Jan Šmikouský ze Žďáru

Jan Šmikouský ze Žďáru (asi závěr 14. století – po roce 1442) byl český šlechtic, vojenský hejtman a válečník z rodu Žďárských ze Žďáru. Proslul zejména jako účastník bojů husitských válek proti husitům, následně se pak stal husitským hejtmanem a působil mj. v Horních Uhrách.

Byl majitelem drobného (již zaniklého) statku a tvrze Šmikousy u Jesenice na Rakovnicku, kde se patrně také narodil. Přídomek tedy nebyl odvozen ze zranění, jak se dříve někteří badatelé domnívali.

V době husitských občanských válek byl dlouho na královské katolické straně. Po boku pánů Habarta z Aldaru a na Týřově, Fridricha z Donína a 154 jezdci^[1] svedl 23. dubna 1429 tzv. bitvu u Zbraslavi/Modřan, kdy tento oddíl na brodu přes Vltavu přepadl voj novoměstských pražanů. Před úplnou porážkou novoměstské zachránily posily staroměstských pražanů, ale i tak získali katolíci tučné výkupné.

V první polovině třicátých let se stal vojenským hejtmanem druhé – husitské strany. Husité jej zlákali do svých služeb pro jeho vojenské schopnosti, což mj. prokázal jako velitel posádky významného kolovratského hradu Libštejna při obléhání husity v létě roku 1430. Posléze se, i na základě dohody po ukončení obléhání Libštejna, pak stal jedním z vojenských představených radikálního křídla husitů – tzv. sirotků, s nimiž vytáhl do Slezska a do Uher. Tam několik let do podzimu roku 1434 spravoval husitské město Topoľčany. Na Slovensku se stal jedním z postrachů nejen uherské šlechty. Po vyplacení určité částky od císaře Zikmunda se navrátil do Čech, kde opět přešel pragmaticky na stranu císaře a po jeho smrti roku 1437 do služeb jeho zetě krále Albrechta Rakouského. V té době bojoval za zájmy jejich dynastií.

Poslední přímé zmínky o Janovi Šmikouském jsou z počátku čtyřicátých let patnáctého století, kdy byl jednou z vojenských opor královny-vdovy Alžběty Lucemburské, v jejíchž službách bojoval v Uhrách za dosazení legitimního krále Ladislava Pohrobka na trůn.

Zemřel někdy mezi lety 1442 až 1450.

Jeho syn Jindřich Šmikouský ze Žďáru se stal vojevůdcem hornouherských bratříků. Kolem roku 1461 nechal postavit dobře opevněný tábor ve Velkých Kostoľanech u Piešťan. Zde byla v roce 1467 svedena rozhodující bitva, znamenající definitivní zánik bratříků na Slovensku. Jindřich však zemřel již roku 1465, kdy byl na jedné své výpravě zastřelen v Berchstoldorfu ve Štýrsku.

Janovými dalšími potomky – vnukem Stanislavem a Janem – se rod rozštěpil na dvě hlavní linie: na linii nekatolickou, tzv. všetatskou, která dodnes existuje v Německu pod jménem Sahrer von Sahr von Schönberg a na linii středočeskou – kladenskou neboli katolickou, která byla nejvýznamnější.

• Časopis Musea království Českého. Praha: Matice česká, 1867, 41(2), s. 131. ISSN 1210-9746. Dostupné online
• FRIDRICH, Hynek. Jan mladší Žďárský ze Žďáru, Listy z Unhošťska 39. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 16-20. 
• HOFFMANN, Ladislav. Bratříci: slavní protifeudální bojovníci 15. století: příspěvek k dějinám husitství na Slovensku. Ze slovenského rukopisu přeložil Emil Charous. Vydání I. Praha: Naše vojsko, 1959.
• ZAP, Karel Vladislav. Česko-moravská kronika. Kniha třetí. Praha: I.L. Kober, 1868, s. 1099,1100. Dostupné online

• Historie rodu Žďárských ze Žďáru