Jan Šverma

Jan Šverma
Narození	23. března 1901 Mnichovo Hradiště Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. listopadu 1944 (ve věku 43 let) Chabenec Slovensko Slovensko
Místo pohřbení	Mnichovo Hradiště Olšanské hřbitovy
Povolání	politik, spisovatel a novinář
Národnost	Češi
Alma mater	Mezinárodní Leninova škola Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	Hrdina Československé socialistické republiky (1969) Leninův řád (1969)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Manžel(ka)	Marie Švermová
Děti	Jiřina Kopoldová[1]
Příbuzní	Jan Kopold a Bedřiška Kopoldová (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šverma (23. března 1901 Mnichovo Hradiště – 10. listopadu 1944 Chabenec^[2]) byl český novinář a komunistický politik, manžel komunistické političky a funkcionářky Marie Švermové.

Roku 1920 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ale nedokončil. Od roku 1921 byl členem KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda,^[3] později působil i jako redaktor. Byl zvolen poslancem, ale po porážce Francie Němci odešel do exilu v Moskvě.^[3] V září 1944 byl jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen na území Slovenska (letiště Tri Duby). Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec. O jeho úmrtí vypráví i jeden z dílů dokumentárního seriálu České televize Osudové okamžiky nazvaný Chabenec 1944.^[4]

Úplný a nejdůvěryhodnější popis okolností Švermovy smrti popisuje v knize Petra Paška Odsuďte je k životu (vyšla v roce 1976 v exilu) gen. Vladimír Přikryl.^[5][6][7] Byl přímým svědkem nálezu vyčerpaného Švermy, kterého podle výpovědi svědka nechal v závěji ležet Rudolf Slánský, který měl se Švermou napjatý vztah a jeho fyzické vyčerpání v kombinaci s pochodem ve sněhové bouři se mu hodilo. Gen. Přikryl jako důležitý svědek a také díky své legionářské minulosti se dostal v roce 1949 do komunistického vězení (údajně na přímý příkaz Slánského), ze kterého vyšel v roce 1953, tedy až po smrti Slánského.

Jeho manželka Marie Švermová byla vysoce postavenou političkou v KSČ, v padesátých letech byla jako blízká spolupracovnice Slánského odsouzena na doživotí, ale ve vězení strávila 5 let.

I když se traduje, že Marie Švermová byla manželkou Jana Švermy, badatelům se údaje o sňatku nepodařilo zjistit a Marie Švermová se o něm ve svých pamětech nezmiňuje.^[8]

V roce 1923 se Janu a Marii Švermovým narodila dcera Jiřina Švermová, provdaná Kopoldová (23. 9. 1923 – 14. 2. 2009). Ta odešla s rodiči po Mnichovské dohodě do Sovětského svazu. Po začátku války se přihlásila a v srpnu 1943 byla zařazena do československé vojenské jednotky.^[9] V letech 1951–1952, když byl její manžel Bedřich Kopold zatčen, byla internována.^[10]

Když byly v roce 1949 sloučeny obce Motyčín a Hnidousy na Kladensku a ani jedna z nich nechtěla jménem ustoupit té druhé, obdržela takto vzniklá obec na Švermovu počest zcela nové jméno Švermov (od roku 1980 je Švermov součástí města Kladna). Přestože se s pádem komunistického režimu v roce 1989 vyskytly námitky proti tomuto pojmenování, motivované Švermovou příslušností ke komunistické straně, vžitý název městské části zůstal beze změny. Slovenská obec Telgárt byla v roce 1948 na jeho počest přejmenována na Švermovo. Od roku 1990 je to opět Telgárt.

Před zhroucením komunistického režimu v Československu se dnešní pražská stanice metra Jinonice jmenovala Švermova. To bylo v souvislosti s blízkou továrnou Motorlet, (Motorlet, národní podnik 1951-1957, Závody Jana Švermy Jinonice, národní podnik 1957-1966, Motorlet, národní podnik 1966-1973, Motorlet, Závod Jana Švermy, národní podnik 1973-1988), 1988 z obchodního rejstříku vymazán.^[11] V letech 1954–68 označení Závody Jana Švermy Brno, resp. VHJ Závody Jana Švermy Brno nesla i Zbrojovka Brno. Dále to byly Železniční opravny a strojírny Jana Švermy Louny. Ani hornictví nezůstávalo pozadu. Existovaly Důl Jan Šverma v Ostravě (v něm byla i Koksovna Jan Šverma), Důl Jan Šverma závod 2 Svinov (označovaný také jako Šverma II), Důl Jan Šverma v Žacléři a povrchový velkolom Jan Šverma v mostecké pánvi.

Dnešní pražský Štefánikův most se v letech 1947–1997 jmenoval Švermův. Socha Jana Švermy, která stála na staroměstské straně předmostí (sochař Antonín Nykl, 1969), byla v roce 1999 odstraněna a v roce 2004 instalována na Olšanských hřbitovech.^[12]

Švermova ulice je v Ostravě, v Havířově, v Brně, v Liberci, v Berouně, ve Vodňanech, v Krnově, v Bruntálu, ve Vítkově, v Habartově, v Milevsku, v Protivíně, v jeho rodném Mnichově Hradišti a dále v Benešově, v Lounech, v Březnici, ve Žďáru nad Sázavou, v Lenešicích, v Tachově a ve Smržovce. Na Slovensku v Banské Bystrici atd.

Prostor před Muzeem hlavního města Prahy, mezi ulicemi Sokolovská, Ke Štvanici, Křižíkova a Těšnov se v minulosti jmenoval Švermovy sady; nyní je bezejmenný.^[13] Název Švermovy sady nesl v letech 1946–1992 také park v Hradci Králové, v současné době pojmenovaný Kubištovy sady. Park s názvem Švermovy sady se dodnes nachází rovněž v Dobrovici. Je u něj i stejnojmenná zastávka autobusu.^[14]

V roce 1974 byla zřízena Novinářská cena Jana Švermy.^[15] Po roce 1989 ji uděluje levicově zaměřený Spolek českých novinářů. V roce 2010 obdržel tuto cenu šéfredaktor Haló novin Pavel Šafránek,^[16] v roce 2017 novinář a funkcionář KSČM Milan Krajča.^[17]

Jan Šverma obdržel 23. srpna 1969 in memoriam státní vyznamenání Hrdina ČSSR.

• Leninův řád, 27.8. 1969 in memoriam, (SSSR)

• Rok 1848 v Čechách (1933)
• Na okraj lipanského výročí (1934)
• Proti panské jednotě (1936)
• Hus, Tábor a naše doba (1937)
• Role českého národa v historii (1939)

• Marie Švermová
• Švermov
• Švermova
• Švermovo

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šverma na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šverma
• Jan Šverma a Slovenské národní povstání – videozáznam z přednášky historičky Hany Kráčmarové