Jan Bartoš (dramatik)

Jan Bartoš
Jan Bartoš
Jan Bartoš
Narození23. února 1893
Rychnov nad Kněžnou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1946 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánídramatik, divadelní vědec a knihovník
Choť
  • Anna Hennerová manželka
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bartoš, pseudonym Jan Brauner (23. února 1893, Rychnov nad Kněžnou[1] – 6. května 1946, Praha) byl český dramatik, divadelní vědec a knihovník.

Život

Narodil se jako nejmladší ze tří synů v rodině c. a k. okresního hejtmana a jeho ženy Anny[2]. Ve 12 letech mu otec zemřel. Jan vystudoval rychnovské gymnázium a pokračoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity studiem literatury. Školu ukončil doktorátem v roce 1918. Poté se stal na krátkou dobu koncipientem v advokátní kanceláři a v letech 1923–1924 byl úředníkem intendantury pražského Národního divadla. Poté nastoupil do knihovny Národního muzea v Praze. Posléze založil a stal se přednostou divadelního oddělení Národního muzea, které pak vedl až do roku 1946[3].

Založil časopis Nová scéna, který před úřady redigoval Jaroslav Seifert[4]. Přispíval do řady novin a divadelních časopisů (Jeviště, Divadlo, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Národní listy aj.) a psal vědecké studie a divadelní hry. Zabýval se zvláště divadlem 2. poloviny 19. století.

Trpěl neúspěchy svých divadelních her, depresemi, v roce 1946 spáchal sebevraždu. O své plánované sebevraždě hovořil mnoho let předem s básníkem Jaroslavem Seifertem a později i Vítězslavem Nezvalem (kterého učil hádat z ruky a sestavovat horoskopy), kterým svěřil svoji poslední vůli[5].

Jan Bartoš byl krátce ženatý s Annou Hennerovou[6], tragicky zemřelou (1920) sestrou Marie Pujmanové.

Citát

„Spisovatele Jana Bartoše poznali jsme v Devětsilu, i když jeho členem nikdy nebyl. Přidružil se k nám jako dobrý přítel. Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově, a neměl už potřebu se sdružovat. Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem našeho mládí. Nám imponoval nejen jako dramatický básník pastelové fantazie a sžíravé ironie zároveň, ale i jako polemik, autor zlých a jedovatých invektiv, kterými pronásledoval lidi kolem divadel, herce i spisovatele. Uměl však i mistrně hádat z ruky a neméně odborně sestavovat i horoskopy.

...řekl mi však klidným a jaksi samozřejmým tónem, že se rozhodl odejít ze světa dobrovolně ve chvíli, kterou uzná za nejvhodnější. O své smrti hovořil zcela klidně a požádal mě, abych se nesnažil jeho čin mu nějak rozmlouvat. Je již pevně rozhodnut a jeho rozhodnutí je staré už delší dobu.

“
— Jaroslav Seifert[7]

Dramatické dílo

  • 1913 Primo vere, jako Jan Brauner, vlastním nákladem, premiéra v Národním divadle Praha: 18. 9. 1919;
  • 1916 Konec Jakuba Carranzy, dramatický akt, jako Jan Brauner, vlastním nákladem;
  • 1917 Souboj, hra o třech dějstvích, vydal Ludvík Bradáč, Královské Vinohrady, premiéra v Národním divadle Praha: 29. 11. 1917;
  • 1920 Krkavci, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Břetislav Maria Klika Praha;
  • 1922 Milenci, hra o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1923 Pelikán obrovský, tragikomedie, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1923 Námluvy, čili Škola diplomacie, komedie o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1925 Vzbouření na jevišti, filosofie, drama, skutečnost, vydáno: Ústřední studentské knihkupectví a nakladatelství Praha, premiéra v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 16. 1. 1926;
  • 1925 Nabídnutí k sňatku, veselohra o 3 dějstvích, vydal Evžen K. Rosendorf Praha;
  • 1926 Hrdinové naší doby, komedie o třech dějstvích s prologem a epilogem, vydal Evžen K. Rosendorf Praha;
  • 1926 Strašidelný dům, komedie o třech dějstvích, vydáno: Národní knihtiskárna Moravský Krumlov;
  • 1926 Plující ostrov, komedie o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1927 Uloupená kadeř, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov, premiéra v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 29. 3. 1927;
  • 1927 Jůra ďábel, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov, jediné představení v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 11. 5. 1928;
  • 1927 Orfeus a Eurydiké, komedie o třech dějstvích, vydal Müller a spol. Turnov;
  • 1928 Člověk, jenž má 5000 v kapse, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov;
  • 1928 Nezvěstná, drama o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Otakar Štorch-Marien Praha, premiéra v Národním divadle Praha (Mozarteum): 31. 10. 1947;
  • 1930 Eliane, hra o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov;
  • 1934 Pepíček a Mánička, veselý výstup pro hocha a děvčátko, vydal Evžen K. Rosendorf Praha.

Studie a publikace (výběr)

  • 1919 Rusko a Evropa : duchovní základy velké revoluce, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1921 Listy o současné Francii, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1922 O moderním divadelním projevu, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
  • 1926 Hercovo tajemství : divadelní úvahy, vydal Müller a spol. Turnov;
  • 1933 Národní divadlo a jeho budovatelé, vydal Sbor pro zřízení druhého Národního divadla Praha;
  • 1934 Budování Národního divadla, vydal Otto Girgal Praha;
  • 1935 Legenda o budování Národního divadla a její obhájce, replika Karlu Stloukalovi, vydal Otto Girgal Praha;
  • 1937 Prozatímní divadlo a jeho činohra, vydal Sbor pro zřízení druhého Národního divadla Praha.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876–1893 v Rychnově nad Kněžnou, sign.142-3989, ukn.8410, str.406. Dostupné online
  2. ↑ Národní archiv ČR, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850–1914
  3. ↑ Archiv Národního divadla: Jan Bartoš - dramatik
  4. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 285
  5. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 286, 292–3
  6. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 283
  7. ↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 281, 286

Literatura

  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 278, 280–293, 294
  • Národní museum . Praha 1946

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Bartoš (1893-1946).jpg
Jan Bartoš (1893 - 1946), Český dramatik.