Jan Berwid-Buquoy

Jan Berwid-Buquoy
Rodné jméno	Jan Kopecký
Narození	26. března 1946 (77 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatel
Politická příslušnost	Občanská demokratická strana
Rodiče	Jan Kopecký otec Věra Marie Bervidová matka
Příbuzní	Adolf Bervida děd Jan Bervida prastrýc
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Berwid-Buquoy (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je český a německý politolog a autor literatury faktu.^[1] Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím na zámku v Táboře-Měšicích. Do roku 1975 používal jméno Kopecký.

Životopis

Dětství

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svou sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy.^[zdroj?!]

Důvodem byla emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13.^[zdroj?!]

Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele, Jiřího Zahradníčka, psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončila pouze nadáváním a výhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“.^[zdroj?!]

Mládí

Protože nebyl přijat na lesní průmyslovku, začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem.^[zdroj?!]

V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) od jeho založení v roce 1945.^[2]

V roce 1963 získal „čestné uznání“ od náměstka Ministerstva vnitřního obchodu jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze.^[zdroj?!]

V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“ jsou překládány a vysílány ve francouzštině a italštině. V letech 1963–1968 napsal celkem 22 mikroreportáží.^[zdroj?!]

V letech 1963–1966 studoval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966–1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze.^[zdroj?!]

V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předložil redakci časopisu „Mladá fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“, jak bylo tehdy v ČSSR zvykem), která u širokých vrstev obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustná.^[zdroj?]

V emigraci

Po srpnu 1968 (konec pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigroval do Vídně. V říjnu téhož roku začal se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stal volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispíval i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financoval studium a pobyt ve Vídni.^[zdroj?!]

Roku 1970 odjel ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studoval na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 napsal svoji diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů – NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhájil a získal akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého magistr.

V letech 1970–1975 byl volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odešel do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stal volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstal až do března roku 1990, kdy byla redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odešel do penze a Jan Berwid-Buquoy se stal docentem politických věd. Přednášel externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostoval také krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.^[zdroj?]

Návrat do vlasti

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce^[zdroj?] a v roce 2000 založil s osmi dalšími lidmi Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Nadací Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung) v Praze a Berlíně, s Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu.

Politické působení

Původně byl členem ODS,^[1] z níž byl ale dle svých slov vyloučen roku 2008 kvůli své kritice Václava Klause a jeho znovuzvolení.^[3] Svoji původní stranu kritizoval s tím, že podle něho není konzervativní, ale maloměšťácká.^[4] Následně poté vstoupil do KDU-ČSL, za niž měl původně kandidovat v roce 2010 do Senátu.^[5] Za tuto stranu také neúspěšně kandidoval v letech 2010^[6] a 2014^[7] do zastupitelstva města Tábor.

Literární díla (výběr)

