
Sídlo	San Francisco
Osobní údaje
Rodné jméno	Michail Borisovič Maximovič (Михаил Борисович Максимович)
Datum narození	4. června 1896
Místo narození	Adamovka, Charkovská gubernie, Ruské impérium
Datum úmrtí	2. července 1966 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí	Seattle, USA
Národnost	ruská
Vyznání	pravoslaví
Svatořečení
Kanonizace	1994
Svátek	2. července
Uctíván církvemi	pravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Jan Šanghajský a Sanfranciský (4. června 1896 Charkovská gubernie – 2. července 1966 Seattle) byl ruský pravoslavný arcibiskup, který byl znám pro svou neobyčejnou štědrost k potřebným, a neúnavné pastorační aktivity. Je znám také jako divotvůrce. Zemřel jako arcibiskup sanfranciský v pověsti svatosti. Kanonizován byl roku 1994.^[1]

Michail Maximovič se narodil v roce 1896 ve vesnici Adamovka v Charkovské gubernii (v roce 2023 Slavjanskij rajón Doněcké oblasti na Ukrajině). Pokřtěn byl na památku archanděla Michaela. Pocházel z rodu Maximovičů, carských dvořanů. Rodiče se jmenovali Boris a Glafira, kteří syna vychovávali křeťansky. Michail se rozhodl pro službu vlasti a chtěl nastoupit vojenskou nebo státní službu. Byl přijat do Petrovského Poltavského Kadetského korpusu, který zakončil v roce 1914. Potom studoval na Právnické fakultě Charkovské carské univerzity, kde promoval v roce 1918.

Revoluční události z let 1917–1918 patrně Michaila dovedly k přesvědčení stát se knězem, rozhodl se proto zasvětit službě Bohu a přijmout mnišství. V době ruské občanské války rodina Maximovičů nejprve odcestovala na Krym. V listopadu roku 1920 členové rodiny odjeli do Konstantinopole, v roce 1921 odjeli i spolu se dvěma (pravděpodobně mladšími) bratry do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.^{[p 1]} Michail se přihlásil na teologickou fakultu Bělehradské univerzity, přičemž získal peněžní podporu Státní komise pro ruské uprchlíky. Tato studia zakončil roku 1925. Chtěl pomoci rodině, která se ocitla v těžké finanční situaci, a proto přijímal jakoukoli práci, často například prodával noviny.

V roce 1926 přijal Michail mnišské postřižení s mnišským jménem svého předka svatého Jana Tobolského. Postřižení na mnicha vykonal metropolita Antonij (Chrapovickij) v Miljkovském monastýru.^{[p 2]} Sám vladyka Antonij rukopoložil mladého mnicha Jana na jerodiákona. V témže roce rukopoložil vladyka Gavriil (Čepur), biskup Čeljabinský a Trojický, otce jerodiákona Jana i na jeromonacha. Ode dne svého postřižení otec Jan praktikoval asketický život. Nikdy neuléhal do postele, a když usínal, tak výhradně vsedě, v křesle, anebo na kolenou před ikonami. Většinu času se modlil, jedl pouze jednou za den a sloužil každý den Božskou liturgii. Mnoho času trávil v nemocnicích, kde vyhledával ty, kteří potřebovali potěšit nebo pomoci. S jeho působením mezi nemocnými a chudými jsou spjaty případy bilokace a dalších nadpřirozených jevů, vedoucích u protistrany k okamžité pomoci a k náhlým obrácením se na víru.

Roku 1934 byl Ruskou zahraniční církví rukopoložen (vysvěcen) na biskupa. Nejdříve působil v Šanghajské eparchii jako vikární biskup šanghajský a poté jako arcibiskup šanghajský a čínský. Od roku 1951 působil jako arcibiskup v západní Evropě se sídlem v Bruselu. Zde aktivně vyhledával údaje o starobylých světcích z dob nerozdělené církve před Velkým schizmatem, na které se na Východě zapomnělo. Věřícím pak o jejich svatých životech kázal. Roku 1962 byl ustanoven arcibiskupem v San Francisku jako arcibiskup sanfranciský a západoamerický. Podílel se na dostavění sanfranciské katedrály zasvěcené ikoně Bohorodice Všech strádajících a zarmoucených radost. V San Franciscu působil až do své smrti roku 1966.^[2]

Posvátným synodem ruské pravoslavné církve v zahraničí byl zapsán mezi pravoslavné světce v roce 1994. Církevní svátek připadá na 19. června (2. července nového stylu).

Svatý Jan je v pravoslavných církvích uctíván jako rychlý přímluvce (patron) v těžkých a obtížně řešitelných situacích.

V roce 2015 vyšla v češtině kniha Život našeho svatého otce Jana Šanghajského a Sanfranciského, Divotcůrce.

Svatému Janu Šanghajskému a Sanfranciskému je po celém světě zasvěceno mnoho chrámů.

V České republice:

• Chrám svatého Jana Šanghajského (Jezdovice)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John of Shanghai and San Francisco na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šanghajský a Sanfranciský na Wikimedia Commons