Jan Bedrna

Jan Bedrna (16. srpna 1897 Český Brod – 25. září 1956 Poděbrady)^[2] byl český lékař (chirurg a kardiochirurg) a pedagog, klíčová osobnost československé chirurgie a kardiochirurgie.^[2][3]

Je považován za zakladatele československé kardiochirurgie, královéhradecké chirurgické školy a spoluzakladatele Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.^[2][4] Měl výrazný vliv i na rozvoj neurochirurgie a urologie v Hradci Králové.^[5] Po úmrtí Bedřicha Honzáka se stal primářem chirurgie v královéhradecké nemocnici.^[6] Byl průkopníkem chirurgické léčby plicní tuberkulózy. V roce 1947 jako první operoval tepennou dučej, zúženou plicní tepnu. Dne 9. dubna 1951 provedl v Hradci Králové první úspěšnou operaci chlopně a založil kardiochirurgické středisko.^[2]

Narodil se v Českém Brodě, kde byl jeho otec odborným učitelem. Jeho sestra zemřela mladá. Jeho bratr Karel Bedrna vystudoval práva a stal se vysokoškolským pedagogem, odbojářem, básníkem, politikem a komunistickým státním činitelem na Slovensku.^[7]

Za manželku si vzal lékařku Noemi Gayerovou (16. září 1903 – 28. listopadu 1951).^[8] Jejich syn Jan Bedrna (1933–2012) byl také lékař.^[9] Kromě syna Jana měli ještě dceru Noemi.^[8]

Jelikož v Českém Brodě nebyla střední škola, vystudoval gymnázium v Kolíně (maturoval v roce 1916). V Kolíně bydlel v podnájmu, a aby si přivydělal, doučoval jiné žáky. Vynikal ve všech předmětech kromě tělocviku. Nejvíce mu šla latina a matematika.^[10]

V době první světové války absolvoval vojenskou službu na italské frontě,^[5] odkud byl pro onemocnění v roce 1918 propuštěn.^[7] V letech 1918–1923 vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.^[2] Titul MUDr. obdržel dne 3. března 1923.^[5][6]

Absolvoval krátké stáže v nemocnici v rodném Českém Brodě (jako sekundář^[7] u primáře Otto Poláka^[11]) a na I. chirurgické klinice Lékařské fakulty UK u profesora Otakara Kukuly.^[5] Právě tam se rozhodl pro kariéru chirurga.^[11] V Praze však nebylo pro Bedrnu vhodné místo, a tak se rozhodl odejít do Brna, kde se chirurgicky vzdělával a zdokonaloval u Julia Petřivalského, prvního přednosty chirurgické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.^[7] Bedrna tak nakonec deset let (1923–1933) strávil v Brně právě na této chirurgické klinice.^[2] Nejprve jako externista, následně jako pomocná vědecká síla a od roku 1927 jako klinický asistent. Během brněnského působení, konkrétně v letech 1924–1932, také absolvoval několik odborných cest do zahraničí (Německo, Švýcarsko, Francie, Belgie, Polsko).^[5] Dne 10. prosince 1931^[12] byl habilitován na docenta patologie a terapie nemocí chirurgických na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. V období od 1. května 1933 do 31. března 1934 byl primářem chirurgického oddělení nemocnice v Moravské Ostravě.^[2][5][12]

Nejdelší část svého pracovního života spojil v Hradcem Králové. V roce 1934 vyhrál konkurz (nad pozdějším profesorem chirurgie LF UK Janem Knoblochem) a od 1. dubna 1934^[12] do roku 1945 byl primářem chirurgického oddělení okresní nemocnice v Hradci Králové.^[2][7] Během krátké doby pracoviště výrazně pozdvihl na úroveň univerzitních klinik^[7] a již v polovině roku 1934 rozšířil o urologickou část (pododdělení)^[13]. V roce 1935 rozšířil operační výkony o terapii uzávěrů končetinových cév bederní sympatektomií. V roce 1937 poprvé operoval výhřez meziobratlové ploténky. V roce 1943 začal chirurgicky léčit konstrikční perikarditidu. Pravidelně dojížděl do plicní léčebny v Žamberku, kde chirurgickou cestou léčil tuberkulózu.^[7]

V roce 1945 byl členem delegace, která dne 10. srpna toho roku navštívila prezidenta Edvarda Beneše ve věci zřízení Lékařské fakulty v Hradci Králové. Účastnil se i dalších jednání, jejichž výsledkem bylo zřízení této fakulty, a tak je považován za jejího spoluzakladatele.^[2] Bedrna se stal garantem výuky chirurgie^[12], přednášel a vychovával další generace lékařů.^[5] Okresní nemocnice se stala fakultní nemocnicí, a díky tomu chirurgické oddělení dosavadní nemocnice vytvořilo základ pro novou chirurgickou kliniku – klinické zařízení fakulty.^[5][12] Na nově vzniklé fakultě se stal prvním přednostou této chirurgické kliniky.^[4] Roku 1947 byl jmenován řádným profesorem chirurgie Univerzity Karlovy.^[2][4][5] V roce 1951 prosadil doplnění kliniky o specializované kardiochirurgické středisko – první a dlouhou dobu jediné v Československu.^[7][12] Klinika se od roku 1951 stala součástí Vojenské lékařské akademie, která nahradila lékařskou fakultu.^[5] Jako vedoucí kliniky (v době vojenské akademie v hodnosti plukovníka^[7]) působil až do své smrti roku 1956.^[2]

