Jan Bedřich z Trauttmansdorffu

Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
Hraběcí erb Trauttmansdorffů
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci: 13. listopad 1658 – 4. únor 1696
Panovník	Leopold I.
Předchůdce	Maxmilián Valentin z Martinic
Nástupce	Václav Norbert Oktavián Kinský
Tajný rada
Panovník	Leopold I.
Skutečný císařský komoří
Panovník	Ferdinand III.
Říšský dvorní rada
Ve funkci: 1645 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Císařský komoří
Ve funkci: 1643 – ?
Panovník	Ferdinand III.
Narození	5. ledna 1619 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	4. února 1696 (ve věku 77 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Litomyšl
Choť	I. (1650) Marie Klára z Dietrichsteinu (1626–1667) II. (1667) Anna Marie Berková z Dubé a Lipé (1612–1674) III. (1676) Marie Eleonora ze Šternberka (1654–1703)
Rodiče	Jan Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650) a Žofie Pálffyová (1596–1668)
Děti	František Václav (1677–1753) František Antonín Adam (1679–1762) Marie Eleonora Lucie, provd. Schliková († 1769)
Příbuzní	bratr: Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617–1684) bratr: Ferdinand Arnošt z Trauttmansdorffu († 1692) bratr: Jiří Zikmund z Trauttmansdorffu (1638–1708) děd: Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1542–1614) babička: Eva z Trauttmansdorffu
Zaměstnání	politik
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bedřich hrabě z Trauttmansdorffu (německy Johann Friedrich Graf von Trauttmansdorff-Weinsberg; 5. ledna 1619 Vídeň – 4. února 1696 Praha) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Trauttmansdorffů. Řadu let patřil k nejvyšším hodnostářům Českého království, kde také díky dědictví a vlastním nákupům vybudoval rozsáhlé majetkové zázemí.

Kariéra

Narodil se jako druhorozený syn císařského diplomata hraběte Maxmiliána z Trauttmansdorffu (1584–1650) a jeho manželky Žofie Pálffyové (1596–1668). Jeho vzdělání věnoval otec značnou péči a vkládal do něj naděje ohledně diplomatických služeb, proto se již v roce 1643 stal císařským komorníkem a v roce 1645 říšským dvorním radou. Spolu s otcem se pak zúčastnil diplomatických jednání v závěru třicetileté války, poté jako diplomat působil například v Mnichově.

Po otcově smrti se více začal věnovat správě majetku, a když byl po smrti Ferdinanda III. odvolán z funkce skutečného císařského komorníka,^[1] rezignoval na další kariéru u dvora a zapojil se do správy v Českém království. V letech 1658–1696 byl nejvyšším zemským komorníkem, z titulu této funkce zároveň členem sboru místodržících a později i tajným radou. Spolu se starším bratrem Adamem Matyášem, který byl dlouholetým nejvyšším maršálkem, demonstroval rostoucí význam Trauttmansdorffů pro České království.

Majetkové poměry

Po otci zdědil statky v Dolním Rakousku (Totzenbach) a palác ve Vídni, především ale panství Litomyšl ve východních Čechách. Krátce po převzetí otcovského dědictví (1650) začal kupovat další statky,^[2] získal Brandýs nad Orlicí s 26 vesnicemi (1652) a Červené Pečky na Kolínsku s 29 vesnicemi (1655). V Červených Pečkách pak nechal postavit raně barokní zámek (1660–1670), který sloužil pro občasné pobyty na cestách mezi Prahou a Litomyšlí. Panství Pečky pak rozšiřoval dalšími nákupy menších statků (Kbel 1661, Jindice 1670, Červený Hrádek 1681). Poslední významnou akvizicí byl zisk panství Choceň s 15 vesnicemi (1683). V sousedství Chocně pak krátce nato nechal vybudovat poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hemžích. V roce 1683 koupil Dolní Břežany u Prahy a k Červeným Pečkám ještě v roce 1689 koupil statek Žandov, kde někdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na lovecký zámek.

Všechna panství přebíral zdevastovaná třicetiletou válkou a snažil se o hospodářský rozvoj. Obnovoval pusté vesnice, zakládal nové dvory, ovčíny, podporoval výsadbu nových lesů atd.^[3] V souvislosti s tím se zvyšoval útlak poddaných, kteří se proto na jeho panstvích v roce 1680 zapojili do selského povstání. Hlavním sídlem byla Litomyšl, kde nechal provést některé úpravy na zámku, obnovil domy na náměstí zničené za třicetileté války, podporoval vznik církevních staveb a celkově se zasloužil o architektonickou proměnu Litomyšle v duchu baroka.^[4] Litomyšli také celkem třikrát potvrdil městská práva,^[5] velkorysý v udílení městských privilegií byl i v Brandýse nad Orlicí.^[6]

Rodina

Jeho první manželkou byla od roku 1650 Marie Klára z Dietrichsteinu (1626–1667), podruhé se oženil 10. ledna 1667, tedy 6 dní po smrti své první ženy, a to s hraběnkou Annou Marií Berkovou z Dubé a Lipé (1612–1674) a potřetí se oženil v Praze 26. ledna 1676 s Marií Eleonorou ze Šternberka (1654–1703). Ze tří manželství měl celkem šestnáct dětí, mužské potomstvo pocházelo z manželství prvního (Jan Bedřich František 1654–1687^[7]) a třetího manželství. Rozsáhlý majetek si rozdělilo celkem pět synů, čímž došlo k rozdrobení dominia.

Z potomstva vynikli:

• druhorozený syn František Václav (1677–1753)
• dvě dcery z třetího sňatku, které roku 1712 založily školu a Klášter voršilek v Kutné Hoře a staly se jeho řeholnicemi:
  • Eleonora Františka z Trauttmannsdorffu (14.3.1690^[7], † 12.8.1757)
  • Františka Maxmiliána z Trauttmansdorffu (27.8.1694 – 20.8.1721)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)