Jan Bohdan Vojáček

Jan Bohdan Vojáček
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1861 – 1867
Ve funkci: 1870 – 1872
Ve funkci: 1883 – 1901
Stranická příslušnost
Členství	konz. velkostatek
Narození	11. srpna 1831 Tetín Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. listopadu 1902 (ve věku 71 let)
Alma mater	pražská polytechnika
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bohdan Vojáček, uváděn též jako Jan Theodor Vojáček (11. srpna 1831 Tetín^[1] – 13. listopadu 1902^[2][3]) byl český šlechtic a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Pocházel z vlastenecké šlechtické rodiny Vojáčků, která v 18. století vlastnila statek v Poučníku u Karlštejna, odkud počátkem 19. století po výměně přešla na velkostatek v Tetíně,^[4] kde se Jan Vojáček roku 1831 narodil. Vystudoval akademické gymnázium a pražskou polytechniku. V roce 1860 po otci převzal správu bývalého korunního rytířského a manského (později alodiálního) statku v Tetíně. Získal Zlatý záslužný kříž s korunou. Zasedal v odborných zemských komisích pro pozemkové otázky.^[3]

Po obnovení ústavního života počátkem 60. let 19. století se zapojil do zemské politiky. Již v zemských volbách v Čechách roku 1861 byl podle některých pramenů zvolen na Český zemský sněm v kurii velkostatkářské.^[3] Mandát obhájil v zemských volbách v Čechách v lednu 1867, opět za velkostatkářskou kurii (nesvěřenecké velkostatky).^[5] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo. V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 zvolen nebyl a do sněmu se vrátil až po vítězství konzervativních velkostatkářů v zemských volbách roku 1870.^[6] V zemských volbách roku 1872 opět coby člen konzervativních velkostatkářů neuspěl a poslancem se stal až ve volbách roku 1883.^[7] Mandát obhájil také ve volbách roku 1889 a volbách roku 1895.^[3] S přestávkami tak byl zemským poslancem po dobu 40 let. Spolu s Jiřím Kristiánem Lobkowiczem byl nejdéle sloužícím členem sněmu.^[3]

Zemřel v listopadu 1902. V posmrtné vzpomínce ho plénu sněmu ocenilo následujícími slovy: „My všichni, kteří jsme jej znali, uznávali jsme jeho ryzí povahu a věděli jsme, že s pevným přesvědčením držel se vždy zásad, které za správné jednou uznal. Náležel k oněm starým vlastencům, kteří ve svém upřímném srdci zachovávají až do nejvyššího stáří politické ideály svého mládí a poctivou snahou vždy hledí pracovati ve prospěch vlasti a národa.“^[2]