Jan Bedřich z Valdštejna

Jeho knížecí Milost Jan Bedřich z Valdštejna
2. královéhradecký biskup 16. arcibiskup pražský 4. primas český
Jan Bedřich z Valdštejna
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Období služby	1675–1694
Předchůdce	Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka - Arcidiecéze pražská
Nástupce	Jan Josef Breuner Arcidiedcéze pražská
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup královéhradecký (1668–1675) velmistr křižovníků s červenou hvězdou (1668–1694)
Osobní údaje
Datum narození	18. srpna 1642
Místo narození	Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Datum úmrtí	25. června 1694 (ve věku 51 let)
Místo úmrtí	Duchcov, České království České království
Místo pohřbení	Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze
Rodiče	Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) a Polyxena Marie z Talmberka (1599–1651)
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Říšský hrabě Jan Bedřich (Fridrich) z Valdštejna, O.Cr. (německy Johann Friedrich Reichsgraf von Waldstein, 18. srpna 1642 Vídeň^[1] – 3. června 1694 Louňovice pod Blaníkem) byl katolický duchovní, 2. biskup královéhradecký (1668–1675), 16. arcibiskup pražský (1675–1694) a 31. velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou (1668–1694). Byl posledním z pražských arcibiskupů, který spojoval v jedněch rukou obě hodnosti.

Život

Narodil se jako mladší syn Maxmiliána hraběte z Valdštejna († 1654) a jeho manželky Marie Polyxeny, roz. hraběnky z Talmberka. Po smrti rodičů byl jeho poručníkem Ferdinand Arnošt z Valdštejna a po jeho smrti Karel Ferdinand z Valdštejna. Dne 14. září 1661 jej král prohlásil zletilým. V letech 1661–1663 absolvoval svou kavalírskou cestu – studoval nejprve v Lovani, odkud pokračoval přes francouzská města do Říma, kde byl jmenován komorníkem papeže Alexandra VII. Pražský arcibiskup kardinál Harrach byl jeho strýc. V roce 1664 převzal správu svých statků v Duchcově, vzápětí však odjel zpátky do Říma, kde pobýval až do roku 1666. Ještě před kněžským svěcením v roce 1665 jej papež Alexandr VII. jmenoval prelátem. Získal také místa kanovníka v Olomouci a ve Vratislavi. Pražští křižovníci s červenou hvězdou ho zvolili v roce 1668 za svého velmistra.

Biskup

Biskupem královéhradeckým byl jmenován v roce 1668, v roce 1675 byl jmenován pražským arcibiskupem; úřadu se slavnostně ujal 14. března 1676. V roce 1677 vyšla jeho předchůdcem připravovaná česká bible, o dva roky později vydal Instrukci pro kněze. Nechal vytisknout Proprium Bohemiae a Rituale Romano-Pragense, které sjednotily liturgickou praxi v diecézi.

Podporoval vznik nových farností, usazování nových řeholí v Čechách a zakládání nových klášterů. Jeho pomocný biskup Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi zřídil v Praze Na Zderaze dům pro vysloužilé kněze.

Církevní soudy ztratily v roce 1688 pravomoc trestat zločiny duchovních. Spor s vládou o desátek, který používala na válečné výdaje a požadavek českého sněmu na přímé zdanění duchovenstva, vyvrcholil vyloučením duchovního stavu ze sněmu v roce 1693. Spor urovnala až delegace vyslaná českým duchovenstvem k císaři po Valdštejnově smrti.

Mecenáš

Jan Bedřich byl pilný stavebník. V římském ateliéru malíře Claude Lorraina, jehož obrazy sbíral, se seznámil i s Jeanem Baptistou Matheyem, který jej následoval do Čech jako jeho dvorní architekt. V pětadvaceti letech byl jedním z nejmladších mecenášů tehdejšího Říma.

Spolu s bratrem Karlem Ferdinandem stavěl Valdštejn od roku 1667 rodinný palác na Malé Straně (dnešní Buquoyský, sídlo francouzského velvyslanectví). Vzal na sebe náklad na stavbu jedné ze 44 kapliček Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Začaly se stavět v roce 1674, v horních rozích byl namalován znak a jméno stavebníka.

Od roku 1675 stavěl jako křižovnický velmistr kostel sv. Františka s Assisi na Starém Městě v Praze, který již jako arcibiskup v roce 1688 posvětil. Arcibiskupskou tvrz v Louňovicích pod Blaníkem přestavěl na zámek. Na vstupní bráně je dodnes jeho znak a letopočet 1675.

