Jan Štefan

Prof. ThDr. Jan Štefan
prof. Jan Štefan
Narození	30. března 1958 (66 let) Praha, Československo
Bydliště	Praha
Národnost	česká
Alma mater	Akademické gymnázium Štěpánská (1973–1977) Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy (1977–1983)
Povolání	vysokoškolský učitel, farář, spirituál a redaktor
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Znám jako	evangelický farář a teolog
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická
Choť	Zoja Černovská
Děti	Anselm Benedikt Štefan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Štefan (* 30. března 1958, Praha) je český evangelický farář, profesor systematické teologie a vysokoškolský pedagog. Věnuje se dílu Karla Bartha a novodobé české evangelické teologii.

Vyrostl v liberální evangelické rodině a v pražském salvátorském sboru. V letech 1973–1977 navštěvoval Akademické gymnázium, 1977–1983 studoval evangelickou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, z toho dva semestry na církevní vysoké škole v Naumburgu/Saale (Katechetisches Oberseminar) v tehdejší NDR.^[1] V roce 1983 promoval a byl ordinován kazatelem Českobratrské církve evangelické. 1983-1985 působil jako seniorátní vikář Poděbradského seniorátu,^{[2] [3]}po farářské zkoušce (1985)^[1] v letech 1986–1990 působil jako farář v Českém Brodě, kde vystřídal faráře Jiřího Štorka^[4].

V Českém Brodě dokončil disertační práci o přirozeně-teologické debatě v evangelické teologii 20. století (promoce v prosinci 1987, název práce Skrze víru chodíme, ne skrze vidění. Rozhovor o přirozeně-teologických tématech v evangelické theologii 20. století. Pokus o zmapování terénu). Na Komenského fakultu ho přivedli jako pomocného asistenta na malý úvazek v listopadu 1987 L. Brož a J. Smolík.^[5] Po skončení studentské stávky v zimě 1989/1990 se prakticky přes noc musel plně ujmout veškeré výuky systematické teologie.^[6] V akademickém roce 1990–1991 přešel na katedru v plném úvazku jako odborný asistent, v červnu 1991 byl jmenován docentem a pověřen vedením Katedry systematické teologie.^[7] Habilitační práci pod názvem Aby všichni lidé spaseni byli. Na téma APOKATASTASIS PANTÓN v evangelické teologii 20. století napsal o soteriologickém univerzalismu v evangelické teologii 20. století. Od té doby působí na fakultě,^[8] počínaje rokem 2008 jako profesor.^[5]

Od devadesátých let je členem Vědecké rady ETF, v letech 1990–1996 byl proděkanem fakulty pro rozvoj, od r. 2000 je členem oborových rad doktorských studijních programů. V letech 1987–1995 byl poslancem několika synodů ČCE, 1984–2001 členem Poradního odboru teologického při synodní radě ČCE (1997–2001 jako jeho předseda), 1999–2001 členem Poradního odboru ekumenického. V letech 1988–1992 pracoval v evropské ekumenické skupině Leuenberger Lehrgespräche. 1996-2020 byl členem evropské Societas oecumenica, od r. 2005 německé Gesellschaft für Evangelische Theologie.^[9] Zasedal v různých redakčních radách: 1987–1989 v evangelickém církevním týdeníku Kostnické jiskry^[10], 1996–2002 v mezinárodní Ökumenische Rundschau^[11] (Frankfurt/Main), od r. 1995 v Teologické reflexi^[12], kde pravidelně uveřejňuje své studie a eseje.^[9]

Přednášel na německých barthovských symposiích a na setkáních Gesellschaft für Evangelische Teologie^[13].