Zasloužil se o celkový rozvoj úrovně východočeského lékařství také tím, že již v meziválečném období byli zejména jeho zásluhou přijímáni na místa primářů habilitovaní lékaři (docenti). V době nacistické okupace díky tomu v nemocnici v Hradci Králové působilo hned pět docentů, což vytvářelo dobré podmínky pro vznik lékařské fakulty.^[14]

V roce 1954 získal titul DrSc.^[15] Dne 25. listopadu 1954 byl za zásluhy jmenován řádným členem Československé akademie věd.^[2][5]

Sám trpěl těžkou srdeční chorobou – fibrózou myokardu, která vznikla po téměř smrtelné difterické karditidě v dětství. Opakovaně se s ní léčil v lázních – v Poděbradech^[7], kde také v roce 1956 ve věku 59 let zemřel.^[2] Stalo se tak poté, co jel z Prahy do Hradce Králové a udělalo se mu nevolno. Jako následek intenzivního přepracování jej postihl několikanásobný infarkt. Poslední rozloučení se konalo 3. října 1956 na lékařské fakultě v Hradci Králové a odpoledne v pardubickém krematoriu.^[10] Pohřben byl v rodném Českém Brodě.^[16]

Věnoval se chirurgii v celé šíři a uskutečnil mnoho prioritních operací v neurochirurgii, urologii, břišní i cévní chirurgii. Zároveň zachytil i proces vzniku a rozvoje srdeční chirurgie ve světě, a díky tomu jako první v tehdejším Československu uskutečnil dne 30. října 1947 úspěšný podvaz otevřené tepenné dučeje. Tím byla zahájena i nepřetržitá kardiochirurgická činnost v Hradci Králové.^[4]  

V roce 1951 zahájil také jako první na území Československa éru intrakardiálních operací. Nejprve 7. března s Jaroslavem Procházkou operoval dvojité zúžení dvojcípé srdeční chlopně a 24. listopadu úspěšnou operaci mitrální stenózy valvulotomií.^[5] Uvádí se, že se vlastně jednalo o první operaci uvnitř srdce na území Česka.^[7] Řada úspěšných operací mitrálních stenóz vzbudila značný zájem kardiologů a chirurgů, kteří se jezdili do Hradce Králové s touto metodou seznámit, aby ji mohli provádět také na svých pracovištích.^[4] Jeho blízkými spolupracovníky byli odborná lékařka chorob nervových a duševních, ordinářka na interním oddělení Anna Mazačová-Procházková, a později primář ortopedie Jaroslav Vavrda.^[13]

Bedrna měl řadu úspěšných žáků a nástupců. Kromě vlastního syna Jana jím byl hrudní chirurg Jaroslav Procházka (1913–2003), který převzal po Bedrnovi vedení kliniky a dále rozvíjel kardiochirurgii a již dva roky po Bedrnově úmrtí v roce 1958 zahájil operace v mimotělním oběhu.^[4][7] Dalšími Bedrnovými žáky byli neurochirurgové Rudolf Petr (1912–2003), považovaný za zakladatele československé neurochirurgie^[7], a Rudolf Malec, urologové Jozef Šváb, Petr Navrátil a Vladimír Zvara, plicní chirurgové a kardiochirurgové Vladimír Brzek, a Jaroslav Lichtenberg, dětský chirurg a urolog Hvězdoslav Stefan, či profesoři Antonín Beneš a Bohumil Konečný.^[12]

V roce 1946 byl jedním z těch, kteří obnovili činnost Rotary klubu v Hradci Králové poté, co jej německá okupační správa v roce 1938 zrušila. V roce 1948 byl ovšem klub opět zrušen.^[9]

Napsal více než 140 odborných publikací,^[5] včetně tří monografií.^[12]

Nejvíce ceněny byly tyto^[12]:

• Zkušenosti s chirurgickou léčbou tepenné hypertense (1946)
• Úrazy kostí a kloubů^[12]
• Dětská urologie (1951)^[3]

Byl i umělecky nadaný. Dobře uměl hrát na klavír.^[7]

Během druhé světové války podporoval odboj proti fašistické okupaci.^[17]

Od 30. dubna 1954 byl nositelem Řádu práce.^[18]

• Bedrnův den (semináře pořádané od roku 1986 chirurgickou klinikou LF UK v Hradci Králové)
• Pavilon akademika Jana Bedrny (pavilon chirurgické kliniky v Hradci Králové, postaven 1985)
• medaile akademika Jana Bedrny (ocenění významným chirurgům a lékařským osobnostem)
• ulice Akademika Bedrny (Hradec Králové)^[2] – spojuje centrum města s místní částí Věkoše^[19]
• Bedrnova ulice (Ostrava)^[20]
• Bedrnova ulice (Praha) – od roku 1978^[21]
• pamětní deska, Hradec Králové, Ulrichovo náměstí^[11]
• V dubnu 1986 proběhla v královéhradeckém muzeu výstava Počátky srdeční chirurgie v Hradci Králové, která byla věnovaná 35. výročí založení kardiochirurgického střediska v Hradci Králové a 30. výročí úmrtí Jana Bedrny.^[22]