Jan Alsterl z Astfeldu
| Jan Alsterl z Astfeldu | |
|---|---|
| Úmrtí | 1666 |
| Choť | Veronika Kateřina Ostrštoková z Astfeldu |
| Děti | František Mikuláš Alsterle z Astfeldu |
| Rod | Alsterlové z Astfeldu |
| Příbuzní | Maxmilián František Alsterle z Astfeldu a Alžběta Alsterlová z Astfeldu (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Alsterl z Astfeldu († 1666) nebo také Jan Alster z Astfeldu byl český šlechtic a příslušník rodu Alsterlů z Astfeldu.[1][2][3]
Život
Narodil se jako syn vladyky a českobudějovického radního, správce Mikuláše Alstera z Astfeldu. Datum jeho narození není známo.
Od poloviny 20. let 17. století Jan působil jako sekretář českého místodržitelství, člen sekretariátu vojenské expedice a frýdlantské revizní komise a účastnil se zasedání zemského sněmu. Mezi lety 1640 a 1642 byl podřízen nejvyššímu vojenskému veliteli v Čechách, arcivévodovi Leopoldu Vilémovi.
Žil v Praze na Malé Straně, kde vlastnil tři spojené domy s číslem popisným 486/a, 486/b a 486/c. Za švédského vpádu do Čech se podílel na převozu českých korunovačních klenotů z Prahy do Českých Budějovic, cestou byl vážně zraněn. Při vpádu Švédů do Prahy roku 1648 byly jeho domy vypleněny a on sám na kratší dobu zajat.
Roku 1665 byl Jan povýšen císařem Leopoldem I. do rytířského stavu.
Jan Alsterl z Astfeldu zemřel roku 1666.[1]
Manželství a potomstvo
Jan Alsterl z Astfeldu se oženil s Veronikou Kateřinou Osterštokovou z Astfeldu, bohatou a schopnou vdovou po císařském brusiči kamenů, která přinesla do rodinného majetku mnoho domů a statků.
Jan měl tři syny: Františka Mikuláše, Jana Kryštofa, Maximiliána Františka a Ferdinanda Albrechta. [3][2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. I. vyd. Praha: AKROPOLIS, 1999. 688 s. ISBN 8085770792. Kapitola Alsterové z Astfeldu, s. 12.
- ↑ a b Astfeld. Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii [online]. Dostupné online.
- ↑ a b heslo Alsterlové. heslo. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888. Dostupné online. ISBN 80-7203-007-8. Svazek II.. S. 3.