Jan Buchal
| Jan Buchal | |
|---|---|
.jpg) Identifikační fotografie, vyhotovená po zadržení v říjnu 1949. | |
| Narození | 30. května 1913 Litava, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. června 1950 (ve věku 37 let) Praha, Československo |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Motolský hřbitov Ďáblický hřbitov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Buchal (30. května 1913 v Litavě u Tišnova – 27. června 1950 v Praze ve věznici Pankrác) byl štábní strážmistr SNB ve výslužbě, představitel protikomunistického odboje a oběť justiční vraždy. V politickém procesu s Miladou Horákovou a spol. byl odsouzen k trestu smrti a popraven ve věznici Pankrác.
Život
Jan Buchal se vyučil automechanikem. V roce 1938 nastoupil jako řidič k četnictvu, kde sloužil až do roku 1947, kdy byl ze zdravotních důvodů a po nátlaku místních komunistů nucen odejít. Od roku 1946 byl členem Československé strany národně socialistické.[1]
Po únoru 1948 se aktivně zapojil do protikomunistického odboje na Ostravsku, konkrétně do odbojové skupiny Viléma Václíka, která však již byla infiltrována StB.[1] Roku 1949 byl zatčen a posléze „přičleněn“ do procesu s Miladou Horákovou jako důkaz, že skupina připravovala ozbrojené akce na Ostravsku. Jan Buchal byl v politickém monstrprocesu odsouzen k trestu smrti. Dne 8. června 1950 rozsudek potvrdil Nejvyšší soud. Žádost o milost byla zamítnuta. 27. června byl Jan Buchal v Praze ve věznici Pankrác popraven.
Tělo Jana Buchala bylo po popravě předáno k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Následně byly Buchalovy ostatky zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do hromadného hrobu na motolském hřbitově.[2] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Buchalův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[3]
Rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 1993 bylo Janu Buchalovi za jeho účast v protikomunistickém odboji uděleno in memoriam čestné občanství města Ostravy.[4]
Poslední slova
Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ a b DOLEŽALOVÁ, Markéta. Jan Buchal (1913–1950) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2009-06-06]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 144,162.
- ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.
- ↑ Čestní občané města Ostravy [online]. Statutární město Ostrava [cit. 2009-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-13.
- ↑ KAPLAN, Karel; PALEČEK, Pavel. Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal, 2001. ISBN 978-80-7364-049-1. S. 69.
Literatura
- KAPLAN, Karel. Největší politický proces: M. Horáková a spol.. Brno: Doplněk, 1995. ISBN 80-85765-58-6. S. 350.
- Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice, Horáková a společníci. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1950. 275 s. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Provolání Jana Buchala k vojákům, důstojníkům a příslušníkům SNB (strana 2z2).
Vazební fotografie Jana Buchala (zdroj: ABS).
Provolání Jana Buchala k vojákům, důstojníkům a příslušníkům SNB (strana 1z2).