2011-2021 pracoval na částečný úvazek jako studentský farář ETF. Při středečních bohoslužbách ve fakultní kapli v akademicky pojatých kázáních i ekumenicky koncipovaném liturgicko-sakramentálním dění praktikoval propojení teologické reflexe s univerzitní spiritualitou.^[14][15]

Studiu moderní systematické teologie se věnoval již na fakultě a v průběhu vikariátu. Kulturní zájmy jej zprvu zavedly k dílu N. Berďajeva a P. Tillicha, luterská věroučná orientace k G. Ebelingovi a dalším bohoslovcům bultmannovské školy. Nespokojenost s věroučnou neurčitostí a liturgickou chudobou českého evangelictví jej přiklonila k římskému katolicismu. Na začátku práce v církvi objevil K. Bartha a dialektickou teologii.^[1]

Vlastní badatelská činnost je zaměřena na dějiny německojazyčné evangelické teologie 20. století. V r. 2006 vydal monografi Karl Barth a ti druzí^[16], věnovanou pětici reprezentativních evangelických německy píšících teologů 20. století – K. Barthovi, E. Brunnerovi, P. Tillichovi, P. Althausovi a H.J. Iwandovi. Klade jim otázky z oblasti fundamentální teologie (historické a přirozené zjevení, víra a náboženství, teologie a filosofie) a soteriologie, příp. eschatologie (všeobecná nabídka spásy, její partikulární a univerzální uskutečnění). Každý z teologů je představen stručným životopisem, tematickým přehledem díla a obsáhlým soupisem původních vydání a reedic, souborných německých edic, a anglických a francouzských překladů. Zvláštní pozornost je věnována vztahům těchto čtyř teologů k Barthovi a Barthovým, Tillichovým a Iwandovým kontaktům s českými evangelickými teology, zejména J. L. Hromádkou, J. B. Součkem a J. M. Lochmanem.^[17]

Rozsáhlému dílu K. Bartha se systematicky věnuje po desetiletí^[18] (několik studií v německých kolektivních monografiích, překlad antologie Boží božství a Boží lidství^[19], 2005, s P. Gallusem). Ve studiích z oblasti fundamentální teologie se zamýšlel nad smyslem, místem a podobou (systematické) teologie, ve studiích z historické teologie podrobil loajální kritice teologickou cestu ČCE.^[9] V roce 2018 vydal výbor kázání Pane, ke komu bychom šli?^[20]

V pedagogické činnosti usiluje o předání klasické křesťanské dogmatiky, a to z perspektivy luterského a reformovaného protestantismu.^[21] Inicioval, řídil a komentoval překlady dvou hojně užívaných učebnic, Pöhlmannova Kompendia evangelické dogmatiky^[22] (2002) a Epoch dějin dogmatu B. Lohseho^[23] (2003, 2010). Vedle barthovského okruhu (E. Brunner, H. J. Iwand, H. Gollwitzer) se nepřestával učit u německých vykladačů Luthera a hledat inspiraci u E. Jüngela, J. Moltmanna a G. Sautera, v poslední době se cítí být spřízněn s americkými postlindbeckovskými teology barthovskými (G. Hunsinger, B. McCormack) i luteránskými (R. Jenson).^[9]

• ŠTEFAN, Jan. Pane, ke komu bychom šli?: 21 kázání. Praha: Kalich, 2018. 192 s. ISBN 978-80-7017-254-4. 
• ŠTEFAN, Jan. Karl Barth a ti druzí. Pět evangelických theologů 20. století Barth-Brunner-Tillich-Althaus-Iwand. Praha: CDK, 2006. 507 s. ISBN 80-7325-080-2. 
• ŠTEFAN, Jan. Vyvýšení Syna člověka – soubor postních a velikonočních kázání z Českého Brodu z roku 1990. [s.l.]: [s.n.], 1998. ISBN 80-86057-03-8. 
• Habilitace Aby všichni lidé spaseni byli. Na téma APOKATASTASIS PANTÓN v evangelické teologii 20. století (1990; nepublikováno, výňatky v Křesťanské revui LVIII, 1991, č. 1,18–23; č. 2, 35–38).
• Disertace Skrze víru chodíme, ne skrze vidění. Rozhovor o přirozeně-teologických tématech v evangelické teologii 20. století. Pokus o zmapování terénu (1986; nepublikováno, výňatek v Křesťanské revui LV, 1988, č. 1, 92–93).

• Českobratrská církev evangelická
• Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Štefan
• Profil na Evangelické teologické fakultě Karlovy univerzity
• Profil na Karlově univerzitě
• Údaje ze sborníku 75 let ETF
• Publikační a další odborná činnost evidována v databázi OBD.
• Profil na Evanget