Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu

Jan Beaufort
Narození1373
Montmorency-Beaufort
Úmrtí16. března 1410 (ve věku 36–37 let)
Royal Foundation of St Katharine
Místo pohřbeníCanterburská katedrála
Povolánívoják
OceněníPodvazkový řád
ChoťMargaret Beaufort[1][2]
DětiJohn Beaufort[1]
Johana Beaufortová[1]
Thomas Beaufort
Edmund Beaufort[1]
Margaret Beaufort
Henry Beaufort
RodičeJan z Gentu[1] a Kateřina Swynfordová[1]
RodBeaufortové
PříbuzníAlžběta z Lancasteru, Joan Beaufort[1], Kateřina z Lancasteru, Filipa Lancasterská, Jindřich IV. Anglický, Thomas Swynford, Thomas Beaufort, Duke of Exeter[1] a Henry Beaufort[1] (sourozenci)
Markéta Beaufortová[1], Thomasine Beaufort[3] a John of Somerset[3] (vnoučata)
Funkcečlen Sněmovny lordů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu (asi 137316. březen 1410) byl prvním ze čtyř dětí Jana z Gentu a jeho milenky Kateřiny Swynfordové, se kterou se v roce 1396 oženil. Beaufortovo příjmení je pravděpodobně odvozeno od otcova panství Beaufort v Champagne, ve Francii.

Děti Jana z Gentu a Kateřiny byly dvakrát uznány za legitimní, jednou v roce 1390, podruhé roku 1397, a to jak parlamentem za vlády Richarda II., tak papežem Bonifácem IX. Beaufortové byli z následnictví trůnu svým nevlastním bratrem Jindřichem IV. vyloučeni.

Mládí

Mezi květnem a zářím 1390, Beaufort odešel do Severní Afriky na Barbarskou křížovou výpravu, vedenou Ludvíkem II. Bourbonským. V roce 1394 byl v Litvě, kde sloužil u německých rytířů.

Jan byl 10. února 1397 jmenován hrabětem ze Somersetu, jen několik dní potom, co parlament jeho i jeho sourozence uznal legitimního potomky. V únoru 1397 byl také jmenován admirálem irského loďstva a konstáblem hradu Dover. V květnu byla jeho admiralita rozšířena o severní flotilu. V létě 1397 se stal jedním ze šlechticů, kteří pomohli Richardovi II. osvobodit se z moci Lordů odvolatelů. Za odměnu byl 29. září jmenován markýzem ze Somersetu a Dorsetu a později roku 1397 také rytířem Podvazkového řádu a poručíkem Akvitánie. Kromě toho, dva dny před svým povýšením na markýze se oženil s královou neteří, Markétou Hollandovou, sestrou Tomáše Hollanda. Jan zůstal v králově přízni i poté, co byl jeho starší nevlastní bratr, Jindřich Bolingbroke, v roce 1398 vykázán z Anglie.

Pozdější kariéra

Poté, co byl Richard II. v roce 1399 Jindřichem Bolingbrokem svržen z trůnu, nový král odvolal tituly, které byly dány protivníkům Lordů odvolatelů, a tak se Jan stal pouze hrabětem ze Somersetu. Přesto byl ke svému nevlastnímu bratrovi loajální a nechal ho sloužit v různých vojenských velitelstvích a některých důležitých diplomatických operací. Beaufort v roce 1400 získal zabavené majetky welského povstaleckého vůdce Owaina Glyndŵra, ale tyto majetky bylo možné převzít až v době po jeho smrti, v roce 1415. Roku 1404 byl jmenován konstáblem Anglie.

Rodina

Jan Beaufort a Markéta Hollandová, dcera Tomáše Hollanda, 2. hraběte z Kentu a Alice FitzAlan, spolu měli šest dětí. Jejich vnučka Markéta Beaufortová se provdala za Edmunda Tudora, syna královny vdovy Kateřiny z Valois a Owena Tudora.

Jan Beaufort zemřel v nemocnici Svaté Kateřiny u Toweru. Byl pohřben v kapli Svatého Michala v Canterburské katedrále.

Jeho dětmi byli:

Vývod z předků

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Beaufort, 1st Earl of Somerset na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

Lord Warden of the Cinque Ports
Předchůdce:
13981399
Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu
Nástupce:
Thomas Erpingham
Markýz z Dorsetu a Somersetu
Předchůdce:
13971399
Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu
Nástupce:
Ztraceno
Hrabě ze Somersetu
Předchůdce:
13971410
Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu
Nástupce:
Jindřich Beaufort, 2. hrabě ze Somersetu

Média použitá na této stránce

Effigy John Beaufort 1st Earl of Somerset.png
Autor: James William Edmund Doyle, Licence: CC0
Drawing of effigy, made after Schebbelie's drawing depicted in Gough, Richard, Sepulchral Monuments in Great Britain vol 2 part 2 (London, 1796), p. 127