V letech 1676 až 1694 zcela přestavěl arcibiskupský palác na Hradčanech. Matheyovo dílo je základem dnešního vzhledu paláce včetně balkónu z červeného sliveneckého mramoru s nápisem Johannes Fridericus archiepiscopus Pragensis.

Povznesl válkou a morem zničený Týn nad Vltavou na arcibiskupském panství. Obnovil zde děkanský chrám sv. Jakuba a na novém hřbitově za městem, založeném při morové epidemii, vystavěl hřbitovní kostelík sv. Víta. Sídlo hejtmana v přilehlých Hněvkovicích přestavěl na barokní zámeček obklopený zdí se dvěma branami. Jeho znak a letopočet 1685 je nad zámeckým vchodem. V Červené Řečici upravil arcibiskupský zámek. V poutním místě Chlum Svaté Maří roku 1687 povýšil faru na proboštství, čímž dal impuls barokní přestavbě poutního kostela na chrám a klášter; dříve připisované Jeanovim Baptistovi Matheyovi, ale dle archiválií díla podle plánů Kryštofa Dientzenhofera od jeho políra Wolfganga Braunbocka (viz J. Pelant, Města a městečka).

V letech 1675 až 1685 přestavěl rodinný zámek v Duchcově, včetně kostela. Architekt Matthey mu pak v letech 1685–1694 postavil ve valdštejnském Litvínově kostel sv. Michala.

Na duchcovském zámku umístil svou rozsáhlou knihovnu, do které získal i část knihovny a rukopisů dějepisce Tomáše Pešiny z Čechorodu (1629–1680), původně odkázaných klášteru v Obořišti. Jsou to především rukopisy z knihovny pánů z Lípy, darované Pešinovi Čeňkem Hovorou z Lípy, mezi nimiž jsou i rukopisy Kroniky pražské Bartoše Písaře, Historie církevní Pavla Skály, z husitské polemické literatury skládání Václav, Havel a Tábor, rozličné městské kroniky i rukopisy samého Pešiny. Měl zde i bohatě ilustrované dílo o Číně Athanasia Kirchnera, vydané v Amsterdamu v roce 1667. Arcibiskupova knihovna je dnes na zámku v Mnichově Hradišti, ve správě Národního muzea.

Z rodinného majetku vytvořil v roce 1667 svěřenství, se zajímavým ustanovením, že po otci nemá dědit nejstarší, ale nejzasloužilejší syn. Tento majetek odkázal svému prasynovci, Janu Josefovi z Valdštejna.

Zemřel 3. června 1694 v Duchcově a pochován je ve valdštejnské kapli katedrály sv. Víta.

Odkazy

Reference

Literatura

• BARTŮNĚK, Václav. Pražský arcibiskup Jan Bedřich Valdštejn. Litoměřice: [s.n.], 1979. 
• DUNOT, Antiditus. Relatio mortis archiepiscopi Pragensis Iohannis Friderici e comitibus a Waldstein. [s.l.]: [s.n.] 
• Lubomír Slavíček, „Conte savio“. Jan Bedřich z Valdštejna – mecenáš a podporovatel umění, Dějiny a současnost XV, 1993, č. 1, s. 13–16
• Arkadiusz Wojtyla, „Cardinale langravio“ i „Conte savio“ – dygnitarze Rzecy w barokowym Rzymie, Quart. Kwartalnik Instytutu Historii Sztuki Universytetu Wrocławskiego Nr. 2 (4), 2007, s. 27–39
• Jiří M. Havlík, Spor českého duchovenstva o imunity církve. K politickým aktivitám pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, Český časopis historický roč. 107, č. 4, 2009, s. 769–796
• HAVLÍK, Jiří M. Jan Fridrich z Valdštejna. Arcibiskup a mecenáš doby baroka. Praha: Vyšehrad, 2016. 288 s. ISBN 978-80-7429-628-4. 
• VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. Kapitola Jeden vládce, jeden Bůh. Pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna, s. 233–287. 
• PELANT, Jan. Města a městečka západočeského kraje. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1984, 2. vydání 1988. 336 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bedřich z Valdštejna na Wikimedia Commons
• Rodokmen Valdštejnů

Předchůdce: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka

16. arcibiskup pražský Jan Bedřich z Valdštejna 1675–1694

Nástupce: Jan Josef Breuner

Předchůdce: Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka

2. biskup královéhradecký Jan Bedřich z Valdštejna 1668–1675

Nástupce: Jan František Kryštof z Talmberka

Předchůdce: Arnošt Vojtěch z  Harrachu

31. velmistr křižovníků s červenou hvězdou Jan Bedřich z Valdštejna 1668–1694

Nástupce: Jiří Ignác Pospíchal