Jan Almer

Ing. arch. Jan Almer
Narození29. listopadu 1882
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. září 1960 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČeské vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, ochránce a publicista památek
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Almer (29. listopadu 1882 Smíchov23. září 1960 Praha) byl český architekt, ochránce pražských památek a publicista, člen Klubu Za starou Prahu a v roce 1927 také jeho předseda.

Život

Pocházel ze skromných poměrů, narodil se jako druhý ze čtyř synů obuvníka a posléze továrního dělníka Josefa Almera na Smíchově, po smrti Janovy matky v Janových devíti letech se otec podruhé oženil a do rodiny přibyli další čtyři sourozenci[1] Přesto Jan dokázal vystudovat Českou techniku, na níž byl jedním z posledních žáků architekta Josefa Schulze.[2]

Větší část své kariéry věnoval průzkumu a ochraně architektonických památek města Prahy. Výsledky své činnosti systematicky publikoval, nejčastěji ve Věstníku Klubu Za starou Prahu. Patřil k nejaktivnějším členům domácí rady Klubu Za starou Prahu a v letech 1927, 1930, 1932, 1937 a 1939 byl také opakovaně zvolen jeho předsedou. Za jeho prvního předsednictví v listopadu roku 1927 klub přestěhoval své sídlo do Malostranské mostecké věže (Mostecká čp. 56/III[3]), kde sídlí dosud.

Zajímal se rovněž o památky lidové architektury.

Publikace (výběr)

  • 1911: Starý park na Santošce bude porušen novou silnicí. Za starou Prahu II, č. 1–2/1911, 5.
  • 1921: K regulaci Smíchova. Za starou Prahu VIII, č. 1–2/1921, 6–7.
  • 1923: Z činnosti Klubu a odborů. Činnost Klubu za Starou Prahu v roce 1922 – Z činnosti Odboru pelhřimovského – Z činnosti odboru „Za staré Budějovice“ v Čes. Budějovicích v roce 1921– Odbor Klubu za Starou Prahu v Kutné Hoře – Čestné ceny za vzorné udržování umělecky a historicky cenných domů – Fotografická soutěž Klubu Za starou Prahu. Za starou Prahu IX, č. 3–4/1923, 39–43.
  • 1926a: Nový most v prodloužení ulice Resslovy na Smíchov. Za starou Prahu XI, č. 1–6/1926, 13–14.
  • 1926b: Oprava kostela sv. Mikuláše v Praze III, Za starou Prahu XI, č. 1–6/1926, 11–12.
  • 1926c: Reklamní tabule. Za starou Prahu XI, č. 1–6/1926, 16.
  • 1930a: Kostel a klášter Panny Marie Sněžné. Za starou Prahu XIV, č. 2–3/1930, 15–20.
  • 1930b: Stavební správa pražských zádušních budov a objektů. Za starou Prahu XIV, č. 2–3/1930, 22–24.
  • 1932: Petřínská komunikace. Za starou Prahu XVI, č. 1–2/1932, 4.
  • 1933: Úprava Karolina. Za starou Prahu XVII, č. 1–4/1933, 22–24.
  • 1935: Úprava vnitřku hlav. farního kostela sv. Štěpána. Za starou Prahu XIX, č. 3–4/1935, 21–24.
  • 1936a: Úprava kaple sv. Longina. Za starou Prahu XX, č. 3/1936, 19–22.
  • 1936b: Opravy průčelí budov a domů. Příspěvek k časové právě otázce barevných průčelí. Za starou Prahu XX, č. 5–6/1936, 35–41.
  • 1938: Šedesát let ústředního rady magistrátu hlavního města Prahy Rud. Hlubinky a jeho činná ochrana památek. Za starou Prahu XXI, č. 5–6/1938, 45–47.
  • 1939: Stavební ruch na Malé Straně. Za starou Prahu XXI, č. 7–10/1939, 69–73.
  • 1947: Recenze věnovaných publikací. Ing. dr. Josef Šebek a ing. dr. Jan Vaněček: Technické stavby a ochrana přírody. Za Starou Prahu XXII, č. 9/1947, 96.
  • 1950: Činnost Klubu Za starou Prahu od r. 1914. Za starou Prahu XXV, č. 1–5/1950, 24–28.
  • 1933: Opravy kostela sv. Vojtěcha. Za starou Prahu XVII, č. 1–4/1933, 4–7 (spoluautor J. Füssel)[4]

Odkazy

Reference

  1. Policejní přihláška rodiny
  2. Noll, Jindřich (ed.): Josef Schulz 1840 – 1917, Praha 1992, s. 29.
  3. Věstník ZSP č. 3, roč. XII., 1927, s.7
  4. bibliografie [1] Archivováno 4. 6. 2023 na Wayback Machine.

Literatura

  • Noll, Jindřich (ed.): Josef Schulz 1840 – 1917, Praha 1992, s. 29.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“