Jan Žáček (spisovatel)

Jan Žáček
Narození	31. ledna 1932 Pardubice Československo Československo
Úmrtí	13. června 2008 (ve věku 76 let) nebo 19. června 2008 (ve věku 76 let) Olomouc Česko Česko
Pseudonym	Jiří Sup
Povolání	prozaik, dramatik
Národnost	česká
Ocenění	Řád svatého Cyrila a Metoděje (2007)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Žáček (31. ledna 1932, Pardubice – 13. června 2008, Olomouc) byl český prozaik a dramatik.^[1]

Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po maturitě na gymnáziu odešel jako herec k divadlu. Pracoval v činohře Moravského divadla v Olomouci, ve Vesnickém divadle a v Horáckém divadle v Jihlavě. Roku 1949 byl při pokusu o útěk za hranice v Tachově zatčen a krátce vězněn. Hereckou profesi musel opustit poté, co onemocněl tuberkulózou. Po vyléčení pracoval v různých profesích (například jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti) a v letech 1957–1958 dokonce jako dělník na stavbě elektrárny v Opatovicích nad Labem. Pak se stal scenáristou a dramaturgem v pražském divadle Rokoko. V době normalizace se živil jako autor, režisér a interpret různých estrád a kabaretů. V sezoně 1991–1992 byl dramaturgem a scenáristou v brněnském Divadle u Jakuba. Roku 1991 se stal členem sboru správců dědictví Jakuba Demla, který postupně vydává spisovatelovo dílo.^[2]

Ačkoliv byl téměř do konce sedmdesátých let považován za dramatika, těžiště jeho literární tvory tvoří historické romány a prozaická zpracování životů významných představitelů a světců katolické církve (svatý Jan Sarkander, svatý Klement Maria Hofbauer nebo královéhradecký biskup Edvard Jan Nepomuk Brynych). Jako dramatik je autorem grotesek, parodií, tragikomedií a televizních mikrokomedií, ve kterých zobrazoval aktuální mezilidské vztahy. Kromě toho publikoval v různých periodikách (Dikobraz, Lidová demokracie, Svobodné slovo a další) své scénky a fejetony. Jeho dílo bylo do značné míry ovlivněno přátelstvím a osobními kontakty s Jakubem Demlem a Timotheem Vodičkou.^[2] Roku 2007 obdržel za své dílo od arcibiskupa Jana Graubnera Řád svatého Cyrila a Metoděje.^[3]

• Honba na obludy aneb Štěkání na měsíc (1957), pod pseudonymem Jiří Sup.
• Ba Po Po (1959), dramatické pásmo (babička povídá pohádky pro nejstarší mládež), pod pseudonymem Jiří Sup, společně s Josefem Koenigsmarkem a dalšími, hudbu složil Jiří Šlitr.
• Tartuffe 2 (1961), parafráze na Molièra, pod pseudonymem Jiří Sup společně s jinými autory.
• Sen o bílém koni (1962), groteska podle Ilji Erenburga, pod pseudonymem Jiří Sup, společně s K. Bambasem (Darek Vostřel a Jiří Veselský).
• Konvenční vražda (1966), parodie, pod pseudonymem Jiří Sup.
• Kat a jeho Mydlář (1967), pod pseudonymem Jiří Sup.
• Rajský ostrov aneb Bejvávalo (1969), podle Eduarda Basse a Jaromíra Johna, pod pseudonymem Jiří Sup, společně s dalšími autory.
• Polabský mouřenín (1971), kabaretně zpracovaný příběh kočovných herců, pod pseudonymem Jiří Sup, společně s Darkem Vostřelem, Jiřím Šaškem a Ivem Fischerem,
• To jsi ty, Světlo (1991) montáž z děl Jakuba Demla a Otakara Březiny.
• Dvakrát o oběti (1993), obsahuje dvě tragikomedie Tak proto šílenci umírají a Pepíček, můj přítel.

• Dřevoryt o knězi a rychtářovi (1978), historický román z doby josefinských reforem.
• Mykologický kroužek (1983), karikatura žabomyšího politikaření československých parlamentních stran v letech 1947–1948 na pozadí činnosti maloměstského houbařského spolku.
• Apokryf o hraběti Šporkovi a Epilog (1988), historický román, jehož obsahem je střet českého šlechtice Františka Antonína Šporka, kritika společenských a náboženských poměrů habsburské monarchie, s církevní a světskou mocí.
• Nesklopím očí svých (1990), historický román zobrazující osudy Josefa Václava Friče a českou společnost po prusko-rakouské válce v roce 1866.
• A oddělil světlo od tmy (1995), historický román o Janu Sarkanderovi.
• Planý most (1997), prozaické zpracování životních osudů blízkých autorových předků ve druhé polovině třicátých let.
• Katedrála (2001), třídílné prozaicko-esejistické zobrazení novějších dějin olomoucké arcidiecéze.
• Vyjdi na cesty a k plotům (2002), historický román jehož hrdinou je svatý Klement Maria Hofbauer.
• Klíče (2006). románová autobiografie, vzpomínky na dobu duchovního útlaku od 50. let až k tzv. normalizaci obsahují rovněž esejistické portréty řady kulturních osobností.
• Ecce sacerdos magnus. Pocta Edvardu Janu Nepomuku Brynychovi (2006), románový životopis královéhradeckého biskupa Edvarda Jana Nepomuka Brynycha.

• Svatební skandály slečny Juliány (1979), režie Václav Hudeček.

• Demloviana (1997), soubor čtyř studií o Jakubovi Demlovi.
• Rozhovory s arcibiskupem Janem Graubnerem (2003).

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Žáček (spisovatel)
• Jan Žáček – Farnost Pardubice Archivováno 18. 5. 2018 na Wayback Machine.