Jan Špáta

prof. MgA. Jan Špáta
Narození25. října 1932
Náchod,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí18. srpna 2006 (ve věku 73 let)
Praha,
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhřbitov v Aldašíně
BydlištěPraha
Národnostčeská
VzděláníFAMU
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povoláníkameraman
režisér
vysokoškolský pedagog
ZaměstnavatelFAMU
Znám jakorežisér a pedagog
OceněníMedaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2002)
ChoťOlga Sommerová
DětiOlga Malířová Špátová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Špáta (25. října 1932 Náchod18. srpna 2006 Praha) byl český kameraman, režisér a vysokoškolský pedagog.

Život

Špátův hrob na Aldašíně

Dětství strávil v Hronově, roku 1952 vystudoval fotografii na Průmyslové škole grafické a poté kameru na FAMU. Pracoval jako kameraman ve Zpravodajském filmu, podílel se na desítkách filmů většiny režisérů dokumentárních filmů 60. let.

Tvorba

Filmy

Zásadně jej ovlivnila spolupráce s Evaldem Schormem. Sám začal režírovat, prosadil se zejména svými citlivými a odvážnými eseji (Největší přání, 1964; Respice finem, 1967, Mezi světlem a tmou, 1990, Největší přání II, 1990), cestopisy (Země svatého Patricka, 1967) a filmy o hudbě (Variace na téma Gustava Mahlera, 1980). Byl úspěšným autorem i po roce 1989, podílel se zejména na sériích GEN, GENUS, OKO nebo Jak se žije. Roku 1998 se rozhodl vědomě ukončit filmovou kariéru bilančním snímkem Láska, kterou opouštím.

Knihy

Je autorem několika knih (Okamžiky radosti, s Martinem Štollem, 2002; Mezi světlem a tmou, 2004) a držitelem mnoha filmových cen. O jeho tvorbě také vznikla řada knih, publikací a rozhovorů.

Odkaz

O jeho přínosu pro český film se hovoří jako o Špátově dokumentaristické škole, svým humanistickým i řemeslně dokonalým pojetím filmu ovlivnil celé generace svých studentů (mj. Olga Sommerová, Ivan Zachariáš, Andrea Majstorovičová, Martin Štoll, Jan Kadeřábek...) Pedagogicky působil na FAMU, od 15. května 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – dokumentární tvorba.

Jeho manželka Olga Sommerová i dcera Olga Malířová Špátová jsou rovněž autorkami dokumentárních filmů.

Vybrané dokumenty

1961Pod Sněžkou je všední den
1963Proč? (s Evaldem Schormem)
1963Železničáři ( s Evaldem Schormem)
1964*Největší přání
1965*Hallo Satchmo
Okamžik radosti (dokument o lezení náchodských horolezců)
1967*Respice Finem
*Země Svatého Patrika
1968*Lidé z hor
Znamení krve
Kavkazský podzim
Tbilisi, město neznámé
1970Nechte nás kvést
Poslední dějství
1971Vánoce v Africe
Den v Praze
1972Václav Hudeček
1973Koně
1974*Matějská pouť
1975Šumavské pastorále
1978Hudbou poznávám
1979Kreutzerova sonáta
*Jdi za štěstím
1980Milujeme život
Odsouzení
*Variace na téma Gustava Mahlera
1982*Atletické variace
1983Česká filharmonie
1985Zimní pastorále
1990*Největší přání II (celovečerní film)
*Mezi světlem a tmou (o Jindřichu Štreitovi, poslední f. pro kina)
1992*777 vteřin v Československu
1993*Japonsko, má láska
*Máňa
*Parta
1993-1996série dokumentů GEN
1997Jak se žije baletkám na začátku a konci kariéry
1998*Láska, kterou opouštím

Zajímavosti

  • dokument byl roku 2009 zrestaurován a vydán nakladatelstvím Indies Records v souboru na čtyřech DVD s názvem Jan Špáta - 18 dokumentů

Odkazy

Literatura

  • BRDEČKOVÁ, Tereza; HÁDKOVÁ, Jana. Jan Špáta. Dívej se dolů. 1. vyd. Svazek 18. Praha: Český filmový ústav, 1991. 175 s. (Filmový klub - osobnosti). ISBN 80-7004-029-7. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 965. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 650. 
  • Jan Špáta, Martin Štoll: Okamžiky radosti, Malá Skála, 2002, ISBN 80-902777-5-6
  • Jan Špáta: Mezi světlem a tmou - Sloupky a fejetony s fotografiemi Jindřicha Štreita, Malá skála, 2004, ISBN 80-86776-01-8
  • Martin Štoll: Jan Špáta, Malá Skála, 2007, ISBN 978-80-86776-06-4
  • Martin Štoll a kol. Český film : režiséři-dokumentaristé. Praha : Libri, 2009. 695 s. ISBN 978-80-7277-417-3. S. 550–554.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 293. 

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).