Jan Šolc (lékař)

MUDr. Jan Šolc
Narození9. března 1902
Sobotka
Úmrtí1979
Alma materUniverzita Karlova
Povolánílékař
ChoťMilada Šolcová
DětiJan Šolc
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šolc (9. března 1902 Sobotka[1] – 1979) byl městský fyzik – lékař placený městem, a přednosta zdravotního referátu v Liberci, který se stal obětí vykonstruovaného politického procesu v 50. letech, nazývaného Krysličkova aféra.

Životopis

Jan Šolc se narodil 9. března 1902 v Sobotce v okrese Jičín. Studoval medicínu na UK, lékařskou praxi měl v Kyjích u Prahy. Tam se seznámil se svou ženou Miladou. V roce 1933 se v Rabštejně nad Střelou vzali. Během války působil jako lékař a běžně ordinoval. Po válce, jak popisuje ve vzpomínkách jeho žena, se přihlásil k obnově pohraničí, kde ještě nebyly poměry stabilizovány. Do Liberce přišel v roce 1945.

Jako lékař působil v oblastním sběrném středisku na liberecké Husově třídě, kam byly po válce internovány osoby považované za Němce. Odsunutí vzpomínají, že se jim snažil v rámci možností pomáhat a choval se velmi lidsky.[2]

Po únorovém převratu vstoupil do KSČ. Ve svých vzpomínkách na manžela Milada Šolcová vzpomíná, že působili jako šéflékař pluku, okresní a policejní lékař. Měl být údajně i podplukovníkem policie. S jeho funkcí úředního lékaře byla spojena i přítomnost na popravách u hrdelních trestů vynesených MLS Liberec. Jeho úkolem bylo konstatovat smrt a vydat úmrtní list.[2]

Krysličkova aféra

Při vyšetřování Krysličkovy aféry byl Jan Šolc obviněn ze spoluúčasti a 22. listopadu 1950 vzat do vazby, ve které byl ponechán skoro rok. Byl obviněn ze zneužívání svého lékařského postavení k poskytování úlev a z toho, že údajně pomohl jedné protistátní osobě v útěku přes hranice.[3]

Část žaloby zněla:

„Zajištěným osobám dělal prostředníka s jejich známými, vyřizoval vzkazy, přijímal motáky, neoprávněně povoloval vězňům úlevy, balíčky, bez důvodu vystavoval vysvědčení o pracovní neschopnosti, dával jim prostředky a injekce pro udržování nemoci, posílal je bez potřeby do nemocnice. Zajišťoval se tak pro případ politického zvratu, v nějž doufal.“[4]

Podle svědectví pamětníků se doktor Šolc skutečně snažil pomáhat zadrženým ve vazební věznici. Ne však z důvodů zisku, ale z čistě lidských pohnutek.[5]

Vyšetřování

Při vyšetřování byly na Jana Šolce použity nepřiměřené donucovací prostředky, které sledovaly jediný cíl: donutit zadrženého, aby vypovídal tak, jak si vyšetřovatelé přáli. Bylo mu například řečeno, že manželka skočila z okna a zabila se, tchyně je v domově důchodců a syn v dětském výchovném ústavu. Že to není pravda, poznal až za delší čas, když mu přišel balíček nadepsaný manželčiným kaligrafickým písmem.[5]

Účinnost použitých prostředků byla vidět na tom, že se Jan Šolc přiznal k očividně vykonstruované vině. Ve své závěrečné výpovědi uvedl, že svůj přečin může nahradit pouze houževnatou prací a k tomu připojil své poděkování referentům KV StB.[6] Tato slova se v různých obměnách opakovala u mnoha politických vězňů.[5]

