Jan Anastáz Opasek

Jeho opatská Milost Jan Nepomuk Anastáz II. Opasek, OSB, GCLJ
I. arciopat břevnovského kláštera duchovní převor českého velkopřevorství řádu sv. Lazara
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Heslo	„Ora et Labora“ „Modli se a pracuj“
Znak
Zasvěcený život
Institut	od r. 1932 Řád svatého Benedikta
Osobní údaje
Datum narození	20. dubna 1913
Místo narození	Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	24. srpna 1999 (ve věku 86 let)
Místo úmrtí	klášter Rohr, Bavorsko Německo Německo
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov
Národnost	česká
Povolání	římskokatolický duchovní
Podpis
Řády a ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka účastník odboje a odporu proti komunismu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Anastáz II. Opasek, mukly přezdíván Opat chuligán^[1] (20. dubna 1913 Vídeň – 24. srpna 1999 klášter Rohr, Bavorsko), byl římskokatolický kněz, básník, teolog a benediktinský mnich, opat, později (po 46 letech) arciopat břevnovského kláštera a duchovní převor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského.

V letech 1919–1932 žil v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Po maturitě vstoupil Jan do benediktinského noviciátu v břevnovském klášteře a přijal řádové jméno Anastáz. Studoval teologii v Praze a Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, v roce 1939 se stal konventuálním převorem břevnovského kláštera. Po druhé světové válce byl vyznamenán řádem za zásluhy v boji proti nacismu. V roce 1947 se stal opatem břevnovského kláštera. V září 1949 byl zatčen a na počátku prosince následujícího roku ve vykonstruovaném monstrprocesu odsouzen na doživotí (amnestován v roce 1960). Záznam přelíčení s Opaskem je zaznamenán v knize Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci (1950).^[2] Autorem muklovské přezdívky je spoluvězeň Josef Petr Ondok.^[3]

V roce 1968 odešel do Rakouska a posléze Západního Německa, kde žil do roku 1990. Byl jedním z hlavních organizátorů křesťanského laického sdružení Opus Bonum, které bylo založeno roku 1972. Roku 1978 byl přijat v Bad Krozingenu do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Byl nositelem církevního velkokříže tohoto řádu a zastával funkci duchovního převora. V prosinci 1989 na dálku jmenoval Prokopa Siostrzonka převorem břevnovského kláštera, aby mu tato funkce na úřadech pomohla při jednání o vrácení kláštera řádu. Během několika měsíců získal řád klášter zpět. Opasek však poté dostal infarkt a byl hospitalizován ve Vídni, Siostrzonek soudí, že se tak mohlo stát právě z velké radosti nad znovuzískáním Břevnova.^[4]

Po zotavení se Opasek v Praze znovu ujal úřadu opata. V roce 1991 mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Při povýšení břevnovského opatství na arciopatství v roce 1993^[5] jej papež Jan Pavel II. jmenoval prvním břevnovským arciopatem. Zemřel 24. srpna 1999 při návštěvě sesterského benediktinského kláštera Rohru v Bavorsku, místě svého exilového pobytu. Jeho tělo bylo posmrtně převezeno do vlasti, je pochován na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze.

Ke své přezdívce přišel Opasek ve věznici v Leopoldově. Když se zde jednou skupina kněží vrátila z práce, našla na cele veselou karikaturu vězně, ke které bylo připsáno „Opat chuligán“. Jejím autorem byl kněz Petr Ondok. Vzhledem k tomu, že ve skupince byli tři opati, chvíli přemýšleli, koho Ondok nakreslil. „Shodli jsme se, že to může být jedině Anastáz,“ komentoval kresbu Bohumil Vít Tajovský.

• Obrazy
• Podvečerní hudba
• Vyprahlá krajina
• Katakomben des Heute
• Erfahrungen
• Život upřen do Středu (soubor sbírek)

• Anastáz Opasek: Dvanáct zastavení: Vzpomínky opata břevnovského kláštera (k vyd. připravila Marie Jirásková). Torst 1992 (1. a 2. vyd.) a 1997 (3., opr. a dopl. vyd.. -- Praha : Torst, 1997. -- 344 s.)

Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, v roce 1991.

U příležitosti opatova 100. výročí narození byl dne 20. dubna 2013 odhalen v Kolíně pomník s bustou Jana Nepomuka Anastáze Opaska od akademického sochaře Stanislava Hanzíka. Byl umístěn v parku J. A. Komenského poblíž budovy někdejšího gymnázia, kde Opasek studoval.^[7] Pomník posvětil opat Strahovského kláštera Michael Josef Pojezdný za přítomnosti starosty města Víta Rakušana a občanů Kolína.^[8] Pomník se nachází za budovou Komerční banky a. s. na GPS souřadnicích: 50°01′35″ s. š., 15°12′16″ v. d. ^[8]

• Pomník v Komenského sadech v Kolíně
• 
  Celkový pohled^[8]
• 
  Detail nápisu^[8]

• ELŠÍKOVÁ (LA FAY), Monika. Opat chuligán aneb Dobré dílo Anastáze Opaska. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7192-734-1. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 509. 
• Proces proti vatikánským agentům v Československu: biskup Zela a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. Dostupné online. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 493. 
• VLČEK, Vojtěch. Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1964. [s.l.]: [s.n.] ISBN 80-7266-179-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Anastáz Opasek na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Anastáz Opasek
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Podrobný životopis na stránkách městské části Praha 6 Praha 6, Jan Anastáz OPASEK
• Životopisný článek v časopise Reflex Jan Anastáz Opasek, Reflex.cz
• Jan Anastáz Opasek ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Jan Anastasius Opasek na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Dokumenty z Archivu Kanceláře prezidenta republiky

Předchůdce: Dominik Prokop (opat)

opat a arciopat břevnovského kláštera od 1947 do 1999

Nástupce: Prokop Siostrzonek

Předchůdce: Kajetán Matoušek

Duchovní převor Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od 1994 do 1997

Nástupce: Karel Otčenášek