Jan Bernardin Skácel

Pater
Prof. PhDr. ThDr. Jan Bernardin Skácel OP
Fotografie Jana Bernardina Skácela (50. léta 20. století)
Fotografie Jana Bernardina Skácela
(50. léta 20. století)
Církevřímskokatolická
ZnakZnak
Zasvěcený život
Institutdominikáni
Noviciát20. srpna 1901 Olomouc
Sliby 
            dočasné5. září 1902 Olomouc
Svěcení
Kněžské svěcení25. srpna 1907 Olomouc
Osobní údaje
Datum narození3. dubna 1884
Místo narozeníJavoříčko na Moravě, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí2. ledna 1959 (ve věku 74 let)
Místo úmrtíLitoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov, Litoměřice
50°32′2″ s. š., 14°7′10″ v. d.
Národnostčeská
Povolánířímskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bernardin Skácel (3. dubna 1884 Javoříčko na Moravě[1] – 2. ledna 1959 Litoměřice) byl český katolický kněz, člen dominikánského řádu, vysokoškolský pedagog, teolog, filosof, publicista a zakladatel sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy.

Život

Pocházel z rodiny učitele Jana Skácela a Anny, rozené Kadlecové,[2] kde byl nejstarším z pěti sourozenců.[p 1]

Protože jevil velké nadání ke studiu, studoval gymnázium v Olomouci. Pod vlivem tamějších dominikánů dozrálo jeho kněžské a řeholní povolání. V sedmnácti letech vstoupil do dominikánského noviciátu v Olomouci. Dne 20. srpna 1901 měl obláčku, při níž přijal řeholní jméno Bernardin (Sienský). První řeholní sliby složil 5. září 1902 v Olomouci.[3]

Po dokončení studia na univerzitě v Olomouci studoval na univerzitě v Lovani v letech 1906–1909, kde dosáhl lektorátu teologie.[p 2][4] Na kněze byl vysvěcen 25. srpna 1907 v Olomouci.[5] V letech 1909 až 1911 pokračoval ve studiích filosofie ve švýcarském Fribourgu,[6] kde dosáhl doktorátu filosofie a teologie. Od roku 1913 přednášel filosofii a homiletiku na řádovém dominikánském učilišti v Olomouci. Za I. světové války působil jako vojenský polní kaplan na Ukrajině a na italské frontě.

Od roku 1914 byl redaktorem časopisu Růže dominikánská, který vycházel v letech 1887–1948. Po roce 1918 se stal redaktorem brněnského deníku Den. V roce 1936 se stal převorem znojemského dominikánského kláštera a také dosáhl hodnosti lektora - profesora filosofie a teologie na řádových dominikánských učilištích. Od roku 1940 byl spirituálem kněžského semináře v Českých Budějovicích. V Litoměřicích po II. světové válce založil spolu s MUDr. Marií Veselou sekulární institut Dílo blažené Zdislavy zvaný Zdislávky, který se v letech 1946–1948 zaměřoval na výchovu katechetek působících na farách a charitativní činnosti. Po Akci K, kdy byla státní mocí znemožněna veřejná řádová činnost, se po roce 1950 až do své smrti v roce 1959 tajně věnoval duchovní službě mezi dominikánkami v Litoměřicích a formaci kleriků. Jeho pohřeb se konal z kostela sv. Jakuba v Litoměřicích 5. ledna 1959. Ostatky byly uloženy do řádového hrobu dominikánů na hřbitově v Litoměřicích.

Dílo

Ve vědeckých pracích jako Základy vědecké filosofie z roku 1945 se odráží jeho novotomistický přístup.

Bibliografie

  • SKÁCEL, Jan Bernardin Skácel. Politika podle zásad katolických. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. S. 182. 
  • SKÁCEL, Miloslav; SKÁCEL, Jan Bernardin. Základy vědecké filosofie. Praha: Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla, 1948. 351 s. 

Časopisecké příspěvky

  • Přirozený zákon, Poměr práva a spravedlnosti jednotlivce ke společnosti, Filosofická Revue (FR), 1935
  • Zákon a mravnost, Filosofická Revue (FR), 1936
  • Duševní pracovník dneška a katolický názor světový, Věda, filosofie a umění, Filosofická Revue (FR), 1939
  • Velké množství příspěvků In: časopis Růže dominikánská

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Vnuk Skácelovy rodné sestry Emílie Bečičkové (rozené Skácelové) Stanislav Bečička, který se stal rovněž knězem (později farářem v Kamenickém Šenově) od 1. listopadu 1951 pomáhal svému prastrýci v Litoměřicích s materiálním zajišťováním sester Zdislávek.
  2. ↑ Nejedná se o lektorát ve smyslu liturgické služby, ale o akademický titul.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Úmrtní list Městského národního výboru v Litoměřicích. Litoměřice: MNV, 1959. 
  3. ↑ Nekrologium. Opusculum. Měsíčník České dominikánské rodiny.. Praha: Kazatelské středisko České dominikánské provincie Dostupné online. 
  4. ↑ Nekrolog Československé provincie Řádu kazatelů z roku 1995. Olomouc: [s.n.], 1995. 
  5. ↑ Schematismus patrum et fratrum sacri Ordinis praedicatorum ad Provinciam Bohemiae pertinentium AD 1907.. Praha: [s.n.], 1908. S. 28. 
  6. ↑ Schematismus patrum et fratrum sacri Ordinis praedicatorum ad Provinciam Bohemiae pertinentium AD 1911.. Praha: [s.n.], 1912. S. 29. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Bernandin Skácel.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: CC BY-SA 3.0
Jan Bernandin Skácel OP, kolem roku 1950, Litoměřice
Blason Dominican.svg

Incomplete attempt at emblem of Dominican order, based on the PD SVG files indicated below.

For full Dominican emblem, see File:Cr.domenicana.JPG