Jan Štenc

Jan Štenc
Narození13. září 1871
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. listopadu 1947 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívydavatel, podnikatel, fotograf, tiskař, knihkupec a grafik
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Štenc (13. září[p 1] 1871 Praha[1]5. listopadu 1947 tamtéž[2]) byl český nakladatel. V roce 1908 založil podnik Grafický závod Jan Štenc, který se věnoval reprodukci a dokumentaci uměleckých děl a architektury.

Život

Narodil se 13.9.1871 v rodině Jana Petra Stenze (8.7.1847 – 18.3.1899), pomocníka v knihtiskárně (později typografa) a manželky Emilie, rozené Frankové (19.3.1845 – 25.9.1908). Měl čtyři sestry Marii, Annu Marii, Emilii, Terezu a dva bratry Václava a Josefa. Vyučil se zinkografem, a od roku 1890 pracoval jako reprodukční rytec Vilímova ústavu grafického v Praze. Jan Štenc zahájil v roce 1908 provoz ve vlastním nakladatelství a v pronajatém grafickém závodě v asanované Mikulášské ulici. Štencův grafický kabinet vydával od roku 1913 vlastní ročenky.

Od roku 1908 byl ženat za Hedviku Ningerovou (9.1.1885 – 23.12.1946).[3][4]

Také byl dobrovolným pokladníkem a jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Podílel se též, jako odborník na reprodukci a grafickou úpravu, na vydávání časopisu Volné směry a další ediční činnosti spolku.

Jan Štenc a architektura

Sídlo grafického závodu, tzv. Štencův dům, navrhl a realizoval v letech 1909–1911 architekt Otakar Novotný.[5] Štencovu vilu ve Všenorech postavil v letech 1921–1922 Jan Kotěra (jednalo se o poslední realizaci za Kotěrova života).[6]

Činnost Štencova nakladatelství a tiskárny

Hlavní program výroby se odvíjel od zhotovování štočků pro knihy, pořizování fotografií jak uměleckých děl od architektury po plány a kresby, dále reklamní fotografie zdokonalované americkou retuší. V závodě bylo hlubotiskové oddělení pro tisk fotomechanicky zhotovených desek i originální umělecké grafiky. Štenc poskytoval možnost tisku každému, kdo se grafikou zabýval, tedy i amatérům.

Na jaře 1912 otevřel Štencův grafický kabinet, v němž prodával kolekce grafických listů (Švabinský, Rembrandt, Dürer, Stretti, Silovský, Šimon, Vondrouš,...)

V Štencově grafickém studiu vznikaly špičkové knihy, především umělecké publikace. Štencovo nakladatelství vydalo šest svazků Dějepisu umění od Antonína Matějčka (pravěk až počátek 20. století). Vycházely v letech 1922 až 1936 v edici Sborník pro českou výtvarnou práci, vybavené množstvím fotografií doplňujících text.

Štenc jako nakladatel vydával většinou méně než deset knih ročně – bez hmotného zisku neb bylo nutné „dáti české literatuře soustavnou sbírku uměleckých děl domácího umění a cizině poskytovati nezkreslený obraz české kultury umělecké. (dopis...)

Štencův archiv obsahuje na 60 000 negativů, dokumentujících především české umění. Štenc posílal své fotografy do různých lokalit a rozšířil svou sbírku i o starší snímky od jiných firem. Tak vznikl např. Unikátní soubor ikonografie Prahy ve Wirthově Praze v obrazech pěti století (1932), kterou vydal v několikajazyčné verzi.

Dodával také štočky pro většinu soudobých uměleckohistorických publikací a pro časopisy Volné směry, Styl, Umělecký měsíčník. V letech 1918–1945 vydal 17 ročníků vlastního periodika Umění.

V Salvátorské ulici v Praze vznikl nejmodernější tiskařský dům v Rakousku-Uhersku, jeho interiér byl velmi světlý a vzdušný. Ve Štencově domě se scházeli nejlepší umělci a jiné významné osobnosti tehdejší doby, např. Max Švabinský, Jan Štursa nebo Jan Kotěra. Odcházela odtud zásadní umělecká díla české historie, probíhal tu bohatý společenský život.

(Nakladatel zemřel v roce 1947 a tak se nedožil Vítězného února a přechodu jeho krásné stavby do správy podniku Knihtisk a Tiskárny. Tehdy ještě byl vztah k secesi (ale i například ke kubismu) rozporuplný, šlo o relativně mladé styly, proto nikomu nevadilo provádět i různé nešetrné zásahy do, z dnešního pohledu velmi zajímavých, staveb.)

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Volné směry, 1947, s. 48 (dostupné online v NK ČR)
  3. Soupis pražských příslušníků, Stenz Johann, 1847)
  4. VIN O10 • 1908–1909. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. 
  5. KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Štencův dům s tiskárnou. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998 (2. vydání). ISBN 80-901562-3-1. S. 52.
  6. KOHOUT, Michal; ŠVÁCHA, Rostislav. Vila Jana Štence. In: Česká republika – moderní architektura. Čechy. Praha: Zlatý řez, 2014. ISBN 978-80-903826-0-2. S. 124.

Poznámky

  1. Dle některých druhotných zdrojů byl den narození 18. září.

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1474–1475, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Jan Štenc – Život a práce (1871–1941), katalog u příležitosti výstavy. Praha: Umělecko-průmyslové museum v Praze, 1941. 48 s. , bibliografie nakladatelství Jana Štence str. 35–49

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Štenc (1871-1947).jpg
Jan Štenc (1871-1947), český nakladatel