Odsouzení a výkon trestu

Jan Šolc byl odsouzen k 13 letům žaláře, 20 000 Kčs pokuty, propadnutí celého jmění, náhradnímu trestu dvou měsíců a ztrátě občanských práv na 10 let. Během výkonu trestu onemocněl na tuberkulózu a byl převezen na léčení do Bratislavy. Vězeňskou situaci mu poněkud ulehčovalo jeho postavení lékaře – byl pověřen vytvořením a organizací vězeňské nemocnice. S vězniteli si dokázal vybudovat dobré vztahy, jež také přispěly snesitelnosti věznění. Propuštěn měl být 22. listopadu 1963. Nicméně, díky změněným okolnostem a opakovaným žádostem o obnovu procesu, které podávala Milada Šolcová, byl podmínečně propuštěn 22. prosince 1958.[7]

Dopad na rodinu

Miladě Šolcové se podařilo domoci se poloviny zabaveného majetku, na něž měla jakož manželka odsouzeného právo.[8] Rodina se musela vystěhovat z velkého bytu do dvoupokojového bytu, kde prakticky nefungovalo žádné topení. Navzdory velkému sociálnímu a finančnímu úpadku se podařilo manželce situaci ustát.[5]

Rehabilitace

V roce 1961 byly Janu Šolcovi na žádost vrácena čestná práva občanská, čímž se zase stal plnohodnotným občanem společnosti.[9] Jejich ztráta dosud mj. znamenala, že nesměl zastávat funkce ve veřejných organizacích, nebyl způsobilý nabýt akademického titulu a neměl právo vykonávat povolání, pro které je akademický titul podmínkou.[10] Lékařskou atestaci, bez které nemohl vykonávat povolání, které zastával před svým uvězněním, se mu podařilo získat zpět o rok později.

V roce 1976 byl Jan Šolc znovu shledán vinným ze spáchání návodu k trestnému činu opuštění republiky. Byl podruhé souzen za jednu a tutéž kauzu. Nebyl mu ale uložen trest.[5] Až do úmrtí v roce 1979 o další rehabilitaci nežádal.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Sbírka matrik Východočeského kraje, poř.č.: 9491, 1881-1903, matrika N, Sobotka [online]. SOA v Hradci Králové. Dostupné online. 
  2. ↑ a b LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Němci v Liberci po druhé světové válce: ARBURG, Adrian, von – DVOŘÁK, Tomáš - KOVAŘÍK, David – a kol.: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-70-7. 
  3. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 122., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  4. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 124., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  5. ↑ a b c d e f TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny. , 2014 [cit. 2023-05-22]. . Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. . Dostupné online.
  6. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 150–151., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  7. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, Vězeňský spis Jana Šolce., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  8. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 331., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  9. ↑ NA, nezpracovaná část fondů, fond Státní soud, 6 TS I 30/51, Trestní spis Talík a spol., s. 463–469., cit. dle: TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická.
  10. ↑ ČESKOSLOVENSKO, 1950. Trestní právo. In: . ročník 1950, částka 39, číslo 86. Dostupné také z: https://ftp.aspi.cz/opispdf/1950/039-1950.pdf

Literatura

  • TĚTHALOVÁ, Markéta. Fakta a mýty tzv. Krysličkovy teroristické skupiny., 2014 [cit. 2023-05-22]. Thesis. Technická Univerzita v Liberci. Dostupné online.
  • TĚTHALOVÁ, Markéta. Josef Kryslička: Z partyzána "teroristou". Markéta Těthalová. In: Fontes Nissae. Prameny Nisy / Liberec: Technická univerzita v Liberci Roč. 16, č. 1 (2015), s. 58-65.
  • TĚŠTHALOVÁ, Markéta - Jan Ptáčník v období dvou totalit. Markéta Těthalová. In: České, slovenské a československé dějiny 20. století. 10 / Ústí nad Orlicí: Oftis, 2015 s. 243-251.

Média použitá na této stránce

MUDr. Jan Šolc.jpg
Autor: Mgr. Markéta Těthalová, Ph.D., Licence: CC BY-SA 4.0
Portrét MUDr. Jana Šolce