Jan Berwid-Buquoy se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

• Das Attentat auf den Stellvertretenden Reichsprotektor, Reinhard Heydrich, in den Publikationen der tschechischen Autoren. Offene Fragen (Atentát na zastupujícícho protektora, Reinharda Heydricha, v publikacích českých autorů. Otevřené otázky), ISSN 0523-8587, vydavatelství Bohemia, Mnichov 1981.
• Eishockey für jederman. Eine Sportart zwischen Vorurteilen und Wirklichkeit (Lední hokej pro každého. Sportovní odvětví mezi předsudky a skutečností). Stručné dějiny německého hokeje. Spoluautor, reprezentant SRN Lorenz Funk, ISBN 3-924933-00-6 BI-HI Verlag, Západní Berlín 1984.
• Das unbekannte Land Tschechoslowakei. Politische Feuilletons für jedemann (Neznámá země Československo. Politické fejetony pro každého), ISBN 3-924933-01-4, BI-HI Verlag, Západní Berlín 1986.
• Die Abenteuer des gar nicht so braven Humoristen Jaroslav Hašek (Osudy vůbec ne hodného humoristy Jaroslav Haška), 4. vydání, ISBN 80-238-9401-3, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2002. 4. vydání této knihy vyšlo za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
• Der Vater des deutschen Wirtschaftswunders - Ludwig Erhard, ISBN 3-924933-06-5, BI-HI Verlag, Berlín – České Budějovice 2004. Jedná se o překlad a vydání v němčině výše uvedeného titulu.
• Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR (1918 - 1920). Theorien der Nationalismen (Integrace a separace sudetských Němců v ČSR (1918 - 1920). Teorie nacionalizmů), ISBN 3-924933-08-1 (SRN) a ISBN 80-239-4433-9 (ČR), nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2005. Disertace. Získává akademický titul Dr.rer.pol. (Doktor politických věd) na FU Berlin (lektoři: Prof.Dr. Bernd Rabehl a Prof.Dr. Helmut Wagner).
• Konrad Adenauer - Člověk a politik, dvojjazyčná publikace (čeština, němčina) v jednom svazku, spoluautor Paul B. Wink, ISBN 3-937731-97-0, Konrad-Adenauer-Stiftung e.V., Berlín 2005.
• Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk" - Čeští občané, rakouští vojáci anebo ruští bolševici, ISBN 978-80-904079-7-8, nakladatelství Herbia s.r.o., České Budějovice 2011.
• Aforizmy a mikropovídky, které napsal sám život...Sranda vítězí, ISBN 978-80-260-8319-1, Český Institut Mezinárodního Setkání, Tábor 2015.
• Zformovaná společnost - Tajemství blahobytu pro každého, Blahobyt pro celý svět, ISBN 978-80-88227-00-7, nakladatelství MJF, Praha 2017.

Odkazy

Reference

Literatura

• Académie de la Paix: „Compte rendu des travaux“ (Seznam činných účastníků), heslo Jan Berwid-Buquoy, Nice, Francie 1995.
• Deutsche Nationalbibliothek: „Deutsche Bibliographie“ (Německá národní knihovna. Seznamy autorů a jejich děl, na celém světě, vycházejících v němčině), heslo Jan Berwid-Buquoy, Frankfurt nad Mohanem 1985/86, 1987/88, 1989/90, 2005/06.
• Herl-Stolt, Zdenek: "Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS) a jeho president Dr.Dr. Jan BERWID-BUQUOY na barokním zámku v Táboře-Měšicích v letech 2000 - 2005, 5. výročí. Dokumentace sestavená ze zpravodajství masmédií České republiky, Rakouska a SRN", ISBN 978-80-239-8967-0, Tábor 2006.
• Herolds-Ausschuß: „Deutsche Wappenrole“ (Německá erbovní rula), Band 51, ISBN 3-7686-8047-9, seznamy erbovních rodů a popis jejich znaků, viz heslo Jan Berwid, číslo erbovní ruly: 9086/89, Neustadt an der Aisch 1989.
• New page 300: „Who is Who v České republice“, Google (Service online 2006), heslo doc. dr. Jan Berwid-Buquoy.
• Pejskar, Jožka: „Poslední pocta“, heslo Jan Bervida a Jan Berwid-Buquoy, US Congres Library, Maryland, USA 1989.
• Schellmann, Brigitte: „Who's Who In German“ (Kdo je kdo v němčině), ISBN 3-931230-09-0, heslo Jan Nepomuk Albert BERWID-BUQUOY, Berlín 2000.
• Schellmann, Hans-Joachim: „Who's Who In Germany“ (Kdo je kdo v Německu), ISBN 3-85413-005-8, heslo Jan Nepomuk BERWID-BUQUOY, nakladatelství IBP Intercontinental Book and Publishing, 5. vydání, Vídeň-Paříž-Montreal 1986.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Berwid-Buquoy
• Blog Jana Berwid-Buquoye na Idnes.cz
• Blog Jana Berwid-Buquoye na Aktuálně.cz
• Jan Berwid-Buquoy: Píšu buřičské texty (video na Aktuálně.cz) (česky)
• Český Institut Mezinárodního Setkání (anglicky)
• Český Institut Mezinárodního Setkání (německy)
• Berwid-Buquoy^{[nedostupný zdroj]} na Reflex (časopis)
• Berwid-Buquoy^{[nedostupný zdroj]}, na TIFIB Magazin (německy)